Knězovy děti

Nevím jak komu sedne chorvatská kinematografie, ale knězovy děti byly poměrně silným zážitkem i když mají nálepku komedie. Je pravda, že se u nich člověk i docela zasměje, koneckonců je to film o tom, jak kněz propichuje kondomy, aby zvýšil porodnost. Jak film dopadne, už tak veselé není, přesto musím hodnotit kladně, na to že je to můj první zážitek s moderníma jugošema. (21.06.2014)

Když si čtu komentáře mých oblíbených, musím se přidat k těm, kteří oceňují především první půlhodinu se zábavně choulostivým námětem, svižným tempem a spoustou absurdity a vtipných nápadů. Kdyby v takto rozverném, ryze komediálním duchu plynuly Knězovy děti až do konce, ani bych se nebál označit Vinko Brešana za chorvátského Mockyho a Knězovy děti za takového Nezbedného farníka 21. století se sexuálním tématem (jemuž se zase Mocky z jiného pohledu věnoval v rámci série svých komedií ve Hřebci, taky zrovna v přímořském prostředí). Zápletka o knězi, který začne neotřelým způsobem bojovat s hojně prodávanými kondomy (posléze i s antikoncepcí) s cílem zabránit hříšným sexuálním radovánkám a současně pozvednout porodnost dětí v ostrovním městečku, je spočátku gradována s velice vtipnou kadencí. Postupně se však Brešan spíše přidává k řadě současných tvůrců „originálních“ komedií, které (jak je dnes zvykem) plynou coby komedie první třetinu až polovinu a pak se začnou proměňovat v drama s občasnou humornou scénou (tady např. vzájemné míření na sebe v řadě na schodišti). Plně chápu, že nečekané těhotěnství a proti vůli narozené dítě evokují už spíše ono drama a že jde o události, jaké dokážou dotyčným lidem rázně změnit dosavadní život, ale nedokážu přehlížet, že film postupně zase ztrácí ze zavedené laťky (a občas i stylu), nedokáže si jí udržet po celou dobu do konce (přičemž scény se zpívajícím opilcem nad přístavem ke konci už začínají být otravně zdlouhavé) a již ve vážnější rovině v rámci celku pokulhává. K přemýšlení mě sice film chvíli přivedl, ale žádné silnější emoce coby drama nevyvolal. I přes nezapomenutelné scény z první poloviny bohužel jen lepší 3*: [65%] (21.05.2023)

Přesně, jak píší pánové Isherwood a Verbal, tohle je typ lidové komedie na kterou se kýčař Troška nezmůže i kdyby se rozkrájel. Opravdová legrace bez nepříjemného odéru trapnosti, svérázné postavičky, ztvárněné herci, kteří skutečně umí hrát, pevně vystavený příběh, výborná hudba a půvabné prostředí malé chorvatské ostrovní vesničky, které pro mně mělo i osobní, nostalgický význam, protože jsem na takové podobné, strávila před pár lety moc hezkou dovolenou. Asi tak dvě třetiny filmu jsem měla na tváři konzistentní úsměv, přerušovaný jen občasným hlasitým výbuchem smíchu a i když ke konci došlo i na to zvážnění, to když na hlavního hrdinu dopadly následky jeho poněkud neortodoxního řešení malé místní porodnosti, pořád šlo o nadprůměrnou podívanou. Hodně zářivé čtyři hvězdy a možná to časem zvednu i na pět, protože nepochybuji, že si tuto výtečnou komedii dám někdy v budoucnu s gustem znovu. (04.12.2013)

Knězovy děti je jedna s nejlepších tragikomedií, jaké jsem kdy viděl, pokud není vůbec nejlepší. Chechtal jsem se u komedie, která místy přecházela až ve frašku, aby se ve vteřině vše změnilo v nečekaně lidské drama. Nevím, jestli u mě někdy nějaký film vyvolal tak rozdílné emoce, navíc mě jako militantního ateistu potěšilo, že se tvůrci nebáli obout i do svaté matky církve, která kritiku potřebuje jako pověstné prase drbání. Skvělou postavou byl i místní lékárník- nacionalista, který by pro své Chorvatsko udělal cokoliv. Celý tento mix se mi líbil velice velmi a výborně jsem se bavil i dnes, když jsem snímek viděl podruhé. (17.08.2017)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 5 - Chorvatsko. Zpočátku se Knězovy děti tvářily jako bláznivá balkánská komedie, pak z toho byla málem tragédie a v konečném výsledku překombinovaná a ztřeštěná tragikomedie. Tento film mi vůbec nesednul, a i když se chorvatsko-srbský souboj v mojí Tour nedá žánrově srovnávat, Srbové mě svojí syrovostí oslovili víc. (06.04.2015)