Učitelka

Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10 (11.11.2020)

Neměl jsem velká očekávání a to je asi hlavní důvod, proč hodnotím tak vysoko. Tento film se mi hrozně líbil, od hereckých výkonů až po styl vyprávění, kdy se střídají různé dějové linky, ale ta hlavní se odehrává na mimořádné rodičovské schůzce a celé to trochu připomíná film 12 rozhněvaných mužů. Za mě palec hore a všem doporučuju. Zuzana Mauréry famózní! (07.03.2017)

Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. (21.07.2016)

Mám tady trochu rozporuplnou zkušenost. Pustil jsem si Učitelku ve Varech ve videotéce, ale po dvaceti minutách jsem dal přednost osamělému pivu na břehu říčky před Thermalem. Ne že by to bylo tak špatný, ale pivo v tu chvíli prostě vyhrálo. Dnes jsem šel do kina (pracuju tam, za lístek jsem tedy nezaplatil) s tím, že mě film nebude bavit, ale odsedím si to, nebo kdyžtak půjdu převěšovat nástěnky. A vydržel jsem celou dobu. Možná jsem byl ale příliš připravený, příliš jsem filmu odpouštěl, nic nečekal. Když nad tím ale teď tak přemýšlím, bylo skoro všechno špatně. Z herců hráli dobře jen Češi a Bebjak. No dobrá, Mauréry taky nějak fungovala. Scénář tezovitý. Zbytečně citově vydírající. Doba podaná černobíle. A hudba vyloženě pitomá. Přitom se na to dívat dalo a dokonce i přemýšlet... No, rozporuplná zkušenost. (26.09.2016)

Ano, výsledku ubližuje přílišný příklon k jedné straně, přílišná doslovnost, přílišná morální modelovost a zjednodušení některých kaněk let minulých, ale jinak jsem se bavil náramně. Ač jde o smutnou vzpomínku na nesvobodná osmdesátá léta, osvědčený tandem Jarchovský-Hřebejk znovu vsadil na pitvání mezilidských vztahů, které nejsou triviální a pohybují se mezi dramatickým i komickým vyzněním. Vše začíná na schůzce svolané ředitelkou jedné bratislavské základní školy. Má na ní padnout třídní učitelka, která si za prospěch dětí vynucuje u rodičů vždy nějakou tu službičku. Jen jedna rodinka (ač měla snahu) se nepodvolila a skončilo to pokusem o sebevraždu jinak nadané dcery. Retrospektivami se dostáváme do téže třídy, jen s dětskými aktéry, kterak čelí formování světa pohodlí ze strany velmi „dobře hrající“ manipulátorky. Dvojice autorů se zabývá jednotlivcem (rodinou), který nechce mlčet, ale na pořádný křik mu chybí podpora nečinného okolí. Za to, že je Učitelka tak působivá, může děkovat hercům. Potěší zoufalý otec Csongor Kassai, který buchty pro učitelčinu sestru do Moskvy prostě nedoručí, nebo Martin Havelka, který jednou bránil manželku před oplzlostmi „špatného“ člověka a už navždy bude mít nálepku delikventa, hlavní chválu si ale zaslouží Zuzana Mauréry, která představuje osamělou ženu a bravurní manipulátorku sofistikovaně terorizující okolí ve velmi celistvě pojaté postavě. Slovenština? Nevadila, pro mě příjemná změna. Funkční drama o několika interiérech. Všelijaká morální dilemata řešíme i dnes, v tomhle retru jsem se tak alespoň já cítil moc dobře. (07.12.2016)