Režie:
Josef GrussScénář:
Otakar VávraKamera:
Julius VegrichtHudba:
Sláva Eman NováčekHrají:
Dagmar Frýbortová, Dagmar Sedláčková, Jiřina Šejbalová, Růžena Šlemrová, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Josef Chvalina, Stanislav Neumann (více)Obsahy(1)
Do lázeňského městečka Džbery přijíždějí na letní prázdniny nejen stálí hosté, jako pan rada Dyndera s energickou manželkou a dvěma pohlednými dcerami Alenou a Věrou, kteří se jako vždy ubytují ve vyhlášeném hostinci "U kamenného stolu", ale také mladí inženýři Tomáš a Spytihněv, synovci záletné paní hostinské Boženy Tatrmužové, která utekla manželovi se světáckým kočovným hercem Benem Mertensem. Zničený Šimon Tatrmuž se zamkne v pokoji a odmítá ho opustit. Zdá se, že letošní sezóna se v hostinci příliš nevydaří, a nespokojení hosté se odstěhují. Situace sice využijí Tomáš a Spytihněv, kteří se ujmou správy hostince, aby si získali pozornost dcer pana rady, ale příliš se jim nedaří. Zpočátku se nemohou dohodnout, kdo bude komu nadřízeným, ale pak se domluví, že se budou po týdnu střídat ve funkcích šéfa a vrchního číšníka. Mnohem horší je, že spolu už léta nemluví, protože se kdysi pohádali kvůli skleněné kuličce. Neustále spolu vedou tichý boj, který jsou ochotni přerušit, jen když bojují o přízeň dívek s konkurencí. Není divu, že hostinec příliš neprosperuje. Když už se zdá, že hůř být nemůže, rozhodnou se Dynderovi zakročit. Zatímco pan rada se pokouší zahnat Tatrmužův smutek, paní radová se vypraví za hostinskou, aby ji přesvědčila k návratu. (TV Nova)
(více)Recenze (150)
Jako okno do jinýho světa. Je zajímavý, jak se za 3/4 století změnilo chování lidí. Z celýho snímku vystupuje i přes všchny útrapy postav ta pohodová neuspěchaná atmosféra první republiky a grády tomhuhle filmu dodávají taky rozhovory synovců, který spolu "nemluví" - takovouhle moc má snad jen čeština :) ()
Příjemná a především ukrutně vtipná komedie na motivy knihy Karla Poláčka. Poprvé jsem se s touhle knížkou seznámila díky divadelnímu provedení, které ovšem bylo úděsné a trapné. Naštěstí jsem se nenechala odradit! Ve filmové verzi totiž nikdo nepřehrává, všichni si ponechávají přirozený projev, který k Poláčkovi vyloženě sedí (mimochodem, kdo nečetl, nechť tak bez váhání učiní, zábava zaručena!) a navíc jsem si právě díky tomuhle filmu uvědomila, že Rudolf Hrušínský není jen dobrý voják Švejk a Svatopluk Beneš nebyl vždycky prošedivělý stařeček, ale že oba tenkrát mohli zlomit nejedno dívčí srdce. K tomu si přidejte vybroušené dialogy a všelijaké slovní hříčky (například se jmény postav)... Prostě film, který rozhodně stojí za zhlédnutí. ()
Československá komedie natočená podle románu K. Poláčka vyprávějící o hotelu v lázeňském středisku Džbery pod Skálou. Majitelé hotelu S. Rašilov a jeho žena, o poznání mladší a atraktivnější J. Šejbalová jsou vyrušeni příjezdem rady Dinděry s manželkou (S. Neumann a R. Šlemrová) a dvěma dcerami. Do hotelu též míří jejich synovci Tomáš a Spytihněv. Tito bratři v podání skvělého S. Beneše a R. Hrušínského jsou dlouhodobě velmi rozhádaní, a aby ani jeden neudělal druhému ústupek, komunikují spolu nepřímo, buď mluví v obecné rovině, nebo k nějakému předmětu, jenž slouží jako komunikační pomůcka. Koketující Šejbalová nalezne zalíbení ve známém pěvci ubytovaném v hotelu (J. Plachý), k nemuž s povzdechy vzhlížejí všechny ženy, a uteče s ním. Chudák pan Rašilov neví, jak si poradit s touto situací, zavře se v pokoji a vedení hotelu předá svým synovcům. Aby byla udržena jednota vedení podniku, domluvili se komicky komunikující synovci na tom, že se budou v šéfování hotelu střídat jednou týdně, přičemž ten druhý, co zrovna nebude mít nadřízenou pozici, bude obsluhovat v lokále. Synovci se kromě starání o chodu hotelu také zabývali navazováním milostných vztahů s dcerami rady Dinděry, přičemž překážkou pro ně byli dva nepříliš společenští sokové a pochopitelně jejich vlastní vzájemná nevraživost, která však byla vtipná. Mezi nejzábavnější scény patří návštěva hotelu malou skupinou svatebčanů, kteří utekli bez placení. Zde bych si dovolil upozornit na jednoho z nich, který mě obzláště zaujal, a sice otec nevěsty J. Vošalík. Mezi hosty hotelu se neztratil ani V. Trégl, nespokojený s mizernou obsluhou restaurace. Nakonec vše dopadne dle očekávání, Hrušínský s Benešem se usmíří a navážou pevný vztah s dcerami rady Dinděry. Paní hoteliérová, jež uprchla se svou láskou, si brzy uvědomí pokles jejího společenského postavení, neboť u pana umělce nedělala nic jiného než služku, a vrátí se k manželovi. Velmi povedené komedii J. Grusse jsem se rozhodl udělit plný počet hvězd. ()
