Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Michal NovinskiHrají:
Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Zuzana Konečná, Tamara Fischer, Martin Havelka, Éva Bandor, Oliver Oswald, Peter Bebjak, Richard Labuda, Ina Gogálová (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Zdánlivě empatická a laskavě vyhlížející učitelka manipuluje prostřednictvím svých žáků jejich rodiči za účelem osobního obohacení, ať už v podobě materiálních výhod, či dokonce vidiny milostného poměru. Nejen z obavy o prospěch svých milovaných dětí většina rodičů třídní učitelce základní školy podléhá a poskytuje jí nejrůznější služby, dárky a jiné pozornosti. Najdou se však tři rodiny, které se rozhodnou učitelce vzepřít a stávající situaci se společně s ředitelkou školy pokusí zvrátit na konspirativní třídní schůzce. Děj strhujícího a velmi aktuálního snímku o síle lidského charakteru inspirovaného skutečnou událostí se sice odehrává na začátku 80. let, ale jde o příběh univerzální, který by se mohl odehrát kdekoliv a v jakékoli době, neboť zkorumpovanost, stejně jako malost a vypočítavost vládnou světem bez ustání. (A-Company CZ)
(více)Videa (3)
Recenze (633)
Ty vole, na základní škole, mám průsery a koule a s naší účou problém. Je to golem a má knír. Z týhle úči palice mi hučí, prej hejbnul jsem jí žlučí a proto, za to ručim, mě teď mučí pořád víc. Mě snad šlehne, ta se odsud nehne, ať zem se po ní slehne. Děsná nuda, zákazy a pruda a za katedrou zrůda. Základní škola ti dává mnohem víc, než bys tušil, na mou duši teď už víš, když ráno vstáváš, že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zmizet v zadu akorát. Jo chlape, to se těžko chápe je svatá jako papež a na jazyk si šlape s říďou chrápe, prostě hnůj. Každej cítí, jak je to tu v řiti, když venku slunce svítí, tak pod krkem jí chytit, je to k blití, vždyť to znáš. Základní instinkt ti říká, že škola nás stejně dennodenně ničí, teď už víš, co se tě týká, že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zůstat vzadu a nic víc. Je to k blití, vždyť to znáš. ** ()
Ano, výsledku ubližuje přílišný příklon k jedné straně, přílišná doslovnost, přílišná morální modelovost a zjednodušení některých kaněk let minulých, ale jinak jsem se bavil náramně. Ač jde o smutnou vzpomínku na nesvobodná osmdesátá léta, osvědčený tandem Jarchovský-Hřebejk znovu vsadil na pitvání mezilidských vztahů, které nejsou triviální a pohybují se mezi dramatickým i komickým vyzněním. Vše začíná na schůzce svolané ředitelkou jedné bratislavské základní školy. Má na ní padnout třídní učitelka, která si za prospěch dětí vynucuje u rodičů vždy nějakou tu službičku. Jen jedna rodinka (ač měla snahu) se nepodvolila a skončilo to pokusem o sebevraždu jinak nadané dcery. Retrospektivami se dostáváme do téže třídy, jen s dětskými aktéry, kterak čelí formování světa pohodlí ze strany velmi „dobře hrající“ manipulátorky. Dvojice autorů se zabývá jednotlivcem (rodinou), který nechce mlčet, ale na pořádný křik mu chybí podpora nečinného okolí. Za to, že je Učitelka tak působivá, může děkovat hercům. Potěší zoufalý otec Csongor Kassai, který buchty pro učitelčinu sestru do Moskvy prostě nedoručí, nebo Martin Havelka, který jednou bránil manželku před oplzlostmi „špatného“ člověka a už navždy bude mít nálepku delikventa, hlavní chválu si ale zaslouží Zuzana Mauréry, která představuje osamělou ženu a bravurní manipulátorku sofistikovaně terorizující okolí ve velmi celistvě pojaté postavě. Slovenština? Nevadila, pro mě příjemná změna. Funkční drama o několika interiérech. Všelijaká morální dilemata řešíme i dnes, v tomhle retru jsem se tak alespoň já cítil moc dobře. ()
