Kruté radosti

Malebný vidiek v medzivojnovom období v ktorom žijú bežní ľudia upjatí k svojím každodenným zvykom, respektíve návykom. Po príchode "cudzinca" začína proces narušovania rutinného živorenia, prejavujú sa charaktery osôb, odkrývajú sa neznáme skutočnosti. Slovom, divoký impulz z vonka zasahuje do relatívneho pokoja vo vnútri a priestor (až na pár hrejivých okamihov) dostávajú hlavne vypäté situácie. Juraj Nvota sa spolieha na komorné podanie celej zápletky počas ktorej sa snaží zachytiť faloš, pokrytectvo, lásku, sklamanie a poukázať na ich separátnosť určovanú práve konaním/správaním jednotlivých obyvateľov dediny. Škoda, že je to tak tézovité a v povrchných frázach sa utápajúce. Navyše spočiatku sľubne rozohraná partia "stretu rozdielnych nátur" nemá kvôli unáhlenému strihu + schématickému skriptu takú katarznosť - vyznieva dostratena a hlavne vlastní koniec, ktorý moc uveriteľný a pasujúci teda nie je. (02.06.2011)

Táňa ako mladé zubaté dievča Valentína znovu niečo ukázala a nebol to len intímny kúsok tela, ale aj slušný výkon ako žena troch mužov. Príbeh v štýle ľúbi alebo neľúbi trochu nudil, možno bolo nutné sa do neho viac ponoriť, ale na slovenský film príjemný zážitok. –––– Pán farár, je ľúbiť hriech? (06.07.2014)

Nvotu mám naozaj veľmi rád. Aj ako herca a aj ako režiséra. Myslím si, že so Šulíkom patrí k tej malej skupine tvorcov, ktorý sú produktívny, osobitý a na ich diela sa dá pozerať. Na Kruté radosti som sa tešil, ale namiesto uceleného príbehu som dostal mozaikovitú schematickosť rôznych postáv, ktoré sú späté prostredím. Lenže nejaký výraznejší presah som u nich nenašiel. Jednak je to preto, lebo ten mikrosvet je naozaj zobrazený len sporadicky a tiež preto, lebo emócie tak potrebné pre stotožnenie som tu nenašiel. Som rád, že Vetchý, Mikulčík aj výborná Pauhofová sa nestrácajú v návale sentimentu, ale ten bude pre mňa vždy potrebnou súčasťou keď príde na zobrazenie emócií. Kruté radosti sú o nedospelých ľuďoch, samote a možno aj tom zle v každom z nás, ale spôsob akým to Nvota zobrazuje je príliš odťažitý aby sa vytvorila potrebná katarzia. Kruté radosti sú tak síce pekne natočeným, ale emočne chladným filmom. Pre mňa skôr sklamanie. (30.03.2013)

Divný zvyk míchat drama s komedií. Kruté radosti jsou jednoznačně drama. A ještě divnější zvyk dávat dobým filmů jen průměrné hodnocení. Pravdou je, že se současné slovenské tvorbě nijak intenzivně nevěnuji, ale tohle je jeden z nejlepších novodobých slovenských filmů, které jsem v poslední době viděla. (09.12.2014)

Kruté radosti to mají vlastně už v názvu. Jsou smutné, ale i úsměvné. Idylické, romantické, ale i dramatické. A mohou se plně spolehnout na herecké obsazení. Zvláště mě potěšila Táňa, která zde dostala možnost konečně se projevit v klasickém celovečeráku a vedla si na výbornou (navíc si to její vnitřně rozpolcené ošklivé kačátko snad ani nejde nezamilovat). A rozhodně je třeba zmínit milý part pana Satinského, pro kterého to byla bohužel poslední role (skoro až mrazivé loučení v závěrečném záběru). Film jsem si dlouho užíval, bohužel poslední necelá půlhodina děj posunula směrem, ze kterého jsem byl mírně rozpačitý (vyvinul se v něm takový vztahový propletenec, že jsem chvílemi ani nevěděl, kdo vlastně doopravdy s kým…) a úplný závěr byl už skoro fraška. Hodnocení je tak nějak přesně na rozmezí 3/4*, ale za celkový příjemný pocit z filmu přece jenom zaokrouhluju nahoru*. „Líbila se ti?“ – „Kdo?“ – „Anna Karenina.“ – „No, líbila…skočila pod vlak.“ (09.06.2014)