Křížová cesta

Tento film útočí na dva cíle: na Bratrstvo sv. Pia X. (ve filmu Bratrstvo sv. Pavla) a na katolickou víru. Jelikož Bratrstvo už není Bratrstvem, ale Novobratrstvem, a nahradilo v boji se světem katolické zbraně bradingovou firmou a sluníčkovými filmy, zastanu se krátce pouze katolické víry. Nepopírám, že katolický kněz může mít jansenizující sklony, matka může být semetrika, která dceři žádající o chleba podává kámen, a otec může být přizdisráč, jsem ochoten připustit, že s velmi malou pravděpodobností se tací lidé mohou sejít v okolí mladé citlivé dívky, ale nikdy, nikdy nepřistoupím na předkládanou lež, že je jednání postav katolické. Není, je to jednání hříšné, odporující katolické nauce: poškozovat si zdraví je hřích, tím se oběť opravdu nepřináší. Podobně je přepjaté učit děti, aby napomínaly pohanské spolužáky, a mluvit o zhlížení se v zrcadle jako o hříchu. Každý si může v mravouce přečíst, že povinnost bratského napomenutí u laiků předpokládá jeho naději na úspěch a že vzhlížet se v zrcadle žádný hřích není: svobodné dívky se mohou zdobit, aby se líbili (sv. František Saleský). Ovšem pohané tyto nuance nerozliší a považují film za takřka dokumentární záznam chování katolíků, jak ostatně dokládají i zdejší komentáře. V tom spočívá hlavní nebezpečí filmu. – Nakonec jsem film nedokoukal ani kvůli pohledné Lee van Acken, po 20 min je jasné, jak bude pokračovat. (28.01.2015)

Obsahove vyborny film, ortodoxni verici JAKEHOKOLIV nabozenstvi, to je nestesti... Zpracovanim me film sice uplne nepolapil, vetsina ze ctrnacti epizod ale byla vybornych. Herecke vykony velmi presvedcive. Tesne po zhlednuti ani nevim, co vice bych napsal, urcite vsak film vede k zamysleni a divak na nej hned tak nezapomene. (30.01.2015)

Film, který diváka poměrně účinně psychicky rozloží. A stačilo na to 14 "jednoduchých" dialogových scén točených vždy na jeden zátah. Film ani tak nekritizuje náboženství jako takové, jako spíš zaslepenost a nulovou empatii. Matce kopanec do obličeje a otci dva, aby se konečně probral. Ne, opravdu. Herecké výkony jsou naprosto famózní, pošahaná sebestředná matka opravdu vyvolává až fyzickou nevolnost a můj obdiv mají i dětští herci. Ono dávat si takhle přesvědčivě 10minutové one-shot scény určitě není jen tak. (21.12.2016)

Spoilery! Typický Haneke. Statická kamera, dlouhé záběry a snad kolem 15 střihů. Něco takového natočit musela být zejména pro herce obrovská fuška. Stačilo udělat během jedné cca 8minutové scény větší chybičku a celá scéna se musela opakovat. V tomhle bych hrát opravdu nechtěl. Celý příběh je prostě fantastický. Už úvodní scénka naznačuje, že půjde o něco mimořádného. Nejvíce se mi líbilo, když pán kněz pronesl kouzelnou větu, kterou se snažil obhájit násilné šíření křesťanství, a to, že křesťané válčí za šíření lásky k bližnímu svému. Zvláštní paradox. Snímek vynikajícím způsobem zachycuje vnitřní boj dospívající dívky, která musí (časem podlehne a chce) být zároveň absolutní křesťanskou a zároveň podléhá svody, které každou zdravou mladou dívku provází. Velice dobře o tom vím! Svérázná výchova matky má cosi do sebe. S jejím přístupem nehrozí, že bude mít z dcery kurvu. Nicméně je takřka zaručeno, že bude mít z dcery blázna. Myšleno v tom ohledu, že se její dcera bude chovat jinak než 99 % populace. Praktikovat tento styl výchovy bylo možné bez většího rizika v době, kdy se takhle vychovávala většina dětí. Celé křesťanství je vybudováno na velice sympatických morálních zásadách, které dokáží strachem formovat dobré lidi z lidí, kteří by z vlastní vůle dobrými lidmi být nedovedli. Dokonce souhlasím s nepřímo řečeným tvrzením, že když už někdo vyznává jakékoli náboženství, tak by měl vyznávat toto náboženství v plném rozsahu a držet se opravdu všeho, co mu jeho náboženství doporučuje, radí a přikazuje. Pokud se člověk drží pouze těch zásad, které mu dodržovat nevadí a ty, se kterýma má problém, vesele ignoruje, tak takový člověk se nemůže považovat za vyznavače náboženství, ale je to sprostý pokrytec. Hlavní hrdinka takový pokrytec být nechce a v podstatě jím být ani nemůže. Fanatické prostředí ji dožene až k takovému extrému, kdy se rozhodne složit obrovskou obě za svého mladšího bratra. (Spolusledovatelka by se za mě prý neobětovala!) Závěr byl vynikající. Zázrak nebo náhoda? To záleží zřejmě na tom, jak moc věříte ve věci mezi nebem a zemí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (21.11.2016)

Řada lidí si bude Křížovou cestu vykládat (a už se tak děje) jako lehce ironickou, ale v zásadě tragickou obžalobu katolických dogmat a jejich ničivých účinků. To je sice možná do určité míry pravda, ale je to zároveň notně omezený způsob, jak na tento film nazírat. Podle mě se totiž současně s výše uvedeným dá dobře chápat jako oslava té nejradikálnější víry - ne té, která lpí na pravidlech a obřadnostech, aniž by si přitom uvědomovala jejich vyprázdněnost, ale té, která je dovádí do těch nejzazších důsledků. Protože jenom taková víra je skutečně revoluční a jedině konání z ní vycházející může vést až k tomu, čemu bychom mohli říct zázrak. V tomto smyslu se pak Křížová cesta nejeví jen jako snímek o náboženství, ale o ideologii obecně. Doufám, že to někdy uvidí Žižek, protože věřím tomu, že by byl nadšen. (26.10.2014)