Zmenšování

Ono prostě dělat ty filmy jako čistou společenskou metaforu je hrozně ošemetný, protože upadnout do prostých, jednoznačných hořkých tezí je strašlivě přitažlivé. Lanthimos z toho pravidelně vybrušuje alespoň tou absurditou, neutěšeným vizuálem a pravidelnými šrapnely vybuchujícími z jinak pomalého tempa a postmoderní formy. Payne namísto toho žádnou svébytnou formální metodu nemá a tak trochu se v tom oportunisticky plácá, kdy jednou chce, abychom se nad jeho postavami lidsky dojímali či s nimi dokonce empatizovali, ale když se mu to hodí, přepne je do jednoduchých karikatur, jež se sami náhle redefinují jednou větou. V Downsizing tak najdeme scény jak vystřižené ze South Parku (výbuch vstupu do vaultu, Matt Damon zničehonic bubnující v hipízáckých hadrech při západu slunce), scény, které vypadají jak důsledek večírku filmových fanoušků (zmaštěnej Matt Damon pařící na večírku s Christopherem Waltzem a Udo Kierem) i scény, které jsou dostatečně dlouhé a citlivé, že by skutečně mohlo někomu dojít, že se u nich má rozněžňovat a s pitomým úsměvem pokyvovat hlavou nad tím jaká je ta láska mocná čarodějka i v těch nejnepravděpodobnějších momentech. A moje nervová centra v mozku již zkrátka nejsou natolik flexibilní, aby takto rychle a nahodile dokázala mezi všemi těmito módy přepínat. (16.01.2018)

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

Zpočátku poměrně chytrá podívaná, která dává vzniknout celému tomu absurdnímu zmenšenému světu vedle toho našeho plus definování jeho pravidel. Bohužel se film po zhruba 45 minutách stáčí pro mě zcela nevhodným způsobem a do cíle zbývá ještě hrozně moc času. Stopáž je vražedná a v druhé polovině často sledujeme nekonečné scény kdy nosí Matt Damon Mexičanům jídlo nebo si povídá s tou otravnou Vietnamskou aktivistkou. Zkrátka pro mě nic zajímavého. Kdyby byla o dost kratší stopáž a tvůrcům nedošly nápady a přidalo by se humoru. To by byl panečku film. Místo toho jsme dostali ekologickou agitku, která bohužel za moc nestojí a dosti se táhne. 40% (12.03.2018)

Začínalo to celkem zajímavě, ale ke konci se to zvrhne v něco hrozného (hlavně od nástupu vietnamské disidentky už mě to v podstatě přestalo bavit a její postava mi tam strašně vadila). Při sledování mě napadalo, že všichni budou určitě chválit Christopha Waltze, který je zde vážně skvělý, a psát o "nevyužitém potenciálu" námětu, protože to je oblíbené klišé místní komunity (většina lidí obecně má při psaní o filmech problém vyjadřovat se neotřele, proto se v podstatě stále opakují, mě nevyjímaje). Neupírám filmu jistou zábavnost, hlavně v první polovině, ale jako celek mě bohužel neoslovil, a je mi spíše protivný tím brnkáním na apokalyptickou strunu; subjektivně mi navíc přišel i příliš dlouhý a převážně nesympaticky obsazený. (04.01.2018)

Skvělý nápad, slušná první půlka a promrhaná šance v druhé. Payne se totiž snažll pokrýt tolik času a témat, že by to vystačilo na tři řady seriálu a právě to filmu podráží nohy. Výsledná romance je tak nezajímavá a uspěchaná, nemluvě o zvratu na konci, který je vyloženě extrémní a snaží se dojít ke stejnému závěru, k jakému by efektivněji došli v rámci komornějšího dramatu. Je to škoda, protože celá logistika změnšování a důvody lidí k němu byly neskutečně zábavné a v rukou jiného scénáristy by celý výsledek mohl být mnohem lepší. (07.04.2018)