Kukuřičný ostrov

Neobyčejný film, chytrá metafora životního cyklu a okouzlující story k tomu (i když trochu moc rozvleklá). Oba představitelé hlavních rolí jsou vybráni naprosto ukázkově a vydržel bych se na ně dlouho dívat, i kdyby byli třeba jen na fotce. Na opravdu minimálním prostoru toho George Ovashvili rozehrává neuvěřitelně mnoho, i když příběh, který vypráví, je v podstatě minimalistický (avšak pro hrdiny filmu je tím nejdůležitějším na celém světě). Nádherná kamera a působivá (až omamná) režie umě dávkující tempo a vůbec celá ta myšlenka, na které je to vystavěno, činí pro mě Kukuřičný ostrov jedním z favoritů na hlavní cenu karlovarského festivalu (2014). (09.07.2014)

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)

Obrazová "back-to-basics" relaxácia, tematicky tak trochu blízka Mallickovej Tenkej červenej čiare. Vojnové územie, malý ostrov na jazere a na ňom životom v tvári zvráskavený dedo a nevinná dospievajúca vnučka. Stavanie drevenej chatrče, sadenie kukurice, lovenie rýb. Minimum hudby a takmer žiadne dialógy. Iba občasná búrka, preplávajúci čln s vojakmi či nědaleká streľba v lesoch kontrastne narušujú ukľudňujúcu poetiku filmu. Širokouhlo vynaliezavo, napriek priestorovo malému dejisku nikdy nenudiac nasnímané. Dávno ma tak nebavil film, v ktorom sa tak málo dialo. Bravo. (11.07.2014)

Vraveli mi, že je to trochu ako tento najlepší film na svete. A istá, hoci malá, podobnosť tam naozaj je, či už čo sa týka vysokého počtu nemých scén, sily prírody, od zvyšku sveta izolovanej stavby, nízkeho počtu postáv a istej poetiky. Napriek tomu Kukuričný ostrov na Ki-duk Kimov geniálny film nemá. Ani náhodou. A postavy ma nebavili. (20.02.2020)

Stařec a kukuřice. Autentické filmové panorama o drsném životě na pomezí dvou znepřátelených světů, na řece, která je stejně nebezpečná jako motorové čluny na její hladině. Zvláštní pozornost si tento takřka impresionistický film vydobývá zejména prostřednictvím uchvacujících záběrů kameramana Eleméra Ragályiho a také zásluhou vynikajícího İlyase Salmana v hlavní roli starého farmáře, svádějícího marný zápas s přírodou. (22.06.2017)