Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Jak by asi vypadaly scény z filmů Luise Buñuela, kdyby míval španělský surrealista k dispozici vyšší rozpočet s bohatší výpravou a stihl by se přesunout s oblíbenými večeřemi a schůzkami postav od nenápadného půvabu buržoazie s andělem zkázy až k totálně opulentní dekadenci? ... S britským režisérem Peterem Greenawayem jsem se už setkal díky Fallům, které jsem i přes originální námět, formu a nápady přijal rozpačitěji, ovšem tímto počinem mě přes veškeré obavy dostal. Místy až nechutně odpudivému ději plnému dekadence, chronického obžerství, nízkých pudů, povrchního luxusu a žárlivosti s pomstou ab absurdum, se dostalo díky Greenawayovi na oplátku i stejně luxusního audiovizuálního provedení. Už v úvodní scéně mě chytla atmosféra a přes hořkou pachuť a nejeden moment šoku mě tohle absurdní podobenství v surrealistickém hávu často fascinovalo. Dynamické barevné obrazy, přímo nebeská Nymanova hudba a rytmicky přesně gradovaný děj vytvářejí z toho dílka nádherně vybroušenou estetickou záležitost. Plus ti herci! Živelný Michael Gambon trousící neskutečným způsobem své okázale užvaněné monology celému filmu jednoznačně kraluje, ale nelze přehlédnout ani Helen Mirren snad v každé scéně v zcela jiném, originálním účesu a kostýmu a výjimečně mě dostal (byť na menším prostoru oproti „zloděju“ Gambonovi) i Richard Bohringer, který zde se stylizovanou absurditou předvedl v roli kuchaře přesně to, co mi u jeho „nezáživných“ výkonech v Mockyho filmech vždy chybělo – až si říkám, že mu zřejmě dopomohla i angličtina, ve které se doma necítil a již samotný divný přízvuk s lámavou výslovností mu hrál při ztvárnění postavy v divném panoptiku do karet. Já bych tedy do tohoto panoptika s nevšední hostinou nechtěl vkročit ani na půl minuty, ale sledovat to přes originální vizuál a hudbu evokující staré mistry? Ani na chvíli jsem se neodtrhl ! [90%] (16.05.2023)

Ano, doslovnost. Doslovnost obrazu. Proč si brát servítky? Kuchař, císař, jeho žena, její milenec. Kanibalismus. Tak to chodí a občas to tak i dopadá. Ostatně, dorozumívací řečí zde není francouzština, nýbrž angličtina. Kuchyň, jídelna, záchod. Venkovní prostor – psi, výkaly, hnijící maso. Depozitář knih. Opulence. Revoluce. Ale co viděl kuchař, viděli jsme i my. Život může být velmi estetický. Proč ho tak vnímáme jen na těch obrazech? (PS: Pravděpodobně budu muset brzy znovu zhlédnout Zet a dvě nuly a doplnit mu pátou hvězdu.) (PPS: Nejlepší doporučující komentář: Milodar. Boha bych z toho neobviňoval. Za co bychom stáli bez závislosti na hmotě?) (13.01.2015)

Tak s týmto filmom mám problém. Nie s hodnotením. Tam je to jasné. Tento film podľa mňa nemusel a nemal byť nakrútený. Nie je pre divákov, ale pre pocit uspokojenia tvorcov, čo a ako dokážu. Akurát si nevšimli, že diváci to musia zaplatiť. Inak ich už žiaden producent na režisérsku stoličku nepustí. Komentovať prakticky nemám čo. Je to krásne naaranžované, vymyslené i zahrané (Michael Gambon nie je herec, to je priam živel). Ale je to tiež samoúčelné, zvrátené a v konečnom dôsledku prázdne. (27.06.2013)

O kvalitách filmu (hudba, kamera, herecké výkony...) se zde rozepisují jiní, přijde mi zbytečné proto opakovat to, co již bylo řečeno. Tím specifickým zpracováním (minimum lokací, výrazná stylizace, postavy - archetypy) mi to připomnělo Trierův snímek "Dogville" z r. 2003, kde jsou divadelní stylizace a scénický minimalismus dovedeny do krajnosti. Což se samozřejmě nemusí líbit každému, ani jeden snímek proto není pro každého a jistě si našly spoustu odpůrců. U Greenawaye může člověk asi nejvíc narazit v tom šokujícím závěru, který slabší žaludky nemusí vydržet. Btw. jedna z věcí, které mě na tom filmu fascinují, je ten nekončící příval replik, které chrlí postava Alberta - nejvíc se mi asi líbí tato: "Musíte pochopit, že dobrý kuchař tvoří nezvyklé kombinace, jako třeba kachnu s pomeranči, nebo ananas se šunkou. Říká se tomu umění. Taky jsem umělec, tím jak dokážu skloubit práci a potěšení. Peníze jsou mým povoláním, jídlo mým potěšením. Georgie je taky mým potěšením, ale takovým intimnějším způsobem, než je cpaní se a vyměšování. Přesto obě potěšení k sobě mají blízko. Intimní partie a nečisté partie jsou kousek od sebe, už jen to ukazuje, jak jsou si jídlo a sex blízké." UPDATE 28.2.2021 - Ten film mě nepřestává ohromovat ani po několikátém zhlédnutí a osobně ho řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Ta absolutně bezchybná Nymanova hudba (TOP soundtrack ze všech), ty úchvatné záběry, barvy a barevná sladěnost kostýmů postav, a ten neuvěřitelný děj, s kterým ten film přichází - miluju v tom filmu každou minutu, a je to neskutečný požitek a velká artová libovka pro lidi, kteří to dokáží docenit. (22.05.2011)

Tak tohle mě totálně unudilo. Doteď nechápu proč je tenhle film tak oblíbenej. Já oceňuju herce kteří byly parádní a to prostředí jako kdyby se film odehrával na jevišti. Ale to je možná pro mě ten největší problém. Ten film jde od ničeho k ničemu. Celou dobu jen čekám co se bude dít, a to ten film trvá 2 hodiny takže si dokážete představit že jsem se celkem dost jenom nudil. Kromě herců to je pro mě film který ničím zvlášť nezaujal. Bohužel. (08.04.2014)