Zátopek

Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. (30.08.2021)

Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. (30.09.2022)

[80%] Viděno v kině. Po dlouhé době jsem na velkém plátně podpořil český film! A povedlo se! Takto by měl vypadat nenáročný, pohodový film dle skutečnosti (vše možná nebylo skutečné ve filmu, co já vím), ale to je jedno. Důležité je, že se mi to líbilo a fungovalo to jako celek. I ta doba komunismu, dění a tak bylo zde pojato umírněně. Václav Neužil ml. to zvládl víc než dobře; celkově mě bavila každá minuta Zátopka. Byl svůj, měl svojí jedinečnou povahu a toho si cením. Issová to rovněž zvládla dobře, stejně tak i Robert Mikluš a další. Snímek nenudí, má napínavé běžecké momenty atd. Jedině ta časová linie, kdy za Emilem přiletí Ron Clarke, mi nepřijde moc zajímavá a ani důležitá, ale to je asi tak jediné, co bych tu změnil. Víc to asi komentovat nebudu. Každého to asi nemusí zabavit, ale pokud vám krásně sedne postava Zátopka, tak nebudete zklamaní. Těším se na další shlédnutí. (02.09.2021)

Mezi zásadní klady filmu bych zařadila zbourání rovnou dvou klišé zároveň. Sportovní film, který není pouze o tom, kterak břídil tvrdým tréninkem ke zlatu přišel, to je pomalu zázrak sám o sobě. Životopisný film, který se více soustředí na dobové konotace, jež utvářely signifikantní milníky v životě dané osobnosti, než na samotnou postavu, to už je skutečně mimořádné. Poměrně zásadní výtku bych však měla k realizaci sportovních scén. Chtěla jsem být napjatá, jak maratón dopadne, chtěla jsem Zátopkovi fandit, ale Ondříček mi to svým až nehorázně chladným odstupem neumožnil. Je smutné, když jsou dokumentární filmy  mnohem emocionálnější, než hraný snímek. (20.09.2022)

Emil Zátopek si zasloužil přesně takový dobový film. Krásně odvyprávěno, i když tu retrospektivu ve filmech úplně nemusím. Ze začátku jsem v ději chvíli plaval, ale postupem času jsem se do něj dokázal dostat a tudíž si ho mohl i krásně užít. Navíc ta linka z "přítomnosti" s Ronem Clarkem je fantastická. Tam to jde až za hranice samotného sportovního příběhu a dostává se to do příběhu o jednom velkém přátelství. Co tu ale zaslouží absolutní obdiv, tak to je výkon Václava Neužila. Tam teda uctivá poklona. On nejen, že jako Emil Zátopek vypadá, on jím vysloveně je. To je prostě fantazie a jsem rád, že podobné filmy s osudovými postavami naší historie vznikají. (07.01.2023)