Hvězda kriminálu

Rozmazluju se. Moc často se nedostanu k něčemu tak civilnímu, ohlodanému na kost, ale tohle mě zaujalo tématem vězení a rozhodně nelituji - člověk se na chvilku vrátí z pohádkových nebes a obláčků a vezme to držkou rovnou do míst, kde nemůže věřit nikomu, stará se jen sám o sebe a kde by rozhodně nikdy skončit nechtěl. Podívat se tam takto zprostředkovaně si cením celkem dost. Pokud máte náladu na syrovou, chladnou, nevypiplanou, audiovizuálně prostou hoďku a půl, kterou vás od začátku absolutně nikdo neprovede za ručičku, a zajímá vás alternativní drama otec-syn, pak račte a press play. (21.01.2015)

Syrové drama z britského kriminálu nedostatečně zvýrazňuje svá hlavní témata (nekontrola vzteku, vztah otce a syna), která pak tolik nevyznějí. Připočteme-li k tomu jen načrtnuté, vlastně neznámé postavy (přičemž titulní nezvladatelně agresivní mladík by po většinu času zasloužil hlavně pořádně namlátit… i když by se tím nic nezměnilo), přes autenticitu místa tak snímek nedostává svým intencím. (02.01.2018)

Ne že by J, O' Connell nebyl téměř pro tuhle roli jako stvořený, ale já jsem prostě čekala víc. Vězeňské prostředí mám ráda, je to takový ten svět s pravidly o přežití a zachování si sebe sama. Tahleta hvězda chce být tvrdá a násilná, jenže někdy se táhne za jiný provaz, než je vám dáván. A tady je ten provaz o něco kratší, než očekáváte. (09.11.2014)

Když jsem si po filmu připomněl, že sám Mackenzie film prezentoval jako "návrat k realitě", musel jsem se smát a z hodnocení řádně ubrat. Což o to, snímek baví po celou stopáž díky neustálým bitkám vězeňských rváčů a humoru, vznikajícího interakcí vězeňských postaviček, ale zábava jistě není jediným faktorem filmu, natožpak filmu vězeňského žánru. Britský kriminál ála Mackenzie působí jako místo, kde doslova kvete anarchie a každý si zde může dělat co chce, počínaje vězni, samozřejmě. Vězni si pochodují z cely do cely jak se jim zlíbí, hlavní hrdina je po úvodním incidentu důrazně varován, že za další náznak problému půjde na samotku (stane se tak po čemsi nevinném, přičemž náš rváč předtím rozmlátil půlku vězení, aniž by to bachaři zaznamenali jako "náznak incidentu"). Když tedy konečně přijde onen strašný trest, je na chvilku přemístěn do prosvětlené, žlutě vymalované cely, která je podobna té původní asi jako vejce vejci. Kde jsou časy "plechové samotky" z Frajera Luka! Nesmí chybět obligátní zamotané vztahy, kde si každých deset minut jedna cela objednává vraždy osazenstva druhé cely, útočí na sebe noži, útočí v s punčochami na hlavách jako při přepadení banky atd. Postavy se z brutálních rvaček vzpamatovávají a uzdravují v řádech minut, s rozbitým tělem stíhají suše zavtipkovat. Když v závěru dojde ke skoro-vraždě hlavního hrdiny rukama bachařů, aby nám bylo srozuměno, jaké že jsou to ti bachaři svině a že si tedy vězni nemůžou dělat úplně všechno, co chtějí, jelikož mohou být jako problémoví oběšeni, nedá se uniknout nakyslému výrazu z téměř stupidního scénáře. Jako sled kinetických rvaček s výborným O´Connellem a nečekaným množstvím humoru je to dobrá oddychovka, vydávat ji ale za něco "realistického" nebo syrového je slušný direkt do ksichtu diváka, očekávajícího podle ohlasů novou vězeňskou klasiku. (07.07.2014)

Ako som uz dlho vedel, ze vo Francii vznika filmovy hnoj /odborne sa to vola Studnarova Dcera 2011 a reziroval to Auteuil/ taxom sa presvedcil, ze hnoja je dost aj na Britskych Ostrovoch, tuna sa jeden vola Starred Up, po nasom Hvezda Kriminalu. Takze strucne : dej to nemalo, reziu tiez nie a prilis vela sa keca, nic sa dohromady nedeje, mlady Jack O´Connell /Eden Lake/ bol tu zbytocny, priserne prehraval a privela nadaval. Planoba, ruky prec od toho : 5 % (22.11.2016)