Julieta

Almodovar nikdy nezklame, v roce 2016 nabízí skvostné drama s lehkým nádechem thrilleru. A tentokrát si nezvolil jen tak jednoduchou předlohu - povídku laureátky Nobelovy ceny za literaturu nemůže filmově zpracovat jen tak nějaký nazdárek. Tradičně se mu povedlo vybrat okouzlující obsazení, ve Španělsku je to asi zatraceně jednoduché, kouzlo a šarm má každá druhá Španělka, ale ještě musí k tomu umět i hrát. Příběh je výborně vystavěn, diváka udržuje v příjemném napětí, jak se bude dále vyvíjet a hlavně jak skončí. A tento typ konce není určen pro všechny. Závěrem bych vyzdvihnul barevnou nápaditost a hezkou hudbu. (27.12.2016)

Do Rozkoše v oblacích se Almodóvar z principu nekritizoval. Nechvalně proslulá teploušská party na palubě mezikontinentálního letu odňala kouzlo nedotknutelnosti a ti, kterým jeho estetika ležela nejspíš v žaludku, aniž by se dřív odvážili nejet na vlně s vlivnými snoby, nastartovali ligu rýpání. Nepatřím v tomto směru k útlocitným, sympaticky přestřelená Rozkoš mě neurážela, s obrat v diváckých náladách nesouzním. Julieta sice není nic nového, ale ani nic horšího než to, co Almodóvar tvoří už víc než čtyřicet let - absurdně zamotaný, melodramatický příběh o ženách z Amlodóvarových snů, který z pestrobarevných ústřižků magazínového kýče vykvétá v koláž dalece přerůstající své stavební prvky. A taky filmy těch, kteří vaří z domněle ušlechtilejších ingrediencí. Čirá radost z filmu, jaké se točily dřív. (08.04.2017)

Šepoty a výkřiky krve krvi, o/d/ nás, ze Španěl. Na nitkách, jež se rády třepí, zauzlují. Visí intimita, věci života. Letí listy minulosti - sladké, hořké, smutné krajiny, s paellou a mušlemi, v níž prošuměly pravdy o ztrátách. Šmouhy zanesené jsou na paletě pout. Smyje je snad proud slov, s myšlenkou na návrat? (02.09.2020)

Pedro Almodóvar mě tímto filmem nijak zvlášť nepřesvědčil svým obrovským talentem pro kvalitní španělská dramata. Naopak jsem měl pocit, jak kdybych koukal na španělskou červenou knihovnu. Na druhou stranu mě opět přesvědčil o tom, že o krásné Španělky on nemá nouzi. Adriana Ugarte mě očarovala okamžitě a to jsem o ní před tím ani nevěděl. (29.07.2017)

Almodóvarovská estetika zůstala, zmizela ale spleť mezilidských vztahů, které z Almodóvara dělají Almodóvara. Julieta sleduje de facto chronologicky naprosto nemastný neslaný příběh, kde postavy polykají emoce a vlastně ani nemají pořádnou motivaci pro svoje činy. Po Los Amantes pasajeros jsem čekal návrat k drsným dramatům, kde nikdo nic nemá zadarmo, jenže jsem se dočkal takového španělsky namluveného Hřebejka. Škoda. (08.08.2016)