K oblakům vzhlížíme

Dokonalá prezentace ztracené generace a jejího absurdního přežívání. Jsem rád, že mohu být její součástí. Dušek nepotřebuje klást otázky, a přesto něco sděluje v každém vymazleném záběru. Některé situace byly tak ujeté, že jsem nevěřil v jejich autenticitu. Klobou dolů a prosím přidat. Zrcadlo je potřeba a navíc se mi zdá, že to směřování do prdele nikdo moc vážně nebere. (16.11.2015)

Jsem překvapený, že v tomhle dokumentu někdo spatřuje vtipné momenty nebo dokonce výsměch hlavnímu aktérovi. Podle mě je to naopak hodně smutná sonda do jednoho neutěšeného života, ale hlavně obecně do neutěšených poměrů v zapadlém sudetském regionu - není tu práce ani perspektiva lepšího života, jen sociální vyloučenost, kterou sdílí místní Romové spolu s bílými příznivci krajní pravice. Dokumentaristé to ještě podtrhují širokoúhlými, panoramatickými záběry rovinatých plání a prázdných diskoték. Jasně, dá se namítnout, že Dušek nepřináší nic, o čem bychom nevěděli. Jenže člověk má přirozenou tendenci nepříjemná fakta vytěsňovat ze zorného úhlu a zatlačovat je do pozadí. Aby nám je režisér připomenul, zvolil si jeden konkrétní sledovaný subjekt, kluka, který se snaží vnitřní prázdnotu a neschopnost najít cestu z bludného kruhu zaplnit snem o tom, že bude tuningovým králem. To je Duškův mastrštyk. (28.12.2015)

Zacyklený život na čtyřech kolech. Stejně jako tvůrcům dokumentů Lovu zdar! a Danielův svět stačila i Duškovi z větší části nehybná kamera a trpělivost při čekání na momenty, které vystihnou gró zkoumané problematiky. Za hlavní klad K oblakům vzhlížíme považuji schopnost filmu vykročit za portrét jednotlivce a skrze kontext, v němž Ráďa žije, postihnout nejzávažnější problémy dnešního Česka - extremistické nálady, nezaměstnanost, infantilitu společnosti. Jak postupně vychází najevo, auto je tím jediným, co protagonistovi dokumentu propůjčuje – jakkoli pochybný – status dospělého člověka, a paradoxně zároveň tím, co z něj dělá nevyzrálého hračičku a brání mu ve skutečném rozletu. Částečně kvůli své fanatické oddanosti tuningu si nedokáže udržet ani práci, ani přítelkyni. Opakování týchž chyb reflektuje cyklická dramaturgie filmu, která svou záměrnou monotónností (přenesenou techno hudbou a dialogy stáčejícími se zas a znovu k tématu motorových vozidel i do zvukové stopy) působivě vystihuje vyprázdněnost Ráďovy existence. Dvakrát vidíme velmi podobně vystavěnou návštěvu tuningového srazu, pokaždé s jinou přítelkyní, ale vždy se stejně neuspokojivým výsledkem a stejně falešně chlácholivým vzhlédnutím k nebesům (k nimž kamera jindy vzhlíží i nezávisle na sociálních hercích). K pocitu existenční otupělosti přispívá zaměnitelnost „zatuhlých“ záběrových kompozic, v nichž často vidíme z většího odstupu izolovaně stojící/sedící figuru, zatímco prázdný okolní prostor vyplňuje trapné a zároveň smutné ticho. Kdykoli to je možné, nechybí v záběru ústřední referenční bod – automobil. I kdyby měl být jenom plastový nebo jezdit na elektřinu (autodrom). Samozřejmě se můžeme jenom škodolibě bavit Ráďovým looserstvím a jeho tragikomickým nedostatkem sebereflexe, byla by ale škoda ignorovat všechny ostatní roviny, které film nabízí. 80% (05.11.2014)

Sociální dokument, který mi stylem vyprávění ( nebo zaznamenávání událostí ) evokuje novou vlnu. Story o nezaměstnaném klukovi, který má své tuningové auto a tuningový svět , za jehož hranicemi to sním není moc slavné. Ukaž to!!! Co ukázala? Kozy!! ukázka hloubky světa, kde se pohybuje severočeská beznadějná mládež. (12.11.2015)

Dokument o fanouškovi tuningu jako sociální studie buranství. Síla tohodle podivného dokumentu je jednoznačně především v zacyklené bezcílnosti, která je cítit snad na každém kroku a v každém prostředí, které se na plátně objeví. Otázkou zůstává, jestli sledování xenofobního chudáka, který vyplňuje svůj život hrabáním se v motoru, je dostatečně nosné téma pro hodinový dokument. 6/10 (09.11.2014)