Pestrobarvec petrklíčový

The Duke of Burgundy je neo-goticky-esteticky dokonalá, jemne erotická dráma ktorá je podliata v marináde gialla. Práve takáto kombinácia je pre mňa filmová, gurmánska lahôdka. Anglický režisér Peter Strickland sa dokáže s vizuálnou a zvukovou stopou pohrať tak zapálene, že je vlastne jedno.. alebo skôr v záberoch vyslovene prekáža nejaký príbeh alebo postup deja. Je to vec ktorá robí s gialla (čo je vlastne subžáner Talianskeho kriminálneho thrilleru) umelecky nesmierne hodnotné dielo, hoci tu absentuje hocijaká substancia tohoto, mnou veľmi ceneného, žánru, dôraz na estetiku interiérov a exteriérov sa nedá zaprieť . Tak ako tento režisér skvele skombinoval tirto prvky vo svojom minulej snímke Berberian Sound Studio tuto nezaostáva vôbec za ničím. Celý čas sledujeme vyvíjajúc sa vzťah medzi dvoma zrelšími ženami. Jedna pani domu, pravdepodobne na nejakom grófskom sídle, a druhá je slúžka. Medzi nepríjemnou a krutou vlastníčkou sídla a slúžkou po čase vznikne veľmi silné sexuálne puto plné zvrátených úchyliek v podobe trestov, ale nemôžem povedať, že by išlo o vulgárne scénky. Čo je však najzaujímavejšie je to, že ich vzťah vôbec neovplyvnil ich formálne sociálne role. tresty, poslušnosť a arogantnosť medzi vzťahom slúžky a šéfky hrali ako nejakú fetišistickú úchylku. Bolo to také De Sadovsko zmyselné. Podľa mňa rozhodne nejde o nejaký sexploitation. K dokonalosti mi chýbalo málo ale predsa... Scenáristicky mi to neprišlo také pestré. Sledovať postaršie panie ako sa objímajú 1 a pol hodiny je síce pekné ale čakal som troška viac. (28.04.2015)

Prostredie, do ktorého je dej zasadený, zodpovedá opisu z obsahu filmu, ale samotný príbeh je o niečom inom. Vlastne stačí, že o niečom vôbec je. Lebo keby som mal zrovnávať napríklad s Comtesse Noire, tak to je len samoúčelná erotika, ktorej temnota spočíva v tom, že bobor hlavnej hrdinky splýva s jej tmavým plášťom. Tu ide naopak o kompromisy, ktoré prináša každý vzťah. Napríklad aj lesbický, ktorý je založený na vynucovanom ponižovaní pre ukojenie vlastného fetišu. Nuž, toľko sa chodí s krčahom po vodu, kým padne na kuklu a rozdrví ju, pričom vám uletí ako motýľ alebo umrie ako minulosť. Krehké a nenáhlivé tempo si môžete podľa vkusu vysvetliť ako nudu alebo ako citlivý prístup tvorcov. Konkrétne mňa nepresvedčili ani Cynthiine veľavravné pohľady o tom, že nie vždy je menej viac. Mne toho partnerského sparringu na pudovej úrovni prišlo trochu málo. (20.02.2016)

Takový ten zkousnutelný umělecký film, u kterého, když Vám sednou hlavní dvě role v podobě hereček Sidse Babett Kundsen a Chiara D´Anna, tak máte v podstatě vyhráno. Po shlédnutí filmu jsem třeba měl co dělat, abych vůbec usnul. Nakonec ale dávám tři, protože je tu hromada poetiky a orientace na motýly, nad kterými je potřeba přemýšlet a hledat souvislosti. Z toho ostatně i český název filmu. V rámci filmařského zážitku nicméně hodně avantgardní dílo. Pokud máte chuť na nějaký intenzivní zážitek, tak si místo pětiminutového zážitku na pornhub pusťte tento kousek. Podle mě budete spokojeni. (10.03.2019)

Na Pestrobarevce jsem se podíval hlavně proto, že se mi líbil debut Petera Stricklanda Katalin Varga. Film to určitě špatný není, ale pro mě osobně kvalit zmiňovaného debutu nedosahuje. Možná je to tématem, které mě zrovna neoslovilo, nebo délkou... na to, že se toho neděje mnoho, je to dlouhé až příliš. Atmosféru tvořenou hlavně hudbou si film udržuje, stejně tak herecké výkony jsou dobré. Ale jak už tu bylo psáno, i já bych to viděl spíše na povídku. 50% (20.04.2015)

Na Pestrobarvec petrklíčový jsem se chtěl vydat v době premiéry do kina, neučinil jsem tak a věřím, že bych na film musel jít sám. Není to zrovna ten typ, jenž by jste každému doporučili. Ať už z hlediska obrazové tvořivosti, díky níž se skutečně jedná o umělecký film. Jmenuji například dokonale vytvořené zátiší, na kterém si autor musel dát opravdu práci. V celkové kompozici je to něco, co může někoho po chvíli nudit a jiné fascinovat. Relativně monotóně může taktéž vyznít vztah Cynthie s Evelyn, ačkoliv se nenápadným krůčky posouvá v něco jiného. Na to všechno jsem si potřeboval v průběhu sledování zvyknout a potom teprve jsem docenil kvality. Všechno tu souvisí se vším a je to posledního detailu promyšlené dráma ze staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Jedině snad délka je možná až neúměrná vůči tempu jaké film má. Celkově dost zvláštní film, který se mě líbil, ale znovu bych si ho jen tak nepustil - připravil by jsem se o zážitek. (25.05.2015)