Nebudu tajit, že s pány Hřebejkem a Jarchovským mám podobné názory na život, jak by taky ne, když mám jejich práce rád a oni jsou velmi angažovaní. Je jasné, že v tomhle filmu chtěli zobrazit různé charaktery pod tlakem jakékoliv společnosti a poslední záběr dokazuje, že jim zdaleka jen o socialismus nešlo. Jde o to, jak se jim to povedlo, uznávám analýzy a úvahy (Kamil Fila, samozřejmě), Alena Prokopová na svém webu (i přes průměrné hodnocení) uvádí do souvislostí fakt, proč jsou názory na autorské duo tak příkré a vy se něco dozvíte. Co neberu jsou z velké části nenávistné reakce, které berou nit po niti z příběhu tohoto snímku a argumentují věcmi, na kterých tady ne tak úplně záleží. Tvůrci někoho pomlouvají? Protože ve filmu nebyl zobrazen takzvaný "hodný" učitel, v reálu neexistovali? Čekám, kdy pojem "antikimunismus" bude stigma - pro mě tento postoj třeba znamená, že není tak úplně běžné, jako tento rok, posadit do českých lesů sochu pohraničníka a nedívat se na to i historickým pohledem. Snímek u mě osciloval mezi 70% a 90%, výsledné hodnocení je kompromis, další zhlédnutí je i díky všem těm názorům nutnost. ()
Už samotný námet otvára prúd myšlienok a silnú vnútornú polemiku. Hŕebejk sa so svojim dvorným scenáristom zhostil úlohy veľmi dobre, v duši diváka dokázali rozpútať predagogický thriller, keď každého vyprovokovali dať si zásadnú otázku: podpísal by som..? Sprvu ma rozprávačský štýl iritoval, čoskoro som však pochopil zámer tvorcov a prijal ho. Zuzana Mauréry bola v úlohe učiteľky vynikajúca, jej opakované repliky, že je po manželovej smrti sama, akoby sa chcela ospravedlňovať za svoje následné činy, posobí až démonicky. Umelecké mapovanie časov dávno minulých, ale na ktoré si dobre pamatám, tak pokračuje a dúfam, že ešte neskončí a tvorivé duo opať dokáže nájsť tému, ktorá zaujme. ()
Au. Beznadějnej, krutej, děsivej příběh. Hřebejk ho svou režií dostává přímo až k nám, ničí nás situací i myšlenkami, co dělat, jak to vše změnit, co s tím. Divák trpí s hlavními hrdiny a fascinovaně zírá, co jsou lidi pro falešný klid schopni udělat. Baví mě to a Hřebejk mě po dlouhé době mile překvapil. Respekt k hlavní herečce za skvěle zvládnutou roli a nebýt toho typického titulku, kdy se teda zase kdo a jak setkal, dala bych možná hvězdiček pět. ()
Galerie (34)
Photo © A-Company CZ
Zajímavosti (16)
- Zuzana Mauréry, Oliver Oswald a Richard Labuda si spolu zahrali dva roky po Učiteľke aj v seriáli Oteckovia, kde sa opäť ocitli v postavách učiteľky a študentov. (matthew.17)
- Do filmu se nedostala nejdražší scéna, při níž degradovaný astrofyzik Littmann (Peter Bebjak) nechal svého syna za dramatických okolností propašovat přes slovensko - rakouskou hranici. (klukluka)
- Jarchovského scénář byl původně zasazen do Prahy. V Česku se ale na film několik let nepodařilo sehnat peníze. Obstarala je až slovenská produkce pod podmínkou, že se děj přesune do Bratislavy. (klukluka)
Reklama