Blade Runner 2049

Vizuálně opět bomba a ponurý svět, kde vás na ulici svádí gigantické holografické děvky má stále co nabídnout. Příběh není totální vycucávka, ale dává docela smysl a byl jsem celkem zvědavý, kam se bude ubírat. Na druhou stranu bych ocenil méně zadumaných pohledů a filosofování jestli duši má člověk, robot, hologram, nebo mikrovInka a místo toho vysoustružil pár obskurních scén. Fakt jsem nechápal zlou robotku, co vždycky nakráčela na policejní stanici, někoho tam zabila a bylo to naprosto bez důsledků. Řekl bych, že když pouhá informace, že se narodilo robodítě může "zničit svět" tak vraždy policistů za bílého dne by zasloužili alespoň titulek v novinách. Prostě to stojí za to vidět v kině, páč udělané je to skvěle, ale leckdo se chvílemi bude nudit. (19.10.2017)

Futuristická depresivní melancholie, která má až nemístně přepálenou stopáž, která chvílemi nenabídne nic, krom úmorných natahovaných scén naprosto bez tempa. Na film jsem se těšil, snažil se, ale stejně jsem u něj třikrát usnul, kombinace hudby a scén chvílemi navozuje dojem videa pro lidi trpící nespavostí. Scénář by s elementárním vypravěčským tempem dal sotva na hodinu, další téměř dvě jsou jen pózou, vlastně je to futuristická verze Revenanta. Ten ovšem nabídl zajímavou zápletku, která člověka držela v pozornosti i při desetiminutových záběrech na koruny stromů, o Blade Runnerovi něco podobného říct bohužel nelze. Během téměř tří hodin bych rovněž očekával trochu více představení tamního světa, ne pár místností, jednu továrnu a veškerý exteriér zaplácnutý mlhami, tmou nebo hustou bouřkou, aby nebylo vidět pokud možno nic, krom loga Sony. Zklamání, čekal jsem víc a rozhodně něco diametrálně odlišného. 60 % (01.01.2018)

Pôvodný film rešpektujem, na svoju dobu to bolo prevratné dielo v mnohých ohľadoch, ale mňa si nikdy výraznejšie nezískal. Audiovizuálne to bolo perfektné a Scottovi sa podarila skvelá atmosféra, ale táto tématika replikantov ma ani moc nezaujíma a dejovo to išlo dosť mimo mňa, takže som sa často aj nudil. No na túto novú verziu som bol veľmi zvedavý, keďže Denis Villeneuve je jeden z najlepších režisérov súčasnosti, ktorý aj priemerné témy dokáže previesť na prvotriedny filmové zážitky a síce ten sa tentoraz nekoná, ale predsa len som už o dosť spokojnejší. Dejovo sa ani tentoraz nejedná o nič výnimočné, tématika replikantov je tu podaná úplne chladne, nič som z filmu v tomto ohľade necítil, akoby ani postavy nezaujímalo, čo vlastne riešia a to sa prenieslo aj na mňa. Bolo mi vlastne úplne jedno, ako to celé dopadne, lebo sa ani nenaznačoval príchod nejakého šokujúceho zvratu, ktorý aj tak neprišiel a vyvrcholí to tak nejak normálne, opäť bez náboja a toto je rozhodne hlavný zápor filmu, ktorý som ale vlastne aj čakal. No inak to určite nebolo zlé, na rozdiel od pôvodného filmu som sa už tu nenudil, o nejakej dynamike sa tu síce vôbec hovoriť nedá, ale aj tak mi to prišlo celkom svižné, hlavne vďaka tomu, že aj tie nedôležité scény sú dobre zvládnuté, dokonca ešte lepšie, než tie hlavné. Tu som si skutočne väčšinou užíval skôr tie maličkosti, ako rôzne vymoženosti sveta budúcnosti. Hlavne vzťah s hologramom, ten tu bol skvelo zvládnutý a ich spoločné scény sa mi vlastne z celého filmu páčili najviac. Obsadenie nie je zlé, ale horšie sú na tom ich postavy. Ryan Gosling sa pre týchto málovravných mužov skvelo hodí, k tomu mimoriadne sympatická Ana de Armas, potešia aj Robin Wright, Harrison Ford a obstojní záporáci, hlavne nemilosrdná Sylvia Hoeks, ale práve kvôli tomu chladnému štýlu som k nim prakticky nič necítil a bolo mi jedno, či sa dožijú konca. Výnimkou je paradoxne holografická Ana de Armas, ktorá tomu ako jediná dodáva nejaké emócie. O akciu tu vôbec nejde, film obsahuje len pár akčných sekvencií, ktoré sú krátke a vlastne si len splnia potrebný štandard, ale s týmto nemám problém, akcia ma tu nezaujímala. A režijne je to opäť prvotriedna práca, Denis Villeneuve len potvrdzuje svoje kvality, vizuál je úžasný a efekty sa tiež vydarili, len jednoducho tentoraz nemal k dispozícii až tak zaujímavý scenár. Takže ja som spokojný, kvôli nezaujímavej tématike som radšej ani moc nečakal, ale nakoniec ma to bavilo a viac, než pôvodný film. Ale na rozdiel od ostatných režisérových filmov už tento nie je na viac pozretí, takže žánrová klasika sa z toho pre mňa určite nestane. 73% (01.01.2018)

Sľubný rozjazd a celá prvá polovica úspešne vtiahnu do skvelej atmosféry lemovanej dizajnérskymi skvostami a monumentálnym zvukom. Rozvinutie príbehu ale v nápaditosti silne zaostáva, a chýba mu širší popis hlavného záporáka. Veď ten mal byť najsilnejšou postavou filmu, ako hrozba ostatkom civilizácie a systému, v ktorom ešte ako-tak svet funguje. A velerežisér Villeneuve ho odbaví zopár scénami v jednom malom priestore, v ktorých sa o ňom nič nedozvieme. Známy androidí motív “Tears in the Rain” v závere priblíži pocity mladého Blade Runnera a vzbudí nostalgiu. Ale na 160-minútový film, ktorého pomalosť a zdĺhavosť nekorešponduje s hĺbkou a prepracovanosťou zápletky, je to málo. Efektne vizerajúca a znejúca bublina. (13.11.2017)

Vtahující, zamžená, pozvolna plynoucí blockbusterová báseň (!) o touze cítit "něco skutečného", touze být (člověkem, živoucí bytostí) v pustém a umírajícím světě neschopném rozlišovat mezi tím, co ještě je "skutečné" a co je pouhou náhražkou, ve světě zbaveném vší živosti, radosti a naděje, jež v duchu soudobé poetické biologie ukazuje, že to, co v prvé řadě odlišuje živé bytosti od strojů, je schopnost cítit - cítit kapky zebavého deště či tajících sněhových vloček na holé kůži, dotek a teplo druhého, strach ze smrti a smutek nad ztrátou milované osoby, úžas nad zázrakem zrození (nad životem samotným, člověkem, včelou i drobným kvítkem), závist, soucit, žár lásky... Ostatně, co jiného je život, než hmota, jež zatoužila procitnout a cítit? Spatřit sebe samu se srdcem divoce bijícím, horkým a plným očekávání? (07.10.2017)