Totem vlka

Některé konkrétní situace a pasáže na mě udělaly ohromný dojem, jako celek už to zase tak dobře nefungovalo. Uhranul mě hned ten úvod - v Číně jsem nebyl, a autobusové nádraží tam holt vypadá trochu jinak, než naše malá, i tak ale slušně špinavá a smradlavá Zvonařka. Francouzi šli ale ještě dál, a všechny ty stovky busů měly evokovat padesátá léta. Rozum velí, že se o to postaral počítač, ale oko to neodhalilo... Poprvé jsem taky viděl, co mohl chtít Big Mao po svých poddaných. Poslat je například jako tady ty dva studenty na 2 roky z Pekingu až na totální konec světa, to museli mít ti jeho plánovači hodně bujnou fantazii. Pak ta úžasná scéna se stádem splašených koní, ale hlavně - perfektní popis nejen zániku tradičních mongolských potulných pastevců, ale divoké přírody, s níž tady dříve lidé dokázali koexistovat stovky let. Bohužel pro mě se nakonec linka vlci stala naprosto prvořadou a zásadní. Přesto to vnímám jako zcela netradiční počin, zvlášť s ohledem na fakt, že se o něj postaral evropský tvůrce. (02.11.2015)

----- "Chytil jsi Boží stvoření a zotročil jsi ho ..." ----- Možná právě v tom spočívá náš základní problém. Protože máme v povaze CHTIVOST - odvěkou touhu vlastnit všechno, co se nám zalíbí ... a naopak zničit všechno, co se nám znelíbí - co nám stojí v cestě a co pokládáme za hrozbu ... pro nás a pro naše hmotné statky. Protože jsme zapomněli náš svět SDÍLET ... protože ho chceme OVLÁDAT - a spolu s ním i ty, kterým patřil dávno před naším příchodem. Protože náš jediný a nenahraditelný společný domov přetváříme k obrazu svému - a přitom se pramálo ohlížíme na prastaré a osvědčené ekosystémy, které se vyvíjely milióny let. Protože spolu s divočinou utlačujeme i poslední národy, které s ní ještě umějí žít v souladu. Možná právě nastává doba, kdy nám matka příroda začíná všechno vracet ... i s úroky, ale nedělám si žádné iluze, že bychom měli dobrou vůli se změnit, takže jeden - byť působivý - snímek nedokáže nijak zásadně ovlivnit naše myšlení a naše činy ... stejně jako jeden osamělý vlk nemůže spasit svůj druh. Nicméně ... ten příběh vás možná zasáhne - a třeba se k vám budou vracet ve snech ... svobodní divocí vlci z mongolských stepí - jako němá výčitka, jako výmluvný symbol všech našich vin. P.S.: Veškeré scény s vlčky jsou neobyčejně působivé, ale ne každé můžu na sto procent uvěřit. Zvířata přemýšlejí po svém a jejich chování nelze poměřovat lidskými způsoby. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Někdy je patrně použitý jen (úmyslně) zavádějící výklad - kupříkladu v případě starého vlčího páru ve skutečnosti mohlo jít "jen" o poslední zoufalý pokus, jak uniknout pronásledovatelům, nikoli o cílenou sebevraždu. Ale překonání vysoké zdi při útěku smečky z ovčí ohrady dle mého soudu už balancuje na pomezí reality a fantazie, neboť způsob provedení předpokládá cosi jako promyšlené používání nástrojů - přičemž nástroje představují těla zabitých ovcí. P.S.: Příběh vychází z autobiografické knihy, jejíž autor vystupuje pod pseudonymem Ťiang Žung. (02.01.2018)

Tento Beethoven na čínský způsob má v sobě vše, co by správný rodinný film na nedělní dopoledne měl mít. Dětinská romance z mongolské stepi s neuvěřitelně kýčovitou hudbou je plná emocí, které mne nechaly naprosto chladným, neb způsob jejich prezentace je ve stylu holywoodském. Soulad s přírodou, a s tím spojená filozofie, se lehounce projevuje jen v postavě dědy Bilika, náčelníka pastevců, ovšem samotný způsob vyprávění je zaměřen na pohádkový souboj dobra a zla a v některých chvílích zabředne dokonce do zoufalosti scénářů umělohmotných seriálů. Pro mě osobně zklamání, které nezachránily ani vizuálně pestré záběry na krásnou a nezkrotnou přírodu Asie. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (11.05.2016)

Vím, že kdybych bral ohled na knihu, musel bych s hodnocením velmi dolu. To, že politická stránka vyprávění byla potlačena, a okupanti tu koexistují se svými obětmi v jakési smutné harmonii (budou vám pomáhat a učit vás náš jazyk), ve které i ten politruk vypadá jako vceku slušný člověk (někdy jako vůdce musím učinit rozhodnutí, ze kterých mi je špatně), může nekoho iritovat. Jenže Annaud nenatočil film o čínské okupaci, ale o odcházejícím "ráji". Je jedno, že s tím začali Čínané, step by dříve nebo později musela ustoupit civilizaci, stejně tak jako ji museli být obětováni vlci. Všechny národy na světě se tak chovají. A ten smutek z tohoto vývoje a zároveň jeho nevyhnutelnost se Annaudovi podařily zachytit dle mého velmi dobře. (19.09.2016)

Sledovat a poslouchat bělovlasého kudrnáče Annauda, kterak si uvádí svůj nejnovější počin, byl velký zážitek. Tak velký, že předčil samotný film. Ten svou první vlčí scénou vykročil na lákavou stezku, ze které bohužel postupně zabloudil kamsi mezi šutry a mně tak zbyla jen rozvleklá povídka o Číňánkovi, který měl něco, co mít neměl. Krásy přírody a hudby u mě sice dokážou zachránit hodně, ale i tak se ke mně z vedlejší sedačky párkrát ozvalo "Hele, ty taky zíváš?" (Febiofest 2015) (21.03.2015)