Muž, který zabil Dona Quijota

Upřímně se musím přiznat, že do této podívané jsem šel hned od začátku s tím, že to rozhodně nebude snímek pro mě, o čemž mě svým průběhem ten film po celou dobu jen utvrzoval, a při závěrečných titulcích jsem si zhluboka oddechl, že to mám za sebou, neboť jsem to absolvoval vlastně jen kvůli Adamu Driverovi, který mě zde též utvrdil v tom, že začíná jít o čím dál výraznějšího a zajímavějšího herce, jenž dokáže zaujmout nejen svým atypickým vzhledem, ale především svým hereckým umem, který z něj může jednou udělat opravdovou hvězdu budoucnosti. Každopádně, on je tu ale skutečně snad tím jediným, co mě v tomto snímku oslovilo a popravdě musím souhlasit s již nejednou vysloveným názorem, že tato Gilliamova vize měla zůstat „tím“ nezrealizovaným projektem, který pak mohl zůstat ještě dlouhá léta předmětem mnoha diskuzí, úvah a rozborů, jak by mohl vypadat, kdyby skutečně jednou vznikl, nicméně, po všech těch útrapách se Terrymu splnil sen, film se mu nakonec podařilo natočit, ale výsledek prostě a jednoduše jednak většina obecenstva nepřijala, neboť pro „popcornové“ publikum je příliš zvláštní, výstřední a nejednoznačný, a naopak pro cinefili zase až moc jednoduchý, nevýrazný a nezajímavý, a jednak, se vší pokorou, mám dojem, že nyní po tomto snímku už po pár měsících nikdo už ani nevzdychne a když už, tak se zas nebude mluvit o filmu jako takovém, ale stále jen o projektu, jehož vznik provázela velice strastiplná cesta. Nicméně, abych vyjádřil své konkrétní pocity z filmu samotného, očekával jsem o dost větší divočinu, či spíše fantasmagorii, než tomu nakonec bylo, chvílemi jsem tedy sice vážně moc nechápal, co tím vším pan tvůrce chtěl vlastně vyjádřit, chvílemi to sklouzávalo do docela pořádné bizardnosti, chvílemi to zas působilo kýčovitě až běda, ovšem pořád to mělo nějakou tu hlavu a patu, s jasnou příběhovou kostrou, čímž jsem byl překvapen, že Gilliam zas až tolik nepopustil uzdu své fantazii, každopádně nic z toho nezafungovalo úplně přesvědčivě, či výrazně, a prostě to na mě zapůsobilo spíš jen jako takový zoufalý „výkřik do tmy“, který nemá v podstatě ani co nabídnout, či říct. Muž, který zabil Dona Quijota, je zkrátka zvláštní film, který si ale asi jen těžko najde svého diváka a který je vlastně i těžké někomu doporučit, jelikož v podstatě není ani proč. (27.03.2020)

Když se imaginace urve ze řetězu a neslouží k ničemu jinému, než aby se sama předvedla. Výjevy jak chudšího Felliniho asi demonstrují halucinogenní svět, ve kterém se příběh odehrává, leč často jsou samoúčelné. Jakkoliv je bloudění mezi snem a realitou někdy dobře vysvětlené, jindy zase tápe v temnotách. Těmito nepřestálými přechody se příběh tříští a ztrácí návaznost. Není jasné, co režisér sleduje, takže ve finále zůstává jen hlavní myšlenka, totiž, že Don Quijote je nesmrtelná postava. A to je na tak komplikovaný film málo. SHRNUTÍ: Některá literární díla jsou nesmrtelná, tento film však asi ne. (14.01.2021)

Terry Gilliam je jeden z nejlepších režisérů současnosti a velký snílek. Cesta Dona Quijota byla trnitá, možná nejtrnitější vůbec. Komu jinému trvalo 30 let natočit jeho vysněný projekt? O to více mě mrzí, že to dopadlo jak to dopadlo. Film netrpí vyloženě žádnou špatnou složkou. Zahráno bravurně, zrežírováno obstojně, ale problém je jinde. Celý film totiž působí velmi zbytečně, nudně, natahovaně. Dokoukat je to místy i přes herecký divadlení koncert pana Pryce velice obtížné a nebýt respektu k jménu Terry Gilliam, v půlce bych to asi vypnul. (23.02.2019)

[KVIFF] 25 let. Nebo kolik. A takhle se lid odvděčí mistrovi. Nicméně ať žije subjektivita. Terryho Gilliama jsem nikdy upřímně tolik nemusel. Nebo tedy. Nikdy nenatočil film, který by mě vyloženě nadchl a nebo mne nějak uchvátil. A vlastně ani ne, že bych měl potřebu, některé vidět víckrát. Co si budeme, on Python taky nikdy nebyl nic extrémně skvělého, až na výjimky. (opět subjektivní záležitost). V každém případě jde o to, že tenhle film byl lehce zklamání samo o sobě už jenom proto, že jsem doufal, že to bude nějak první kvalitní podání tohoto literárního skvostu a ještě z důrazem ohledně smrti. To byl dokonalý plán. Nakonec se i tohohle lid vzdal a radši vytvořil něco s paralelou na reálný svět. Což je alespoň originální. Film má hlavně své typicky prazvláštní momenty, kdy vlastně ani nevíte co se děje. Klasicky. A finální zakončení jako takové je i ve výsledku napůl napumpováno satisfakcí a taky mírným zděšením. Ale! Já nevím jak vy. Ale já se bavil. Je mi jasné, že zde nemluvíme o komediálním skvostu, ale já se jednoduše bavil. A především za to mohl naprosto geniální Jonathan Pryce. Kupodivu to pokládám asi za nejsilnější Gilliamův film, co jsem kdy viděl. I když trochu ujetý a zvláštní. (08.07.2018)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)