Humr

Otcovia absurdnej drámy sa obracajú v hrobe, čo dokázal zúfalý Grék vymyslieť z absurdity. A nielen vymyslieť, ešte mu aj publikum tlieska a tvári sa, že tomu rozumelo, že to bolo úžasne vtipné a nápadité. Nič z toho to nebolo. Zmes nezmyselného scenára a situácie, ktoré sú nielen absurdné, ale často zbytočne vulgárne. Otázka je, čo komu tento film priniesol? Nič, len mastný honorár pre Farrella. (16.02.2016)

„Dnes máme ztopoření rychleji než jindy. To je dobře.“ Po Lanthimosově Špičáku jsem čekal originální a švihnutou podívanou, a také se dočkal. Svět, který stvořil, byl střelený, chladný a odosobněný, ale zároveň neskutečně zajímavý a zábavný. Tvůrce se vyžívá v absurdním, cynickém, černočerném (místy až morbidním) humoru, a já si ho užíval s ním. Ať už šlo o lovy, nacvičování scének, trestání onanisty, snahu mít něco společné (krvácení z nosu), reakci na srdceryvný dopis, ženu s olivou (!) a vůbec celý ten jejich chladnokrevný vztah (včetně zákeřné „zkoušky“), a mnoho jiných. Tahle část filmu byla jednoduše skvělá. Pak se film přenese z jedné totality do druhé, a ačkoliv hlavnímu páru (a jejich vyvíjení nonverbální komunikace) fandíte, už to není tak poutavé. A s výjimkou tancování, kytarového koncertu či sabotáže ani tak zábavné, i přes ten zlomyslný závěr. Proto to celkově vidím „jen“ na silné 4*. „Viděl jsem ženu, která kulhala.“ - „Má jen vymknutý kotník. Za pár dní bude chodit normálně.“ - „To je škoda.“ - „Ano, je to škoda.“ (18.04.2017)

Něco jako bizarní romantický thriller natočený s klinicky chladným odstupem. I herci hrají všichni podobně odosobněným způsobem, takže to vypadá opravdu divně. Jako všechno ostatní: použití úryvků klasické hudby či použití komentáře, aby zopakoval dialog, který jsme právě slyšeli. Ale rozhodně je to dost originální dystopická satira (existuje vůbec takový žánr?). (27.01.2024)

Tož vitejte ve městě, ve kterém vás můžou zatknout a odvést pro absenci stálého partnera ve vašem životě, a především vitejte v hotelu, kde vás dle vlastního výběru za 45 dní promění ve zvíře! :o) ... Pro takovéto podivné komedie ve stylu Lesterovy Obývací ložnice či vybraných kousků z dílny Jeana-Pierra Mockyho mám od jisté doby slabost a těší mě, že se pořád najdou tvůrci, kteří s podobně laděnými náměty z absurdního prostředí s absurdními zákony i postavy dokážou přijít ve filmu i dnes. Ten ústřední nápad je tu nesmírně originální, děj má docela zábavný průběh naplněný různými bizarnostmi a vtipnými kuriozity přítomnými často i jen v pozadí pro všímavé diváky (např. procházení velblouda či plameňáka pár metrů za postavama během dialogů v lese), samotný děj mě chytil a napínal mě, s čím vším ještě vyleze a jakým směrem se osud hlavního hrdiny chyceného do pasti bude vyvíjet. Na druhé straně (berte ale můj názor jako čistě z laického pohledu diváka) jsem se nejednou během filmu ptal, zda právě toto je námět vhodný pro dvouhodinovou(!) stopáž a výrazně artovou formu plnou dlouhých uměleckých záběrů, skrze níž se zřejmě režisér snaží udělat z podobného námětu cosi hlubokého. Po necelé polovině, kdy jsem si dopřál během sledování malou pauzu, jsem nakonec uznal, že pomalé tempo má v některých scénách svůj význam, neboť umožňuje divákovi lépe procítit tu absurdní situaci Davida z dramatického úhlu pohledu + rovněž k dost silným závěrečným 20ti minutám (které můj celkový dojem hodně silně rozkolísaný mezi 3 a 4 hvězdičkami též dost zachraňují) tento styl velmi dobře sedí a od ostatních absurdních komedií podobného ražení vlastně Yorgos Lanthimos svého Humra tímhle stylem i dost odlíšil. Nicméně i tak bych si v takovém filmu za sebe přál méně umělých artových záběrů (+ kratší stopáž), které zejména v první seznamovací třetině brzdily komediální potenciál, stejně tak méně zvrhlostí (víc než pár sexuálních hrátek mi vadily ty nechutné záběry na mrtvoly včetně psa) a na oplátku mnohem víc skutečného humoru. Zážitkem pro mě Humr i přesto byl, asi na tuhle vesměs dost povedenou filmovou podivnost jen tak nezapomenu, některé scény mě přímo nadchly, jiné znepokojily a asi dost z nich mi dlouho zůstane v paměti, ale stejně si nejsem jist, zda právě vzhledem k onomu poměru výše zmíněných indegrediencí půjde o film, který bych si v budoucnu chtěl pustit znovu. Ty 4 hvězdičky jsou z mé strany výrazně slabší. [75%] **** Jinak nemohu si pomoct, ale Colin Farell v hlavní roli mi tady vzhledově neskutečně připomínal francouzského herce Michaela Lonsdala zamlada a jak koukám do galerie, že Farell v reálu i dalších filmech vypadá úplně jinak, docela by mě zajímalo, zda v tom byl záměr či nějaký hlubší odkaz. (16.01.2022)

Budu ještě muset počkat, jaký ve mně zůstane pocit po delší době, nicméně úplně první dojem byl, že přesně takhle si představují lásku "snílci" jako Ted Mosby a že film klinicky (1. relating to the observation and treatment of actual patients rather than theoretical or laboratory studies 2. very efficient and without feeling; coldly detached) dokazuje, jak velcí jsou to idioti, ačkoliv musím přiznat, že se mi také hlavou mihla otázka, jak bych se před tím zrcadlem zachovala já. Film mi stylem i tématicky připomněl Borgmana, který u mně ve srovnání ale Humra poráží na hlavu, protože magic. Léa a Rachel jsou bohyně. -"There is blood and biscuits everywhere." (19.03.2018)