Rodinný film

Rodinný film se toho nebojí. Je jiný, je silný, je zajímavý. To je první velké pozitivum. Druhé pak herecké obsazení, respektive to, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. Ocenit musíme i evropské pojetí a celkovou absenci prvoplánovosti. Taťka s mamkou odjíždějí na nějaký čas na otevřený oceán. Koupání, lenošení, poznávání. Doma nechávají dvě děti, kterým plně důvěřují, že to zvládnou a nebudou flákat školu. Jenže ti dojedou na neznámé pocity plynoucí právě z nabyté svobody. Tahle rodinná soudržnost brzy dostane několik plíživých direktů, protože náhlý skok do dospělosti bude nakonec „výchovný“ pro celou famílii. Výsledek je tichý, nikam nespěchající kus, který je ovšem až moc mlčenlivý. Postavy si nedokáží předat základní informace, postrádají výraznější projevy emocí, když jde do tuhého, vymění si pár slov a zase si jdou po svém. Prakticky všichni postrádají rozvinutější podobu. Obávám se, že takhle to v inteligentně vyhlížející rodině nevypadá. Nebo nevím, jestli to byl úmysl, ale takhle snad dnešní společnost nevyhlíží. Samozřejmě příběh psa nabízí poměrně vyspělou metaforu (symbolizuje oddanost bez kompromisů), přesto se nedokážu zbavit jakési pachuti na patře. Je totiž poměrně zajímavé, kolik silných témat (kupříkladu jsou děti opravdu tak dospělé, jak se zdálo?, vztah patnáctiletého kluka s vysokoškolačkou) nám tvůrci nabízejí, ale velká část z nich zmizí a naneštěstí vyšumí. Nejsem si ani jistý tím, jak umně tvůrci pracovali s tématem zmizení rodičů (respektive jeho vyvrcholením), prostě postrádá detailnější propracování. Po rozporuplně přijaté prvotině Příliš mladá noc si u mě nicméně režisér a scénárista Olmo Omerzu hodně spravil reputaci. A za zmiňované civilní herectví zejména mladých představitelů jednoznačně palec nahoru. Takže čtyři hvězdy dám musím. A rád. (03.07.2016)

A taký dobrý úvod to malo, tak ma to dokázalo chytiť! Ale potom, potom to prišlo. Slovinec síce chcel natočiť niečo surové a fakt zo života, ale skĺzol do toho, v čom sú naši filmári doma a síce neudržal dobré tempo, emočne na to išiel cez psa ( čo bol veľmi dobrý ťah, slza mi vybehla ) ale hlavne od nejakej polovice to bolo rozťahané, nezáživné a podstatné drámy boli vyriešené úplne nepodstatne. Potenciál sa ale uprieť nedá. 3 z 5 (13.07.2016)

„…A PORAŽENÝ SAMEČEK ODCHÁZÍ. POD HLADINOU ZNOVU ZAVLÁDL KLID“…“ /// Rodina. Čtyři osoby a pes. Lidi maj svý problémy (pes asi taky, ale neříkali…). Fotřík s máti (a pes) vyrážej k móři za exotikou a parchanti maj pré. Hlavně mladej zjišťuje, že píchání je lepší než paření her. Dlouhá rozehra neškodí, páč obsazení je fajnový. Navíc ten příběh je dobře vykonstruovanej. Ale… dojemný drama se odehraje bez lidí. Majitelé domácích mazlíčků věděj, vo čem plkám. Příběh psa totiž strčí do kapsy i Rodenovi dramatický vokamžiky. A kdyby to byl film vo něm, tak kandiduje na (minimálně) zvířecího Oscara. Rodina totiž je, když… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Eliška Křenková je můj sexi symbol. 2.) Zjistím, že základem rodiny je pes. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2016)

Nechtěně, ale ovlivněna mediální masáží, jsem čekala silný zážitek. Dočkala jsem se však jen nekonečné impotentnosti. Dlouho jsem věřila, že se to třeba ještě nějak zajímavě vyvine, když už dialogy stály za starou bačkoru, ale ani náhodou. Nebyla tam ani jediná scénka, která by stála za řeč či za zapamatování. Hovězí scénář. Nelogičnosti, nula emocí. Průser. (07.05.2017)

V rámci naší kinematografie rozhodně odvážný film. Výsek z několika významných dnů v rámci jedné rodiny je divákům podán bez začátku i bez konce. Vypravěčská struktura je jednoduchá, nesází na žádné kudrlinky a stejně tak se chová i formální stránka soustředěná na prosté sledování. Rodinný film je sice párkrát scenáristicky škobrtne a Daniel Kadlec neoslňuje zrovna hereckou obratností, nicméně jako celek je snímkem sympatickým a překvapivě zábavným. Je nutné uznat že nenásilné civilní herectví většiny osazenstva je na sledování příjemnější než to co předvádějí většinou naši etablovaní herci. (09.07.2016)