Režie:
Jan PrušinovskýScénář:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (více)Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (Falcon)
(více)Videa (4)
Recenze (815)
Někdy si české názvy českých filmů zaslouží kritiku. U Kober a užovek se mi anglický název "Snake brothers" líbil. Ony celkově anglické titulky od Stephana von Pohl a šperkařky Shelleyi Leighton viděné v kině Světozor byly zajímavé. Hadí bratři s bratry Hádky nejsou příliš veselým a ani optimistickým filmem, i když se u nich člověk často zasměje. Hlavně Prušinovský ukazuje pohled, který občas není vidět. Film má jisté poselství i děj a to se nejen u českých a slovenských filmů cení. ()
Oceňujem na ňom to čo sa snaží povedať a rovnako viem oceniť aj skvelé herecké výkony. Hádkovci sú skutočne skvelí a vedia film ťahať a aspoň sa na nich dá dívať. Celkovo ale musím povedať, že "Kobry A Užovky" je pre mňa strašne nepríjemný film, ktorý vo mne vzbudil viac zlých pocitov, než tých pozitívnych. Postavy mi vôbec nie sú sympatické a vôbec som s nimi nechcel tráviť môj vlastný čas. A postavy, ktoré určité sympatie majú si zase často vychytajú tie najväčšie svinstvá. Znovu by som si to určite nepozrel a nemám pocit, že toto sú filmy, ktoré by mne ako človeku sedeli. Viem oceniť jeho technické kvality a výpoveď dnešnej doby, no radšej by som odchádzal od filmu s príjemnými pocitmi a dobrou náladou. Asi proste musím vyberať iné tituly, lebo tu to určite nenájdem. A čím viac nad týmto filmom premýšľam, tým vias si uvedomujem, že je pre mňa nemožné dať tomuto filmu pozitívnu odozvu len preto, že je technicky na A+ úrovni. Pretože ak ma príbeh a postavy iritujú do miery, že by som chcel, aby všetci skapali, tak to dobrý signál nie je. Hodnotenie: C- ()
Kobry a užovky vykreslují ten pravý "sídliskový sen", kdy bez příkras a korektnosti vypráví o lidech z ulice. V centru dění je průměrný čecháček, který chce cokoli, jen ne v tom průměru zůstat. Ironií je, že právě tím svoji obyčejnost potvrzuje, viz závěr. Nicméně i tak působí jako sympaťák, protože negativní pozornost na sebe strhuje koule na noze jménem brácha-drban. Ani tak ho však nelze nenávidět, je to velice dobře napsaná a ještě lépe zahraná postava... Z české tvorby nečekaně kvalitní drama. 8/10 ()
Asi zaslúžený Český lev. Ani zďaleka som nevidel všetko, čo v Čechách toho roku vzniklo, ale Kobry a užovky ma skutočne dokázali zaujať a to sa novodobému českému či slovenskému filmu podarí len málokedy. Film má slušný príbeh a uveriteľné postavy a to je základ každého filmu. Bratia Hádekovci výborne zapadli a pri pohľade na staršieho Hádka mi hneď napadlo meno Thomas Kretschmann. Je tam istá podoba a jeho spomínaným nemeckým otcom by kľudne mohol byť. Na miniroličku by možno prikývol. Kobry a užovky sú každopádne malým zázrakom a tak nejako si predstavujem nový, moderný film. Veľká pochvala a veľmi silné štyri hviezdy. 80%. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (21)
- Kobry a užovky se točily v Kralupech, Velvarech a na Kladně. Např. obchod, který si Vojta otevře, se nachází v atriu hotelu Kladno, stejně tak obědová scéna s velkoplošnou mozaikou v pozadí je z restaurace v témže hotelu, dále se jedná o několik scén z ulic Sítné u přejezdu. (Zdroj: iDNES.cz). (hippyman)
- Když Užovka (Matěj Hádek) jede s Tomášem (Jan Hájek) v noci v autě a vezou Kobru (Kryštof Hádek) v kufru, tak říká, aby zpomalil, přitom v dalším záběru je vidět tachometr, který ukazuje rychlost 0 km/h a otáčkoměr někde kolem 1500. Proto je slyšet zvuk motoru, i když ve skutečnosti auto jede na vleku s kamerou. (Timak)
- Při scéně v obchodě lze v pozadí slyšet píseň Žijeme len raz od slovenského rapera Ega a DJ Roberta Buriana. (rublik05)
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (méně) (více)