Hostinec "U kamenného stolu" má v československé kinematografii zvláštní postavení. Je posledním snímkem svého druhu. Vznikl sice už v novém režimu, ale jeho scénář a příprava spadají do předúnorové éry. Stal se tak symbolickou tečkou za předválečným světem s typicky prvorepublikovými figurkami živnostníků, středostavovských paniček, hejsků a dam. Ve filmech, které následovaly, se už budoval socialismus a účtovalo se s třídními nepřáteli, zanikaly úpadkové žánry a inspirace se hledala na východě a především v tzv. socialistickém realismu. Snímek má příjemné a mnohokrát vyzkoušené obsazení, kdy takové hvězdy jako Saša Rašilov, Stanislav Neumann, Jiřina Šejbalová a mnozí další odvádí přesně to, co od nich divák čeká a co tak dobře umí. Navíc se film opírá o kvalitní literární předlohu Karla Poláčka. Celkově jde o sympatickou komedii, která prodává prvorepublikový esprit kvalitněji než finančně podvyživené předválečné rychlokvašené snímky. Celkový dojem: 75 %. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (9)
- Stranícke pokarhanie s výstrahou dostal režisér Josef Gruss zato, že natočil film v zajatí meštianskej, ba priamo reakčnej zábavy. (Raccoon.city)
- Román vyšel v roce 1941, kdy už spisovatel Karel Poláček pro svůj židovský původ nesměl publikovat a autora kryl svým jménem malíř Vlastimil Rada. (sator)
- Krátko po premiére videlo film takmer štyri milióny divákov. (Raccoon.city)
Mám rád satirický humor spisovatele Karla Poláčka. Kultivovaná elegance slov je jeho nejsilnější zbraní, s ní poodkrývá maloměšťácký styl života. S lehkostí staví své postavy k přelomovým událostem vrtkavosti života a s jemnou ironií jim nabízí řešení. Dnešní doba dává přednost fascinaci vulgarismy intimností, proto se rád vracím k vytříbené zdvořilosti. Satira tím získává graciézní půvab a vkusnější vyznění. Filmová adaptace Josefa Grusse je výstižným převodem Poláčkova kultivovaného projevu. Pronesené výroky obsahují potřebný spád, herecká přirozenost je uchvacující a rozdává radost po hrstech všem, kdo nestojí o moderní omezenou hrubost. Ústřední párem příběhu jsou bratři Tomáš (velmi dobrý Svatopluk Beneš) a Spytihněv (skvělý Rudolf Hrušínský) v bizarním sváru nerozlučnosti. Každé pronesené slovo i provedený pohyb je součástí důmyslné hry škádlení a umanutosti. Přesto je tato dvojice stále pospolu, jen spojené síly mohou přinést vytoužený cíl. Tragikomickou postavou je hoteliér malého lázeňského městečka Šimon Tatrmuž (dobrý Saša Rašilov st.), laskavý strýc bratrů. Jeho dobromyslná pokojnost dostává ránu, ale i truchlení má svůj konec a zapšklost katolických předsudků nikdy nedává šťastný pocit, ani záchranu. Rozpolcenou postavou je Božena (dobrá Jiřina Šejbalová), Tatrmužova manželka. Všednost dokáže otupit mysl a zdání velkolepé romantiky zamotává hlavu, ale realita nakonec dává na vybranou pouze ponížení, nebo pokoru. Ženský šarm a důvtip je zastoupen dvojicí mladých sester. Věra (velmi zajímavá Dagmar Frýbortová) a Alena (velmi příjemná Dagmar Sedláčková) se baví životem, strojeností nápadníků i nesmělostí kladně přijímané náklonosti. Nejvíce souženou postavou je rada Dyndera (vynikající Stanislav Neumann), otec veselých sester. Pod taktovkou své rázné manželky Cecílie (velmi dobrá Růžena Šlemrová) nemá příliš často prostor pro vlastní volbu i názor. Zbývá dělat psí oči a trpělivě loudit a čekat na vhodný okamžik osobní svobody. Nejtragičtější postavou je herecký mistr Beno Mertens (skvělý Jiří Plachý st.) v nikdy nekončící póze antické tragédie osudovosti a závaznosti. Z dalších rolí: strojený svůdce žen, přezíravý omezenec a bankovní účetní Badalec alias Gaston (velmi dobrý Václav Špidla), jeho obdobně přízemní kumpán a slaboduchý advokátní písař Alois Netrefný alias Percy (dobrý Josef Chvalina), silácký ženich na útěku před zodpovědností (příjemný Josef Kotapiš), jeho sebevědomá nevěsta Blaženka (zajímavá Věra Kalendová), zapomenutý otec nevěsty (příjemný Josef Vošalík), k personálu odtažitý svatební host Bedřich (dobrý František Černý), pomalá a zmatená hotelová kuchařka Terezka (zajímavá Milada Smolíková), cholericky výbušný hotelový host (Václav Trégl), výrobce rakví Damián Rozmajzl (Richard Záhorský), jeho s podnájemníky nespokojená manželka (Marie Nademlejnská), či nezbedný syn Dynderových ve školním věku Lubomír (Antonín Mikulič). Hostinec „U kamenného stolu“ v knižní i filmové podobě baví, satiricky prohrabuje rány maloměšťácké morálce a spiklenecky si pohrává se slovem i situací. Baví, rozdává úsměv a uspokojení. () (méně) (více)