Rodinka Bélierových

Chvílemi super komedie navazující na tu nejlepší tradici francouzských komedií a grotesek. Chvílemi prvoplánově "kameňákovsky" teenage-hollywoodsky vulgární trapnost s přeslazeným závěrem. Kde je to "navíc", co má taková komedie mít? A hlavou mi rezonuje otázka: jak se film líbí neslyšícím? Jinak - Karin Viard vynikající. Ale stejně vzpomínám na mnohem smysluplnější (sic "vážný") snímek Za hranicí ticha (1996), který Lartigau trochu (možná náhodou) kopíruje... (26.11.2015)

Ano ano. Smíchovody a slzovody připravit, ke startu, jedem. Francouzi se zase po nějaké době vytasili s těžkým kalibrem. Louane Emera je na cestě za nalezením své vlastní identity neskutečně příjemně okouzlující a skvěle v sobě skloubí oba klíčové prvky celého filmu. Vtip a dojetí. A závěr? "Je vole" 9/10 (13.11.2016)

Herce tu vůbec neznám, ale, na první pohled, jsem doufal v povedenou francouzskou komediální klasiku, která umí kolikrát hodně překvapit a zároveň i potěšit. To se mi také nakonec splnilo. Pro mě neznámí herci vytvořili naprosto úžasnou, za pár let, podle mě tradiční komediální klasiku nejenom pro hluchý, němý, ale i pro hluchoněmý. Tvůrci si tu s laskavostí dělají legraci ze všeho a ze všech. Zároveň ale, jakoby mimoděk, vypráví hezký rodinný příběh, na který je radost koukat, a který v závěru citově perfektně burcuje. Nasmál jsem se, citově jsem se vyždímal a na závěr jsem uznal, že tak dobrou francouzskou pecku jsem dlouho neviděl. Palec rozhodně nahoru. (27.12.2017)

Veľmi príjemne ladený film o hluchonemej rodine a dievčati, ktorá v sebe objavila spevácky talent, ktorý sa snaží zúžitkovať v miestnom zbore a zároveň sa uchádzať o miesto na hudobnej škole v Paríži. Námet vyznieval ťažkopádne a trochu som sa obával, že tam bude kopa pátosu ako to často pri téme postihnutí býva, ale opak bol pravdou. Napokon to bola svieža dramédia s typicky francúzskym dôvtipom, sympatickými postavami a ako bonus boli k tomu zvučné melódie speváckeho zboru, ktorých by som ja osobne zniesol aj oveľa viac. Najväčšou chybičkou krásy však bola predvídavosť celého príbehu. Ale inak celkom fajn! (18.08.2016)

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)