Jahodová proklamace

Některé filmy z 60tých a 70tých let mají úžasnou atmosféru. Spojení naivity, síly, svobody, anarchie a boření konvencí. A tenhle snímek k nim jednoznačně patří. ____ Scénář není plynulý, jsou to střípky, které na sebe ne vždy zcela hladce navazují, lidé se občas chovají zmateně, dialogy jsou chaotické - ale to vůbec nevadí. Tím spíš se film blíží realitě, a ne k vysněnému filmovému světu technické i sociální dokonalosti. Jahodová proklamace vtáhne diváka do děje a přenese ho do doby, kdy mladí věřili, že dokážou ukončit hrůzy světa tím, že začnou hlasitě vykřikovat. Naivní představa, ale důležité je, že tomu plamenně věřili. I přes dětinskou revoltu je ale vidět, že někteří ze studentských aktivistů inklinují k násilí a demagogii._____ Závěrečný střet s policií je brilantní, dokumentárně věrohodný a děsivý, i když ho i nepoučený divák musí očekávat už od začátku. _____ Tenhle film má v sobě přesvědčivost a neuvěřitelnou energii (i když musím uznat, že hlavně v první polovině jsou některé bezeslovné záběry zbytečně zdlouhavé). /27. 10. 12./ (27.10.2012)

Veslování, sex a revoluce. No dobře, i trocha toho rock'n'rollu, ale drogy tentokrát víceméně absentují, spíš ku prospěchu věci. Věcí je zde „deník obyčejného revolucionáře“, takového normáního slušňáka, který moc neví, co se sebou, ze všeho nejvíc ho zajímají holky a právě kvůli jedné holce a ze zvědavosti se pustí cestou, která nevyhnutelně směřuje k blízkému setkání s pendrekem… Poprvé zhlédnuto konspiračně na koleji v dobách těsně předlistopadových (teď tu v komentářích pobaveně zjišťuji, co jsme my konspirátoři tenkrát netušili, totiž že v sedmdesátých letech to u nás bolševik v klidu pustil do kin), z čehož logicky vyplynula mocná identifikace a intenzivní zážitek (nijak zvlášť jsme tenkrát neprožívali paradoxní fakt, že se naši blíženci ve filmu zaklínají Guevarou, Maem a Leninem – symboly ideologie, se kterou jsme měli nevyřízené účty my), ale ani při zpětném pohledu to vůbec není marné pokoukání díky výborně vystižené chaotické atmosféře ve společnosti i v hlavách protagonistů. Na svou dobu žádné velké formální výboje, ale dědictví experimentujících šedesátých let je dobře znát, hlavně střihač se sympaticky vyřádil. Doporučil bych o pár minut delší mezinárodní verzi, sice ochuzenou o jednu zajímavou výměnu názorů s mužem zákona a o pár dalších drobností, ale zase bohatší o scénu s revolučně rozdychtěnou blondýnou, co sice neviděla Absolventa, ale zato ví, že „Lenin měl rád velká prsa!“, vrhající ještě o něco realističtější světlo na hrdinovo následné ideologické probuzení. (18.03.2014)

Snad nejpůsobivější film o hippie hnutí, o volnomyšlenkářských studentech, o síle a nezkaženosti mladých lidí... jediný film, na podobné téma který ve mě vyvolal obdobné emoce byla Bezstarostná jízda. Formanovy či Gilliamovy pomníky téhle éře jsou zábavné, ale uvěřitelné bezprostřednosti těchhle generačních snímků podle mě nedosahují. No a ten soundtrack!!! Neil Young a John Lennon :-) Písně jako Helpless nebo The Circle Game se vám zažerou pod kůži na hodně dlouho... krásné. 90% (23.09.2006)

Nemohu dát (zatím) žádné hodnocení. Film jsem viděl někdy kolem poloviny sedmdesátých let. Bůh ví, co vedlo bolševika, že pustil do kin film plný dlouhých vlasů, jeansů a bigbítu, když zrovna tyto entity tak zavile pronásledovali všichni ti tesiloví supermani normalizace. Jo, ve vzpomínce je to na 5*, ale vzpomínky často klamou..... Dodatek 17. 12. 2010. Vzpomínky opravdu často klamou, nebo jsem se já změnil. Hudba je tam moc pěkná - Buffy St. Marie, CSN&Y. Kamera hezky evokuje dobovou atmosféru volnosti. Jen mi ten film někdy připadá spíše jako dokumentární film než komponovaný příběh. Při sledování jsem si vzpomněl na vyprávění V. Merty o jeho pobývání mezi revolučními studenty v Paříži v létě 1968 a na knihu Za sklem od Roberta Merla. Stejný mix naivity, přehnaných nadějí, ale i demagogie operující módními revolucionářskými frázemi. Nicméně, hlavního hrdinu více zajímala lepá revolucionářka než světová revoluce. (28.02.2010)

Jahodová proklamace příliš nejasně prezentuje své hlavní téma. Je to o klukovi, který chce dostat jednu holku? V tom případě bychom se měli dozvědět, jak to s nimi dopadne. Je to o studentské stávce? Tak proč chybí celkový kontext doby (kromě zmínky o Praze)? Proč o se o celém pozadí stávky dozví divák tak málo? Až příliš neuvěřitelně působí, že by vznikla tak masová stávka kvůli jednomu dětskému hřišti. A pak, ty krátké montáže podbarvené hudbou jsou nudné. (22.04.2010)