Václav Havel : Un homme libre
Život podľa Václava Havla
Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
David CysařHudba:
Quentin SirjacqHrají:
Václav Havel (a.z.), Olga Havlová (a.z.), Dagmar Havlová (a.z.), Ivan Martin Jirous (a.z.), Jiří Černý (a.z.), Stanislav Milota (a.z.) (více)Obsahy(1)
Pozoruhodný osud výjimečného muže: bohéma, dramatika, disidenta a prezidenta. Film Život podle Václava Havla ukáže poprvé celý Havlův pozoruhodný život. O Václavu Havlovi byly natočeny stovky hodin materiálu, přesto biografický film zachycující celoživotního příběh velkého Evropana doposud chyběl. Pestrý Havlův život – rodinu, dětství, jeho lásky, dramatickou tvorbu a politickou činnost – zachytila v sedmdesátiminutovém dokumentárním filmu režisérka Andrea Sedláčková, která Havla představuje ve všech životních etapách a rolích, mj. jako intelektuálního rebela, milovníka žen a života či obdivovatele undergroundu a rockerů. Portrét Havla vznikl jako historicky první mezinárodní koprodukce České televize a francouzsko-německé televize ARTE. Andrea Sedláčková pojala film neobvyklým způsobem, jeho hlavním vypravěčem je přímo Václav Havel, na jehož život divák zpočátku nahlíží prostřednictvím neznámých záběrů a fotografií z období Havlova dětství, vojenské služby, divadelních začátků, chartistického i prezidentského období. Zásadní je i režisérčin osobní komentář a fakt, že ve filmu nemluví žádní pamětníci ani historici. Vystavět film z šesti set hodin archivních materiálů a nahrávek, stovek fotografií a osobních dokumentů pomáhali rešeršisté v Praze i v Paříži. Cenné osobní dokumenty poskytl do filmu také bratr Václava Havla Ivan a Havlova druhá žena Dagmar. Velkým pomocníkem při vyhledávání materiálů byla i Knihovna Václava Havla. Režisérka Sedláčková čerpala rovněž ze zahraničních a v Čechách dosud neznámých zdrojů.
Ona sama se s Havlem seznámila ve svých dvaadvaceti letech v létě 1989 na proslulé chalupě na Hrádečku těsně před svou emigrací do Paříže a později s Havlem natáčela rozhovor do svého dokumentu o listopadu 1989. Podle jejích slov zásadně ovlivnil ji i osud její země. „První dvě třetiny filmu jsou plné dramatických zvratů, už z toho důvodu, že období mládí a zrání bývá často zajímavější než období sbírání plodů a pomalého mizení ze scény. Postavení Havla během revoluce, prezidentské období, odchod do důchodu završený natáčením filmu Odcházení, to bylo na filmu to nejtěžší, protože je složité reflektovat něco, co ještě máme v živé paměti," popisuje Sedláčková. Jak říká ve filmu sám Havel: „Jde o příběh ojedinělý, má rysy absurdity, pohádky, tragédie i komedie."
Tvůrci filmu se nesnaží prostřednictvím Havlova života zmapovat dějiny, ale vytvořit Havlův filmový portrét. Producenti se shodují, že Život podle Václava Havla vznikal také s myšlenkou oslovit mladší diváky a díky spolupráci s ARTE i zahraniční publikum. V plánu jsou tak školní projekce nebo uvedení filmu v Českém centu v New Yorku při příležitosti odhalení busty Václava Havla v Kongresu Spojených států amerických ve Washingtonu.
