The Dresser
Garderobier
Režie:
Richard EyreKamera:
Ben SmithardHudba:
Stephen WarbeckHrají:
Ian McKellen, Anthony Hopkins, Emily Watson, Vanessa Kirby, Sarah Lancashire, Edward Fox, Tom Brooke, Helen BradburyVOD (1)
Obsahy(1)
Jedné osudové noci se v malém anglickém regionálním divadle za druhé světové války chystá skupinka kočovných herců vystoupit s inscenací Shakespearova Krále Leara. Bomby padají, sirény kvílí a opona se má zvednout už za hodinu, ale po Sirovi (Anthony Hopkins), divadelním principálovi a zároveň představiteli hlavní role, není vidu ani slechu. Jeho garderobiér Norman (Ian McKellen) se může přetrhnout, aby představení zachránil. Objeví se nakonec Sir včas a bude večer vůbec schopný hrát? Britský snímek přináší vtipný i hluboce dojemný příběh o přátelství a věrnosti, v němž Sir přemítá o svých celoživotních úspěších a snaží se urovnat bouřlivé vztahy se zaměstnanci dřív, než se opona zvedne naposledy. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (22)
Silné herecké výkony, které se dokonale hodí pro divadlo a zde také měli zůstat. Filmové médium tomuto příběhu nedává ale vůbec nic navíc, což je velká škoda. Ian McKellen a Anthony Hopkins, ale také Emily Watson by byli skvělí na jevišti a vy byste z nich měli mnohem lepší pocit, protože byste jim byli blíž. Takhle jsou to dobré herecké výkony, které ale úplně nestačí. ()
Levné, nadbytečně a zavádějícně doslovné a celkově prachšpatné parazitování na geniálním snímku z roku 1983. Sama o sobě tahle verze neobstojí vůbec, při srovnání s původním filmem, o nějž se opírá jako o berličku při kraždém kroku, jen vystoupí bezradnost, tápavost a nezcelenost - charaktery postav se tu rozpadají do jednotlivých nesourodých gest, nevyprofilují se, stejně bezradně rozbředlé zůstanou i vzájemné vztahy všech členů divadla, pointy nevyzní... Kdyby byl tohle první pokus, dal by se vzít zčásti na milost, ale takhle to vskutku zasluhuje téměř naprosté opovržení. Původní snímek má fantastické kvality, především herecké a scénáristické, ale dal by se dnes jistě dotáhnout výš kamerou a výpravou. Ovšem za předpokladu, že by herecká esa dokázala vůbec dostát strhujícímu výkonu především v titulní roli garderobiéra, a třeba i trumfla některé z ostatních. Prostor na to byl. Tady ale došlo k utýrání hereckých špiček v důsledku nepochopení scénáře, povah a vztahů a celé dramatické linky, a to ostatní pak už stejně nestojí za řeč. Těsně nad odpadem, z lítosti. *~ ()
Sice jsem romantička, ale hlavně pragmatik a tohle na mě bylo příliš nezáživné okecávání důležitosti života chrobáka. Asi jsem na to neměla vůbec koukat. Tohle spojení dvou žánrů - divadla a filmu mi nesedlo. Jsme svědky jednoho z představení shakespearovského divadla, kde Krále Leara má toho dne hrát Sir (Anthony Hopkins), jenž je rozhozený životem, pomýleností, depresí nebo čím? Asi vším dohromady. A o kostýmy a masky se mu stará garderobiér Norman (Ian McKellen). Motivující byla snaha celého souboru o dohrání dalšího vystoupení. Každý se musela nějak zapojit, i tak, jak třeba původně nezamýšlel. Nahlížíme do zákulisí, vidíme i lidi za kulisami, které v divadle jen tak neuvidíte. Ani v závěrečné děkovačce. Ale jako film mě to prostě nebavilo. Jako divadlo možná, ale od filmu čekám jiné věci než od divadla. ()
Kdy by neměl rád sýry. Zrající sýr Hopkins a fondue sýr McKellen se sešli v televizní adaptaci divadelně-sýrového dýchánku o takové jedné chvíli v takové divné době. Jak to dopadlo? No, možná byl Hopkins trochu přezrálý a McKellen trochu moc fundue, ale co si budeme říkat, s takovou dvojkou se blbý film točí jen těžko. Navíc, kdo by neměl rád Kláre Rýla? ()
"AGÓNIE VZNIKLA V MOMENTĚ, KDY HRÁL." Divadlo o divadle, konvertované do filmu, pro běžného diváka asi ne úplně lehce stravitelné, vytříbeným, květnatým jazykem, podávaného v dlouhých výměnách, ukotvených v nemnoha scénických oblastech, nejvíce potom v jediné, a to herecké šatně. Ale zase ten herecký koncert, především Hopkinse, hmmm... 60% ()
Reklama