Realita

Jeden z tých divácky prístupnejších bizardných filmov, za čo určite môže aj výber ľahších témat a odľahčenejšie prevedenie. Dlhší čas to navyše pôsobí celkom prehľadne, ale časom som sa už v tom, čo je vlastne skutočnosť, sen alebo film celkom prestával orientovať, prípadne aj keď som si chvíľu myslel, že v tom mám jasno, za okamih ma ďalšia scéna len vyviedla z omylu, ale Realité nepatrí medzi tie filmy, v ktorých sa pre plné docenenie treba úplne orientovať, užívať sa to dá aj bez toho a navyše väčšinu z toho bez problémov pochopí každý. Celé to ubieha príjemne rýchlo, takže nudiť sa tu nedá, vlastne to kľudne mohlo byť aj dlhšie, vyhovoval mi aj humor, ktorý síce nie je zase až tak zábavný, aby som sa musel neustále smiať, ale bavilo ma to a aj tá bizardnosť občas dokázala vyvolať úsmev na tvári, ale celkovo sa na to pozerá viac než dobre. A trochu bizardne, ale len v dobrom na mňa pôsobilo aj obsadenie, kvôli nim som mal občas pocit, ako by som sledoval niekoľko rôznych filmov s odlišným prístupom. A tak je tu režisér, ktorý mi prišiel ako štandardný hrdina štandardnej francúzskej komédie, sympatická postava dievčaťa, ktorá je vlastne najnormálnejšia, Jon Heder je zase typycký Američan z ich hlúpejších komédií a k tomu Eric Wareheim, ktorý je zase v každej svojej scéne tak zábavne mimo. Režijne a vizuálne mi to neprišlo až tak nápadité, ako pri bizardných filmoch očakávam, ale ani zlé to nie je, ten potrebný štandard to bez problémov spĺňa. Takže už len kvôli tej druhej polovici by som si to určite chcel pozrieť znovu, aby som sa v tom lepšie zorientoval, aj keď mám pocit, že by to o moc lepšie nebolo, ale aj tak to bola vydarená zábava, ktorá ma určite nesklamala, takýchto filmov nie je nikdy dosť. 76% (31.01.2016)

S počiatku som očakával čisto bizardnú snímku od francúzskeho filmu Realita , nakoniec tam bola zmes viacerých aspektov, v podobe najrôznejších uleteností, až snových bláznovstiev, psycho halušiek, doslova obraz v obraze, všetko prepojené, v podstate množstva vecí ktoré môžu hlavu diváka pekne zamotať. Všetko to tu ale máme v prijateľnom háve a hlavne odľahčenom zábavnom, režisér Quentin Dupieux to dosť dobre ustál na to čo naservíroval, neskĺzol mimo rozohraný dej a zbytočne sa v nom nezamotal, určite film prináša nevšedný zážitok. /videl v kine: 60%/(filmový festival Cinematik Piešťany 2015) (15.09.2015)

V celém filmu se prolíná realita, sny a filmový svět. Jenže ona ta realita a sny ve skutečnosti jsou jedním a tím samým - a to tím filmem. A náš život je vlastně taky složen z reality a snů, což nutí k zamyšlení, jestli taky jenom nejsme filmové postavy, které zatím jednají podle scénáře a to, že náš svět vlastně je i není skutečný, si neuvědomujeme. Zní to jako blábol, to si určete sami, ale staví na tom nejedna konspirační teorie a pokud jí Dupieux věří, tak asi máme jasno. Taky tady ale je možnost, že si Dupieux chtěl z diváků udělat prdel a natočil mindfuck bez nějakého vysvětlení, hlavně ať si nad tím diváci lámou hlavu a vymýšlejí jednu bizarní teorii za druhou. Tahle varianta by mi ale vadila, jelikož se tam rýsovali myšlenky o tom, že člověk z častého sledování televize totálně zblbne a o tom, že dnešní diváci chtějí od filmů akci, obyčejnou popkornovou zábavu, ale už vůbec nechtějí nad těmi filmy přemýšlet. Každopádně, Dupieux ve svých filmech má jisté paralely (snad je to správné slovo) mezi filmem a reakcí diváka na něj, aspoň mi to tak z těch dvou co jsem od něj viděl připadá. Ať je to jak je to, sice ten film má poutavou atmosféru, záhada ohledně modré kazety zaujme a ta hudba, co tam hraje neustále dokola, je podmanivá, ale i tak úvodních 20 minut je strašně nudných a celkový dojem na víc jak 3* fakt nemám, byť je to zajímavé. (01.01.2020)

Myslím, že ona proslulá vyrážka, o které se ve filmu tolik mluví, vyrazila směrem dovnitř do hlavy nejen jedné z vedlejších postav, ale v podstatě všem, kteří se na tomhle veledíle podíleli. Režiséra evidentně postihla tvůrčí krize, tak ji vyřešil osvědčeným způsobem po vzoru maxipsa Fíka - zfilmoval svoje zmatený sny. Kdyby je alespoň vyložil podle Frojda, že jako každej sen je splněný přání a zároveň má sexuální základ, tak by to mohlo bejt možná zajímavý, ale takhle? Jedinou pochvalu ode mě získává producent Bob, neboť jak ten mohl zbohatnout, když produkoval takový filmy, který jsou ve snímku naznačeny, tak to je fakt umění. (20.06.2016)

Quentin Dupieux a jeho majstrštyk. Vše napsal, natočil, ozvučil...možná vysnil, snad i prožil. I když skutečný prožitek je zde realitě na hony vzdálen. Realitě? To myslíš tu malou holčičku? Ne, myslím hmatatelnou realitu. Jasně, zdravý rozum a neochvějná víra ve svoje základní smysly, co cítím, vidím, slyším a nahmatám, je skutečná skutečnost. I když, ve skutečnosti..."Já vím, že to zní neuvěřitelně, ale...". Je čas se vzbudit, v rychlosti si promyslet své cíle a potom zase rychle spát, ať mohou být naplněny. Pro mě úžasný film, zbytečně nenatahovaný, neuvěřitelně vtipný, originálně odvyprávěný a v podstatě dokonale absurdní. Také k bleskovému zamyšlení...probouzíš se ze sna či do sna? No, zatím dobrou noc. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (21.03.2017)