Příchozí

,,KDYBYS VIDĚL CELÝ SVŮJ ŽIVOT OD ZAČÁTKU DO KONCE, ZMĚNIL BYS HO?“… /// Tak už se nám i Villeneuve setkal s „třetím druhem“. Ty vole, čekal jsem víc! Filmařina parádní, příběh dělá všechno proto, aby byl úžasnej, ale na mě je tam zbytečně moc melodramatu. Navíc nedokáže chytnout za srdíčko jako Kontakt, ani strhnout jako Interstellar. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku "Story of Your Life", kterou v roce 1998 napsal Ted Chiang, neznám. 2.) Až přijdou, chcu bejt připravenej! 3.) Thx za titule „kemofox, Norus88 a Dever“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.02.2017)

SPOILERS ahead. Mám s Arrival podobný problém ako s Interstellarom, hoci tu neriešim či je film hlúpy alebo mimoriadne hlúpy. Oba filmy sú obrazovo, herecky a režijne bezchybné, tento film však nie je hlúpy, len nie je taký chytrý ako by chcel byť a zdanie chytrosti objavíte v momente ako si položíte otázku, či SPOILER reč heptapodov umožňuje ovplyvniť čas alebo ovplyvňuje len jeho vnímanie speakrom. To prvé nedáva zmysel a to druhé ničí pointu pretože sa dostaneme do klasických časových paradoxov, neriešiteľných bez jasného postavenia axióm o plynutí času KONIEC SPOILERU. Scenáru vytknem, že sa dalo oveľa lepšie pracovať s tým, že nielen dekódovanie heptapodov ľuďmi ale aj dekódovanie ľudí heptapodmi (keďže zjavne každý z teamov ľudí použil inú metódu komunikácie (a z Číňanov zas urobili volov, ktorí zvolia agresivitou nakazenú formu hry s nulovým súčtom hoci čínske písmo sa musí na komunikáciu tohto typu ako logomorfémografické písmo hodiť omnoho lepšie)) muselo nutne vnášať zmätky do obsahu komunikácie. Každopádne emotívne veľmi silné len vďaka línii s dieťaťom. Ale ak ma vo filme o "Príchode" (hoci neoficiálny názov a názov predlohy uprednostňuje inú línku) viac zaujíma otázka, ako sa eticky vysporiadať s SPOILER faktom ,že mám rozhodovať o tom, či spôsobím predčasnú smrti svojho dieťaťa tým, že ho privediem na svet , hoci viem čo sa stane KONIEC SPOILERU, něco je špatně. 8/10 (21.11.2016)

Můžu namítat, že scénář je hodně klopotnej, ale nemůžu popřít, že mě jeden z nejlepších žijících režisérů totálně zhypnotizoval. První třetina má tenzi, která žďíme dech (promyšlenost záběrů a jejich skladba je daleko nad vším, co dneska můžete v Hollywoodu vidět). Zbylé dvě třetiny se neubrání náznakům neobratnosti a banality, jenže potemnělý Youngův vizuál a geniální sound design zvýrazňují nosnou emoci Chiangovy předlohy. Není to film o blízkém setkání s tvory z hvězd, ale o blízkém setkání s námi samými. S našimi fóbiemi i smrtelností. A hlavně film o největším prokletí ze všech - lineárním vnímání času. Zápletka může občas šlapat vodu frázovitých zvratů a matných vedlejších postav, ale tenhle hluboký podtext, který tak moc chtěl vyhmátnou Nolan v Interstellaru, mě zabil - i díky tomu, že výkon Amy Adams je absolutně odzbrojující. Kanárek, který ve filmu provází vědecké výsadky jako citlivý senzor, je pro Příchozí dobrá metafora. Tenhle film pracuje s tak jemnými nuancemi, že je vlastně člověk může přehlédnout. Jsou schované pod silnými vibracemi, ale i když jsou slabounké, nakonec převýší všechno. Level očekávání směrem k Blade Runnerovi se dotýká maxima. Nejlepší sci-fi roku. (09.11.2016)

Libí se mi jak Villeneuve pracuje s fenoménem jazyka a předvádí ho ve snadno srozumitelných souvislostech. U příbuzného INSTERSTELLAR se přesně tohle né uplně dobře podařilo Nolanovi s pohybem v časoprostoru. Potěšilo by mě, kdyby se Villeuneuve do budoucna vyhýbal příběhům s velkým koncem a vypointovaným příběhem, přeci jen už je to v jeho filmografii potřetí a byla by škoda, kdyby nakonec šel podobnou cestou jako M. Night Shyamalan. (06.12.2016)

Dokonalost formální stránky, kdy je každý průlet, oblet nebo zkrátka jen pohled na ladnost čehokoli vizuální pohádkou, si mě získala po pár minutách. Že Amy Adams právě hraje svou životní roli, jsem pochopil už při prologu. Ale pořád jsem zůstával střízlivý, pořád jsem napjatě čekal, jak přesně že se mají ony dojemné rodinné výjevy propojit s archetypální sci-fi zápletkou a do poslední chvíle jsem nevěřil, že nebudou v klíčové chvíli působit jako náhodně sražené elementy. Nepůsobily. Místo toho Villeneuve dokazuje, že umí až nolanovsky křížit žánry, gradovat napětí a sdílet s námi vyčerpávající divácké zážitky, po kterých se z křesla zvedám tak vyždímaný, že nedokážu uvěřit, že Příchozí jsou vážně jen film. Osobní. (16.11.2016)