Hranice práce (S05E04)

Už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě něco tak zasáhlo. Levičácké plátky ani weby nesleduji, takže jsem Sašu Uhlovu znala jen sporadicky, ale je jasné, že jde ukázkově ve stopách svých společensky akčních, odvážných a sociálně zaměřených rodičů. Úplně nejvíc si ale lze vážit zejména té stoprocentní autenticity a nasazení. Pravda, promenáda ve spoďárách a oholení hlavy mi přišlo poněkud (hodně) nadbytečné, ale jinak velké díky za to, že jsem do těch všech provozů mohla alespoň nahlédnout (obávám se, že osobně bych tam nepřežila asi ani den). Ano, přesně takhle se mají reportáže dělat (Egon Ervín Kisch by jistě zaplesal), takhle to má smysl. Ten dokument přinesl spoustu otázek a témat, které by politici (a odboráři především) měli zvednout ze země a řešit. A bylo tam i dost podnětů, které nepochybně patří i do agendy ombudsmanky, kterou je už roky právě Saši Uhlové matka - tedy chce se mi věřit, že je to v dobrých rukou. A pokud ani ona nedokáže vyvinout tlak, který by vedl ke zlepšení pracovních podmínek na místech, kde je to nejvíc alarmující, pak je ve státě dánském něco opravdu hodně shnilého. (10.03.2018)

O podmínkách v práci, šikaně, bossingu, mobiingu, chaosu, neschopném vedení , ojebávání na výplatách, neproplacené přesčasy, práce za tři lidi, aby se druzí vlezprdelkové mohli flákat apod., by se daly napsat rozshálé romány a natočit celé seriály. Téměř všude je to stejné. Pak se diví, že lidi nechtějí chodit do práce, nejde ani tak o samotnou práci třeba v montovnách  či na pokladnách v supermarketech jako spíše o nesnesitelné podmínky mezi divnolidima. Výborný dokument jsem zhlédl hned po dočtení mnohem lepší knihy, takže mě tak neoslovil . Kdybych takto měl žít (otročit) a na normální život nemít ani trochu času, tak bych skončil v blázinci. Nechápu ty lidi co tohle dobrovolně podstupují, ale na druhou stranu kdo by to dělal? Někdo prostě musí ve smradu třídit odpad a sbírat potkany, ale za tak nízký plat? To hlava nebere. (20.10.2022)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)

Články Alexandry U. jsem si na nejmenovaném oblíbeném LEX webu s chutí přečetl, a jsem moc rád, že vznikly, byl to záslužný počin na hranici sebeobětování. Tento film ale nepřináší moc navíc. Jen nezřetelné záběry skrytou kamerou (které byly už u článků), Alexandřino předčítání článků (mnohdy doslova) a Alexandřina rodinná homevidea (která do filmu nepatří). Je škoda, že se Alexandra vůbec nezabývá otázkou, že kdyby se její noví kamarádi ve škole lépe učili, nemuseli by třídit odpadky za 70 Kč na hodinu, aneb každý svého štěstí strůjcem. Což je ještě umocněno záběrem na přestávkovou siestu ve fabrice, kde všechny tyto socky, které nemají ani na to, aby jezdily sockou, kliďánko pokuřují z cigaret, na které se asi peníze najdou vždycky. A Alexandra mlčí. (19.12.2017)

Forma za obsahem zaostává o mnoho světelných let, neboť režie je naprosto zbabraná. Záběry na rodinný život Uhlových by mi stačily jednou, mnohem více bych ocenila něco více z dané práce, rozhovor s kolegou, s nadřízeným. Ke všemu negativnímu přispívá i fakt, že dokument sice krátkodobě vyvolal diskuzi, ale žádnou změnu nepřinesl, lidé nadále pracují v ponižujících podmínkách za mizerný plat a dále mají smutné a unavené oči. Nic se nezměnilo. (09.11.2021)