Boj

Problematika blízkého a středního východu je mi velice blízka, a proto i film severského větru odehrávající se v Afgánistánu (pravděpodobně v Armadillu) mě oslovuje více než průměrného diváka. Film zabrouzdá do denního života vojáků z předsunuté vojenské základny, kteří nasazují životy, aby pomohli zpustošené zemi se vzchopit..a bohužel ne všechna rozhodnutí jsou dobrá, ale v daný moment byla správná. Každý musí nést následky, ať už právně nebo v sobě. (17.07.2016)

Vynikající válečné drama dánské provenience, u kterého jsem zvažoval i plný počet hvězdiček. Úvodní části mě sice až tak nezaujaly a nejvíce mi utkvěly v hlavě okamžiky, kdy hlavní hrdina telefonoval domů a docházelo tak k jakémusi polidštění vojáků, nebo scéna, v níž se tamní domorodec nechce s rodinou vracet do vesnice a žádá, aby mohl setrvat na vojenské základně, neboť má strach o život svých blízkých (pěkná ukázka toho, že ne každý muslim je terorista), ale se vším všudy mě příběh vtáhl do děje až po incidentu, který vyvolal soudní dohru. Morální dilema hlavního hrdiny či nejasnost, jak vše skončí, to vše mě zaujalo natolik, že opravdu přemýšlím i o páté hvězdičce. (10.04.2017)

„Tati? Je pravda, že jsi zabil nějaké děti?“ Sice jde o mé první setkání s Lindholmem jako režisérem, ale po Honu, kde byl spoluscenáristou, jsem měl určité očekávání i od Boje. Ten klade důraz na uvěřitelnost a civilnost. V první půli hlavně skrz vojáky; ač vycvičení, stále to jsou lidé s emocemi (pod extrémním tlakem), žádné necitlivé stroje na zabíjení (zdravím Hollywood). Ale i ty pasáže z Dánska mají svůj důvod. A zhruba po hodině se tam děj přesune úplně a tvůrce staví obtížné morální dilema nejen před obviněného, ale především samotné publikum (a to ví, jaká je pravda). A pokud v první půli divák třeba sem tam poleví v pozornosti (scény z Dánska a „bezpečí“ základny), tak v té druhé sleduje celý proces (avšak už i ty domácí scény) s velkým napětím. Konec pak působí silně emocionálně i bez velkých gest a přitom citově nevydírá (stejně tak to je u zničujících otázek dětí na otce). Škoda jen toho tempa v první hodině a pak labilního chlapa (čekal bych odlet domů už po „oné“ události), ale celkově dávám silné 4*. (13.07.2016)

Lindholmove predchádzajúce filmy Jagten a Kapringen u mňa bodovali, a tak som sa s veľkým očakávaním vrhol na Krigen. Prvá polka nesúca sa vo vojnovej atmosfére ma teda takmer vôbec nezaujala, keďže nepatrím medzi milovníkov vojnového žánru - a tá prvá hodina bola fakt zväčša len o afganskej vojnovej misii. Obrat nastal po tom veľkom zlome, a s tým začal narastať aj môj záujem. Boj na vojnovej pôde nahradil úplne iný boj - v súdnej sieni. Film až vtedy získal konečne vytúžený psychologický rozmer na aký som bol u Lindholma zvyknutý. Napriek tomu, že druhá polovica bola výborná, nemôžem prehliadať prvú hodinu sprevádzaný mojim nezáujmom, takže napokon spravodlivé 3*. (15.02.2016)

Tento případ byl vážně dilema. Zvítězí rodina nebo svědomí? Pořád jsem čekala ... a ono nic. A pak tady mám otázku. Politici tvoří a schvalují zákony. Politici posílají otce od rodin na vražedné okupační mise. Politici tam ale bojovat nejdou, jejich rodiny si žijí v pohodě a v blahobytu. Kdo pak může soudit, co tam ti kluci udělají? Řekla bych, že jen Bůh na nebesích. Jinak film je celkem dobrý, líbily se mi i záběry ze života osamělé manželky se třemi dětmi na krku. A nedivím se jí, že naléhala. (14.04.2017)