Temný případ

Nepopiratelné kvality (vzhled filmu, ale filmový rámec by byl asi lepší = moooc pomalé a mám takové nutkání, že tohle bylo až pro potřeby televize rozředěné), neotřelé prostředí a jeho atmosféra, slušné herecké výkony. Ale také fan hype a teorií jak v "detektivním" LOST - který samozřejmě jen blouznivě až zbožně touží po něčem víc, než nám dokáže tvůrce dát. V (ne)dořešeném případu i přehnaně nábožensky skomírajícím (pod)textem. Všeho v dobrém i zlém! Amen. 70%. (12.03.2014)

PILOT - Jak někdo může mít pětihvězdičkový pocit z hodinového tichého handrkování dvou policistů - v autě, poté v kanceláři a nakonec u rodinného stolu - moc nechápu. Na to, že True Detective rekordní rychlostí přeběhl takové pecky jako Game of thrones, je pilotní díl bolestivě nudný. Popravdě jsem ještě neviděla vyšetřování, ve kterém by nenastal během dílu žádný zvrat a všechno bylo tak pomalé, tiché, nejasné a nezajímavé.. Ale vidím to na dobrou reklamu, slavná jména a úspěch už byl zaručený ještě před premiérou. Tyhle ovčácké ovace a hype na čsfd a kdekoliv jinde příliš nechápu. Já se budu do druhého dílu vyloženě nutit. A jestli do konce série zlepším názor (pokud ji někdy dokoukám), tak asi sním vlastní botu. (10.05.2014)

True Detective si svou hutnou atmosférou a vykreslenými charaktery dává Hannibala k snídani, obědu i večeři. Neskutečná lahůdka, od které se nedají odtrhnout oči a nervy jsou tak našponované, že by se na ně dalo hrát. Pokud bude Cary Fukunaga točit "It", tak do kina jedině s plínkami. Tenhle seriál bych doporučil tvůrcům The Following, aby si nastudovali jak se pracuje s atmosférou a napětím. (18.01.2014)

Masterpiece. Opravdu jsem přesvědčenej, že tohle je naprostý mistrovský dílo. Inspirace Sedm a všechna akademické scenáristické poučky jsou převedeny v mistrovsky rozepsanou látku, kdy je radost sledovat nejen vytrvalou konfrontaci dvou protichůdných charakterů, ale i to, jak je jejich rozdílné posedlosti vedou po téže dráze vstříc zatracení i rozhřešení. Dokonale využité kulisy Louisiany, jíž po téhle sérii asi nestoupne turistický ruch, a samozřejmě oba urputně hrající tahouni. Hlavně je tu ale cítit geniální ruka režiséra, jenž dokonale ví, kdy nasadit zpomalovačku, kdy dlouhý záběr, kdy boží oko a kdy intimní pohled přes záda - s každou scénou pracuje precizně, během pár vteřin dokáže vtisknout dané pasáži kýžené vyznění, náladu, další významy. Fakt masterpiece. (02.09.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)