Život podle Václava Havla byl uveden také ve vysílání ARTE 16. listopadu 2014 v hlavním vysílacím čase pod názvem Vaclav Havel, un homme libre. Dokument vznikl v koprodukci České televize, ARTE, Alegria Productions, Negativu a Knihovny Václava Havla a za podpory francouzského Centre national du cinéma a Státního fondu kinematografie ČR.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (84)
No tady je přepychově nablito, to je moc krásný! Jedná se o nadprůměrně zpracovaný dokument, který obsahuje spoustu zaprášenýho matrošu z videoarchivů. Jako průřezová záležitost plně dostačující dokument o jednom z nejodvážnějších Čechů historie. A měli by si ho vážit hlavně komouši, a to za to, že je po revoluci nezakázal (v lepším případě), za to, co mu dělali.... Update: Snižuju na objektivní 4*, protože hodnocení haterů už se jakš takš eliminovalo. 75% ()
Hned v úvodu záměrně podotknu, že nejsem příznivec Václava Havla. Viděl jsem hned několik dokumentů o něm a pravdu má úvodní text v tom, že snad jen toto dílo bere Havlův život tzv. od podlahy, tedy od narození do natáčení filmu Odcházení, což je prakticky do smrti. Jenže dokument se neubrání ikonickému zobrazování bývalého prezidenta, takže se, pravděpodobně úmyslně, vyhýbá kontroverzním tématům a kritice, která se na něj občas snášela. Ano, slyšíme o prodeji Lucerny, za který byl dramatik kritizován, ale opět dojde k vysvětlení pouze od V. H. Stejný přístup je pak i k celé řadě dalších událostí. Chybí pohled jiných osobností na různé situace, a nemusí být zrovínka odlišný nebo kritický, ale prostě jiný. Dokument působí, i přes nesporný počet zajímavých archivních materiálů, zkrátka jen jako učebnicová rekapitulace Havlova života pomocí dobře známých faktů. Závěrem dodám, že se mi těžko akceptují morální poučky od člověka, který opakovaně býval své ženě nevěrný a to mnoho let a též od toho, který například podpořil útok na Jugoslávii a nevystoupil proti němu. ()
Jakékoliv ,,tvorbě.. kde vystupuje tento perverzně zvrhlý moralista se obloukem vyhýbám,neboť už jen pohled na něj u mě vyvolává záchvaty nenávisti.Kdo si chce o něm zjistit pravdu,tak si ji najde a nemusí ani chodit daleko.Plně ji vystihují komenty uživatelů Grifindoor,Robfi,Wez,luphick a dalších u profilů jiných filmů či dokumentů s tímto humanitním bombardérem. ()
Andrea Sedláčková Václava Havla obdivuje a z toho filmu je to hodně cítit (ostatně ona sama to jako komentátorka filmu přiznává). Přesto ho neukázala ve filmu jen jako ikonu revoluce a odporu proti režimu, ale i jako člověka z masa a kostí a přidala i další věci, které jsem ještě nevěděl (na rozdíl od kritiků, tohoto filmu, kteří si myslí, že vše již bylo mnohokrát řečeno). Ale být na Havlově místě někdo jiný, bez té jeho aury, tak by to samozřejmě tak zábavné nebylo. ()
Ušlechtile se tvářící bulvár. Uniká mi důvod, proč by tento střihový dokument s minimálním autorským vkladem (Sedláčková jen nekriticky reprodukuje to, co bylo napsáno a řečeno nespočetněkrát) a nulovou snahou nabídnout invenčnější mediální (re)prezentaci Václava Havla (jak se to povedlo Českému století) uveden do kin. Jediným přínosem jsou archivní videomateriály z disentu nebo německých inscenací Havlových zakázaných her, kterým režisérka bohužel nedovoluje, aby promlouvaly samy za sebe (případně s občasnou výpomocí předčítaných Havlových textů). Patetický komentář, který Havlovi opakovaně přisuzuje myšlenky Sedláčkové, prozrazuje naivitu (černobílý narativ s jasně rozpoznatelným dobrem a zlem), lehkou bulvárnost (upozorňování na milenky) a výrazně adorační charakter uplatněné "fanouškovské" perspektivy. Kvůli absentujícímu odstupu dokument urážlivě zplošťuje nejen Havlovu osobnost, ale také několik desetiletí československé historie. Jako televizní vycpávka pro sváteční den nebo jako ilustrační video pro hodiny dějepisu a literatury jde o přijatelný počin, ale byla by škoda pamatovat si Havla jenom jako sumu takto banalizovaných rolí. 50% ()
Galerie (5)
Photo © Ondřej Němec, Knihovna Václava Havla
Reklama