Režie:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Xaver SchwarzenbergerHudba:
Peer RabenHrají:
Brad Davis, Franco Nero, Jeanne Moreau, Laurent Malet, Günther Kaufmann, Natja Brunckhorst, Robert van Ackeren, Wolf Gremm, Karl-Heinz von Hassel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Francúzsky námorník Querelle prichádza do Brestu a začne často navštevovať verejný dom s pochybnou povesťou. Zistí, že jeho brat Robert je milenec majiteľky, Lysiane. Querelle dostane ponuku hrať kocky s Nonom, Lysianím manželom: ak vyhrá, môže sa milovať s Lysiane, ak perhrá, bude sa musieť milovať s Nonom. Querelle zámerne prehráva... (Zion)
(více)Recenze (27)
Rainer Werner Fassbinder tímhle pro mě definitivně potvrdil svou pověst režisérského velikána. Natočit téměř dvouhodinový film, který v jádru skoro není o ničem jiném než o homosexuálních zážitcích pár námořníků a jejich lokálních společníků, přitom se až na pár krátkých okamžiků vyhnout větším explicitnostem i primárního důrazu na šokování diváka, naopak si vyhrát se stylizací kombinující divadelní pojetí s vytříbeným vizuálem plným neotřelých barevních filtrů, strhnout v doprovodu hudby a výtvarna silně melancholickou atmosférou... to chce značnou dávku uměleckého talentu i zaangažování do námětu, jaké Fassbinderovi rozhodně nechybělo. A jak si mě získala atmosféra stylizovaného prostředí a celého filmu, byl to neskutečný zážitek sledovat i přes téma, které by mi jinde mohlo připadat protivně nezajímavé. Je to pozoruhodně složená hříčka i s přirozeně vloženou krimi zápletkou a potěšila mě u pana režiséra nezvyklá přítomnost hereckých hvězd ze zahraničí: Jeanne Moreau v jediné ženské postavě filmu vnáší jedinečný šarm tajemné dámy jako ze staromódního romantického dramatu, včetně jejího hravě smutného šansonu, a Franco Nero na mě snad nikdy nepůsobil tak charismaticky a stylově jako zde. Mám pocit, jakoby si Fassbinder ke konci života a tvorby plnil dlouhodobé sny, točit melodramatické retro filmy jako ze starých časů před válkou, zároveň však s novátorským vizuálním stylem a rozehráním dříve tabuizovaných témat... a u Querelle jsem měl zároveň pocit, že dotáhl tento cíl k pomyslné dokonalosti, rozhodně si mě získal mnohem víc než Lola a Touha Veroniky Vossové. [90%] ()
Fascinujúca a neotrelá polodivadelná štylizácia s neustále žltým gradom. Mystická hudba trochu pripomína Herzogových Popol Vuh. Takisto homosexuálna erotika (v artovej estetike) nie je práve téma do ktorej by som mal nejako častejšie náhľad, aj v tomto smere išlo o netradičný zážitok - skutočne takmer ani jedna mužská postava v tomto meste nebola heterosexuálna. :) ALE - Ten príbeh je však natoľko nezáživný, nudný, pateticky napísaný a mizerne zrežírovaný (herci hrajú skutočne toporne, najmä Brad Davis), že som mal problém dopozerať. Možno keby som čítal predlohu, vnímal by som to inak. ()
Vítejte v zakázaném světě, ve světě sexu a násilí. Žádný psychoanalitik ani genetik vám o něm nemůže povědět více než Jean Genet, a on ani sám o sobě ne, musí mít k tomu prostředníka - a tím nemůže být nikdo jiný než Rainer Fassbinder. Jen ten dokáže z divadla, z jakýchsi fošen, které prý znamenají svět, vydupat něco tak truchlivě intenzivního... Český filosof Jan Stern to ve své knize „Média, psychoanalýza a jiní perverze“ glosuje následovně: Sex a násilí – jen tyto dvě věci na světě vzrušují. Každé jiné vzrušení než ze sexu a násilí je jen vzrušením z masky, za níž se sexus a násilí skryly". Dalším zajímavým odkazem by mohla být známá píseň Johna Lennona "Sexy Sadie", kde oba problémy jso uvedeny hned v jejím názvu. A ještě k názvu: Querelle je francouzské slovo (angl. quarrel) jehož hlavním významem je rozpor, hádka, nesoulad. Do jaké míry chápal Fassbinder toto slovo v kontextu angl. slova queer (buzerant) asi už nelze doložit. Mně zvukomalebně evokuje jméno Karel ve vokativu. ()
Ako sa mi v literatúre nepozdávala Genetova fascinácia zlom, vyžívanie sa v ubližovaní a taký ten pohŕdavo rozmrdaný výraz povzneseného zlodeja a vraha, rovnako ma odpudzuje adorovanie týchto obrazov vo filme ako vystrihnutého z niektorého z mníchovských Schwulen barov. Hoci by aj malo ísť len o fantázie citmi nabudeného dôstojníka k námorníkovi a nie o skutočný príbeh, ako sa niekedy románová predloha interpretuje. Divadelná štylizácia je fajn, oranžové podsvietenie a tieňovanie postáv tiež. Podobne nápisy, ktoré lodný poručík (Franco Nero) vyrýva po verejných záchodkoch a obdobné zároveň vzrušujúco obdivuje, patria k jedným z mála zaujímavých miest tohto diela v znamení nazberaného pľuvanca, nasmerovaného medzi ritné pologule spolusúložníka. Chápem fascináciu dielom Jeana Geneta, no nezdieľam ju, je mi vzdialená. Ani nie tak samotnou homosexualitou, ale obdivom k násilným riešeniam a erotikou skazenosti. Na spôsob takéhoto uvažovania: "Keď zlo nemôžeme zmenšiť, buďme v ňom majstri.". (Zatiaľ) najhorší Fassbinder. ()
První půlhodinu jsem byl nadšený. Připomínalo mi to Maddina s jeho přestylizovaným pseudobrakem, na kterém dost ujíždím. Jenže Fassbinder tu postrádá jakýkoliv cit pro tempo a gradací a ke konci už jsem umíral nesnesitelnou monotónností a nudou, což by u homoeroticky provokující cinefilní exhibice nemělo být možné. ()
Galerie (46)
Photo © Gaumont
Zajímavosti (5)
- Snímek získal Zlatou malinu v kategorii nejhorší titulní píseň, konkrétně se jednalo "Each Man Kills the Thing He Loves“, přepracovanou báseň Oscara Wildea. (Vodnářka)
- Snímek je věnován El Hedi Ben Salemovi, jednomu z Fassbinderových milenců, o jehož sebevraždě se režisér dozvěděl v době natáčení filmu. (Vodnářka)
- Brad Davis dělal na place před každým záběrem kliky, aby napumpoval svaly. (5150)
Reklama