E.A. Poe: Podivný experiment

Pekná ukážka toho, že bláznom môže byť ktokoľvek, každý aj nikto. Niekde ústav ovládnu blázni, inde urobia z blázna rovno premiéra. Dobrovoľne, nech je sranda. Hoci druhá polovica filmu podľa mňa stráca svoje čaro, musím uznať, že tie záverečné zvraty boli vycibrené. Film pekne ukazuje tortúru lekárov na psychiatrických pacientov, ale predsa len nešlo o žiadny Prekliaty ostrov, takú ambíciu ani nemal. Ale mohol túto tému viac otvoriť. (15.05.2023)

Anderson vrací úder aneb vítej zpátky v psychiatrický léčebně! Elizu jsem měl dost možná jako nejočekávanější film roku, ovšem po traileru, který šel jedním okem dovnitř a druhým ven, natěšenost spadla na bod mrazu. Po dlouhé době konečně uniká ven (v pěkném předstihu!) a nervy byly na pochodu. Bude to fakt tak hrozný, mám se připravit na zklamání? Už první minuty ale nervozitu naprosto smetly. Parádní. Navození atmosféry funguje doslova od úvodní scény a první záběr na v mlze zahalenou, rozlehlou léčebnu vysoko v horách prostě sebere dech. Srovnání s Prokletým ostrovem se nedá ubránit jak už kvůli začátku, tak především kvůli Kingsleymu, ale koho to zajímá - husinu navozují oba stejně. Jenže pak to je jak na klouzačce. První půlhodinovka je naprostá žánrová lahůdka, člověka plně vtáhne mezi zdi plné šíleností a magorů, ovšem posléze příběh začíná po vyjevení první pointy upadat, aby vyústil v závěr, který se začátkem vytváří kontrast, na který divák může udělat jen - "E?". Upřednostnění milostné roviny před hlavní vyloženě kazí celý dojem a retro závěr ala bílo skvostný muzikál člověka opravdu zamrzí. To ovšem zcela nic nemění na tom, že když nad tím spiklenecky přimhouříme oči, film jako celek funguje efektivně, má spád a svou roli thrilleru z psychiatrické léčebny splňuje na jedničku. A to i díky fenomenálnímu Kingsleymu, který i když umí z obličeje vyškrbatět maximálně dva tři výrazy, veškerou pozornost strhává vždy na sebe. Někdo to má zkrátka v krvi. Středem pozornosti je ovšem, hehe, pouze když na scéně zrovna není uhrančivá Kate. A že mě film sebral jsem si uvědomil, když jsem si během bálu přitrouble notoval do rytmu. Jo, je to bláznivý, divný a v dnešní době vůbec zvláštní film, ale když člověku sedne, stojí to za to. Alespoň to prubnout. Spoilerové P.S. Osobně si myslím, že když by tvůrci zanechali diváka v nejistotě, jak se to s tou vzpourou má doopravdy a jestli mu jen Caine nevěší bulíky na nos, mohlo by z toho být něco víc. Ale to je jen hnidopišskej rejp, kterej si jako spokojenec velmi rád odpustím. Nejlepší soundtrack z filmu: Danse Macabre. 80 % (28.10.2014)

Začátek vypadal nadějně, ale s přibývajícími minutami šla atmosféra tak nějak do té okolní mlhy, samotné zvraty, dění a jednání postav působilo podivně i na blázinec, a koneckonců, celkové rozuzlení a závěrečný twist se rovněž příliš nepovedly. Ne že by to bylo špatné, ta myšlenka tenké hranice mezi světem bláznů a světem údajně normálních lidí je docela zajímavá, i když kolikrát použitá, ale prostě tomu chybělo zajímavější tempo, představení postav, a dost možná Ben Kingsley až moc přehrával, natolik, že je parodií sebe sama třeba v Sexy Beast. Náhodou jsem pár dní před tímto viděl film Srdcový král - a nezlobte se na mne, to je nebe a dudy, ačkoliv téma je v podstatě stejné. Tomuhle chybí chytrý scénář, nejenom otrocký přepis příběhu, a chybí zde i mikropointy jednotlivých scén, a rovněž zajímavosti, ozvláštnění, cokoliv navíc. Z celého rozlehlého blázince nakonec vlastně atmosférou a prostředím není ani nic pořádně vytěženo. (03.02.2015)

Dobře jsem se pobavila. Škoda, že v hlavičce filmu není uveden ještě jiný žánr než thriller, protože takové zařazení možná člověka přiměje příběh posuzovat seriózně a vážně a potom musí zákonitě trochu nevěřícně kroutit hlavou. Poeova povídka, podle níž se natáčelo, se řadí do žánru temná komedie a téhle škatulce, podle mě, příběh odpovídá. (08.03.2015)

Hrají v tom uznávaní herci Caine a Kingsley i stále nesmírně půvabná Kate Beckinsale, a zřejmě se to bude odehrávat někde na sklonku 19. století. Asi zhruba takhle okrajově jsem k téhle látce přistupoval. Nic víc jsem si nezjišťoval, nic víc mě nezajímalo. Výprava do tajemného blázince nakonec zůstala někde na půli cesty. V odříznutém ústavu pro choré se zdá být leccos podivné, o čem se rychle přesvědčí i nový zapálený lékař. Oxford neoxford, tyhle techniky v knihách nevyčetl. Pomalé budování atmosféry je fajn, kamera s hudbou také, ale tak nějak jen sledujeme, až si uvědomíme, že hodina je pryč a z té očekávané podívané vnímáme jen všednost. Závěrečný dějový zvrat hlavu nezamotá, ale musím uznat, že se povedl. (22.01.2015)