Zátopek

Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. (30.09.2022)

Životopisné filmy nemám příliš v oblibě, jelikož obvykle znám přesný průběh a konec mne tak nemůže příliš překvapit. Zátopek mne však i přesto celkem zaujal. Dokonce natolik, že bych za určitých  okolností udělil i plný počet bodů. Bohužel považuji jisté pasáže za zcela zbytečné a to především celou dějovou linii s Australanem. Raději bych tento čas využil k okořenění Emilových závodů, které působily dojemně i když z nich byly obvykle důležité části vystřiženy. 79% (06.10.2022)

Je to po dlouhé době skoro až povznášející pocit, moci se zase vypravit do kina na český film s vědomím, že se téměř jistě nebude jednat jen o další sériový anální výtěr s Langmajerem pro otylé pásové dělnice, manuální bagristy a přitroublé Pražáky, slepený z hoven a neinventivního odpadu některé z televizních žump. Ne, Ondříček je prostě nezaprodaná jistota, i teď řádně zatopil všem těm obvyklým, masově mezi dobytkem šířeným IQsupresivům a kulturcidům, a opět uplácal film minimálně evropské, ne-li světové úrovně, na který může být kinematografie našich lůzrů a hnojů právem hrdá. Ona sice nakonec asi nebude, protože se to netýká žádných ukrutně vtipných nebo tragicky dementních afektovaných prkenných pičí v přechodu, trapných impotentních pačuráků v krizi středního věku, Kolečka, Mádla ani Kokotka, a není to ani Trošku přiblblé, což těch 70% lopat a 10% olupených artových hnědopichů, okupujících tu společný prostor Agrofertu, dozajista nikdy nedocení. Tak o dvacet minut zbytečné vaty delší, než by měla na pět pěticípých být, dokonale vypiplaná a vesměs poutavá dobová freska, jež neglorifikuje a prostě zobrazuje sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří jako sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří. Freska, kterou nemalou měrou domalovali i výborně zvolení a zkušeně vodění maňásci. Byl jsem předem dost skeptický vůči Neužilovi s tím, že si jej v takové roli naprosto neužiju, a navíc jsem chtěl děsně vidět Kozubovy sýrově bílé holeně a tu bezesporu atletickou skunk-fuj figuru v červených trenkách, avšak Václav si to naopak zjevně dost užil a zmákl toho vychrtlého dementa naprosto fenomenálně, i když měl hnusnou pleš z koupací čepice, protože odmítl marnivě oholit kštici, aby mu náhodou nějaký ten fešák i během natáčení neodmítnul zafoukat do šalmaje pro přemíru testosteronu. Mikluš se pro role stranických funkcionářů prostě narodil, a i, tentokrát skvělá a přirozená, Marťhan ibn Issa není vůbec napřesdržku, když ji nikdo nenutí parodovat ostravštinu. Takže zase jednou po letech audiovizuálního teroru a diváckého utrpení intelekt i vkus neurážející tuzemský počin, po němž nebudete chtít srkat jogurt nosem, nenaroste vám vole, nepostihne vás impotence a ani vás nepopadne neodolatelná chuť vypnout celebrální funkce a vypravit se v pět ráno s bandaskou do Kolbenky či v devět s falešně koženým úsměvem do oupnofisu. (31.08.2021)

Líbilo se mi to, protože se také považuji za běžce, nebo to byl dobrý film? Těžko říci. Zátopek byl každopádně originální osobnost, která si film zasloužila. Můžeme sice diskutovat, co ve filmu mělo či nemělo být, ale nemá to moc význam. Takhle, jak ho autoři poskládali, příběh celkem pěkně drží pohromadě a běží bez větších zakopnutí. Neužil a Issová v hlavních rolích výborní, po produkční stránce zřejmě tuzemská špička. Také hudbu Beaty Hlavenkové považuji za velmi dobou. (70%) (28.08.2021)

Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (02.01.2023)