Delirium

Dobrej mysteriózní rozjezd a i když mě těší, že jsem vyústění neodhadl - jakkoli jsem si zpočátku myslel, že jsem scénář prokouknul. Na druhou stranu mě druhá půle ani vyloženě neohromila. Sklouzlo to do určité béčkovosti a i když je film místy docela nepříjemný a umí vyvolat mrazení v zádech, od scénáře jsem čekal trochu víc. (07.05.2021)

Přijatelný a do určité míry i působivý psycho hokus pokus. Uznaný magor Tom se po 20 letech strávených v psychiatrické léčebně vrací na podmínečné propuštění do své rodné hroudy. Konkrétně do domu svého mrtvého otce, kde se konfrontuje s (psycho) realitou. Po třicet dnů nesmí opustit dům, detekční zařízení na noze mu to ani nedovolí, přijímat návštěvy a připustit si, že v tom domě straší, jinak putuje zpět na psychiatrii. Divák se uvelebí v rozlehlém domě, kde nejsou ani památky po moderních technologiích, neb hlavního hrdinu minul internet i chytré telefony a raději si libuje v retro výbavě. Topher Grace do poloviny filmu bloudí domem a vidí bludy, anebo taky ne. Vtip je v tom, že značnou část filmu není zřejmé, jestli se podivné úkazy dějí jen v choré hlavě pacienta, anebo je za tím něco jiného. Impresivně atmosférický ráz je postupně nahrazen i vysvětlujícími pasážemi, proč se Tom ocitl v péči psychiatrů, méně vysvětlující scénou, v níž chce probační úřednice mít s ním sex, načež se i nejeden diví, že v takové prdeli je k mání atraktivní prodavačka v gotic stylu. A na scéně se postupně zjeví i Tomův nevyzpytatelný bratr. Film má schopné finále i nečekané rozuzlení. Ne úplně všechno bylo zdárně objasněno, nicméně závěrečná "pointa" určitě nezklamala. Producent Leonardo DiCaprio se spojil s režisérem Dennisem Iliadisem, který o sobě dal vědět před dekádou svým remakem exploit filmu Poslední dům nalevo, pak už nijak nezabodoval, natočil mezi tím jen jeden film s prvky scifi, víceméně určený pro mládež. Je fajn, že se nepustil do vln absurdní/surrealistické reality, kam už nakoukli jeho slavnější kolegové. A je fajn i hlavní idea filmu, že hlavní hrdina, diagnostikovaný blázen, má působit normálněji než jeho okolí. Zajímavé pojednání příběhu nechybí. Oproti tomu je občas znát, že produkční problémy vedly k určitým dějovým úpravám, které výsledný dojem nedevalvují. Trochu více kreativnosti by určitě Ilidiasovi neškodilo. Není to pro mě kreativní režisér, ale má cit pro zajímavé režijní (psycho)analýzy. 10/10 (08.06.2018)

Založeno na nejistotě. Kromě hlavního hrdiny tu snad nebyla postava, jejíž existencí jsem si byl jistý. Pocit paranoie vyšel Iliadisovi na jedničku. Zadařilo se i herecky. Topher Grace mě bavil, Patricia Clarkson v roli policajtské mrchy neměla chybu a Genesis Rodriguez je kus. Co se moc nepovedlo byly nástupy halucinací či duchů. Potenciál tu sice byl, ale vše se bohužel obešlo bez lekaček, odpovídající husiny i trochu tíživější atmosféry. I tak se ale jedná o hodně slušný psycho kousek a jsem rád, že mě režisér nezklamal ani tentokrát. 70% (10.06.2018)

Takový lepší průměr. Atmosféra je fajn, celé se to zašmodrchává zajímavě, hlavní herec je vcelku sympatický. Vadilo mi ale, že halucinace a vidiny byly jaksi málo odvážné, gore chybělo úplně. Nakonec se to celé zvrhlo a překombinovalo spíše po vzoru nějakého thrilleru. V závěru mi už bylo celkem jedno, jak to dopadne. Napětí a atmosféra se vypařily. Příště už vidět nemusím. (28.11.2018)

Mě to teda vůbec nebavilo, ani trochu. Hlavní hrdina není zrovna dvakrát sympaťák a to všechno, co se tam děje, šlo nějak mimo mě. Pár klasických lekaček a jinak nic zajímavýho, krom toho ta celková zápletka byla, řekněme, divná. Pro mě teda naprosto zbytečnej film, dokonce se divým zdejšímu relativně vysokýmu hodnocení. (05.07.2018)