3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Mě tak moc ovlivňuje to téma a jak je silný, že jsem celou dobu byl naprosto v tranzu z toho jak jí psychologicky i fyzicky týral a co všechna ona vydržela, takže vlastně filmu ani nedokážu nic vytknout, protože mě to téma tak hluboko zasáhne, že všechno okolní jde stranou. Tenhle případ si dobře pamatuju, když Natasha utekla bylo mi asi 8-9 let a byl jsem z toho strašně v šoku, když to bylo v televizi. Rozhodně to nebyl nejlepší film, jaký jsem viděl, ale je opravdu silný a herecké výkony velmi dobré. Nejvíc se mi líbila asi mladší verze Natashy. (16.07.2015)

Jelikož jsem fanda podcastu Opravdové zločiny, tak jsem si nemohla nechat ujít tento film, který slečny moderátorky doporučovaly. Příjemné, vše shrnující béčko, kde herecké výkony nejsou na Oscara. Je vidět, že film nevznikl v Hollywoodu a chyběly mu prostředky. Je to škoda, protože tohle silné téma by si zasloužilo lepší ztvárnění. O dost více se mi líbil film na podobné téma Room. (16.11.2021)

Zajímavý kousek, který popisuje smutný příběh jedné nešťastné dívky. Film sám o sobě je však lehce prázdný. Příběh popisuje sice dobře, nicméně tak zvláštně až nezáživně, že kdyby skutečnost nebyla sama o sobě napínavá a zajímavá, tak nevím. Němci jsou takový malý evropský Hollywood. Ale svůj vlastní. Originální netolik světový jazyk a dělá si ve svém vesmíru vlastní filmy. O homosexualitě, o řešení světových problémů, o sociologických výzkumech. Němci jedou v mnoha ohledech. Někdy točí dokonalosti. Někdy průmerné kousky. Leč zajímavé. Jako třeba tento. (24.10.2017)

K tomuhle hledat slova je dost těžké. Hlavně si říkáte, co všechno se v životě toho borce muselo pokazit, že mu přijde jako "dobrej nápad" vybudovat si doma další sklep pod sklepem a zavřít do něj cizí dítě. Televizní zpracování filmu úplně nesvědči, ale těžko přemýšlet, jak by se to dalo udělat lépe. (16.07.2017)

Značne depresívne predstavenie, čo iné by sa dalo čakať od 3096-dňového únosu. Domáci kutil, stavebník a elektrikár Wolfgang, na takých si treba dať pozor. Film nie je hollywoodskou rozprávkou, ktorá žmýka emócie, ale tie emócie v bezmocnosti (najskôr fyzickej a potom hlavne psychickej) si musí prežiť divák sám. Zvlášť sa mi srdce rozbúchalo v závere pri úteku, ten Natašin adrenalín som cítil aj v sebe. K plnému zážitku chýbal iba lepší záver, to stretnutie s rodinou bolo dosť odfláknuté, akoby to mal byť nejaký zámer, nech sa film nesústreďuje na happyend, ale viac na všetko utrpenie. –––– Dáš mi pusu na dobrú noc? Mama mi vždy dáva pusu na dobrú noc. –––– Potrubie, káble, omietky. Zeminu vyhádzať na rôznych miestach. Nainštalovať dvere, izoláciu. Všetko len PRE TEBA! (09.06.2014)