Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrají:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(více)Videa (6)
Recenze (56)
Je to dosť dobrá dráma. Má vydarený príbeh o rodine, ktorá si žije úplne ideálnym životom, manžel je úspešný architekt, má svoju milovanú ženu a malého chlapca, ale všetko sa pokazí, keď zistia, že pred rokmi došlo k pochybeniu a ich syn bol zamenený s chlapcom z inej rodiny. A tak sa obe rodiny dostanú do kontaktu, pričom deti začnú tráviť čas aj so svojimi skutočnými rodičmi, ale životy všetkých sú tým radikálne ovplyvnené a nikto nevie, ako sa k takejto situácii najlepšie postaviť, keďže nájsť ideálne riešenie je prakticky nemožné. So spracovaním som dosť spokojný, tu v prvom rade musím pochváliť ten úplne realistický prístup, takže žiadne zbytočné zvraty a samoúčelné situácie, ale jednoducho pohľad do života ľudí, ktorí sa musia vyrovnať s niečím takto nepríjemným, pričom to pôsobí tak prirodzene a celý čas cítiť, že niečo takéto sa nepochybne udialo a určite nie len raz. Jedine ma mrzí, že tá druhá rodina z nižšej spoločenskej vrstvy mi neprišla až tak zaujímavá, zatiaľ čo hlavná rodina s architektom si ma získala prakticky okamžite, ale nad to sa dá ľahko povzniesť, keďže aj tak samostatne nemajú moc priestoru. Takže si ma to získalo už od začiatku, postavám som fandil, aby im to dopadlo čo najlepšie, aj keď v takomto prípade sa správne riešenie vlastne ani nájsť nedá a väčšinu času ma to dosť bavilo. Až pri tej poslednej štvrtine som už mal pocit, že tvorcovia povedali už všetko, čo chceli a tak to pre mňa fungovalo už skôr zo zotrvačnosti, ale ani toto ma nesklamalo, pozeralo sa mi na to dobre až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, charizmatický hlavný hrdina, jeho veľmi sympatická manželka a sadol mi aj syn, z druhej rodiny mi výraznejšie sadla iba manželka, ale ani otec a syn nie sú najhorší, takže nemám väčší problém. A okrem nich tu už vlastne nikto nemá viac priestoru. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, vizuálna stránka je úplne v poriadku, má to tú správnu atmosféru a ten spomínaný realistický prístup, tu nemám čo vytknúť. Takže som dosť spokojný, pár prvkov sa dalo ešte trochu vylepšiť, ale inak som dostal vlastne presne to, čo som aj od tejto témy očakával, kvalitná dráma. 77% ()
Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. ()
"Třebíčská záměna" japonským distingovaným pohledem. Dvě spořádané rodiny rozdílného sociálního statusu stojící před Sofiinou volbou moderního věku. Vzdát se domnělého šestiletého "syna", ve prospěch skutečného šestiletého syna vychovávaného ve zcela jiných (nejen) sociálních podmínkách? Lze ho vůbec mít rád stejně? Zahrané, napsané i natočené s citem, jímavě a přitom Koreeda ani na moment nevydírá, naopak zůstává po celou dobu sympaticky civilní. Ocenil bych snad pouze větší zaměření i na druhou z rodin; chápu sice autorovo rozhodnutí na události nahlížet především skrze Ryota, a tak nejde v žádném ohledu o zápor jako spíše o očividný (a fungující, ne že ne) záměr, ale stejně je to škoda. ()
Zaujímavý príbeh dvoch rodín, ktorým vymenili v porodnici deti... Je zaujímavé sledovať osudy zainteresovaných včetne detí, ich postoje k problému pri exkurzii do rodinného života, kde sa však nerozdeľujú len prístupom k problému, ale aj rozdielnym sociálnym postavením. Film plynie pomalým tempom, doraz je kladený na charaktery a v žiadnom prípade nikomu nedrží stranu. Tu však ani nejde o to, ako film dopadne, ale hlavne ako sa ľudia chovajú v hraničnej situácii. ()
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Galerie (17)
Související novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (více)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (více)
Reklama