Na návštěvě

Udělal jsem chybu, že jsem nemrknul do komentů. Vědět, že jde o FF, neztrácel bych s touhle ptákovinou čas. To ale byla blbost! Celý film sledovat dva spratky, jak plkají o ničem a vyslýchají nebo šmírují prarodiče, co jsou evidentně na hlavu. K čemu tam sakra byla ona báječná trouba na pečení? Já bych věděl, tvůrci filmu ne. Hloupý film, u kterého jsem se sice v poslední čtvrtině vydatně zasmál, jenže jsem čekal strašení. Naprostá ztráta času a 1* z milosti, i když je to spíš odpad. (30.10.2015)

Dobrý psycho-horor s fajn atmosférou a pointou. Na úplný vrchol bych to neviděl, nijak zvlášť mě to nedostalo, ale bavil jsem se po celou dobu a některý momenty dokážou celkem slušně vyděsit. Navíc je tam taková mrazivá tajemnost, a to tomu dodává šmrnc. Nicméně si myslím, že konec se dal zmáknout líp. 70% (16.11.2015)

Shyamalanova návratu jsem se před dvěma lety dost obával a nakonec mi proklouzl mezi prsty. A přesně jsem si říkal, jestli to nebude až moc komorní a lowbudgetové, aby si v Blumhouse ověřili, že na to Manoj stále má. A přesně takové to je, bohužel v neprospěch věci. Řemeslo tam rozhodně je a poslední dvacetiminutovka je velkolepá hororová přehlídka slasheru , na kterou ještě dlouho nezapomenu. Jenomže zbylá hodina je tak strašně rozvleklá a vesměs nezajímavá, že jsem se už po dvaceti minutách celkem nudil. Už v té době bylo jasné, kam film směřuje a asi by tomu seděla spíše tak poloviční stopáž, pak by to byl poměrně nářez. (11.09.2017)

Babiččin dům 2015. Shyamalan se vrací do hry! Dobře vymyšlený found footage rámec, dobře napsané i zahrané ústřední přemoudřelé dětské postavy, funguje atmosféra, napínání i ta jedna předvídatelná a přesto brutální lekačka a přitom celou dobu netušíte, co z toho ve finále vyleze. Velká spokojenost a pro mě nejlepší horor od PROMETHEA. (18.10.2015)

Ten pocit, keď niekto spraví presne to, čo celý čas tvrdíte, že by mal spraviť. Shyamalan inak ako kedy predtým, Shyamalan restart. Zaprvé, máloktorý horor takto pracuje s emóciami, pričom si to nevšimnete a neletíte mu. Zadruhé, tak obyčajné a neobjavné, a pritom tak originálne! Ako fakt, spomeňte si na úplne poslednú scénu. Už ste niekedy v horore podobnú videli, bez toho, že by to zároveň vo vás vyvolávalo pocit trápnosti? A práve naopak, nechcem spoilerovať a ťažko to rozpoznať, ale ten pocit bol nielen fajn, on bol presne a stopercentne na tej vlne, na ktorej ho autor zamýšľal. Úplná parádička (18.10.2015)