Trabantem do posledního dechu

Další cesta žlutého cirkusu, která není o nic horší než ty před ní. Ba možná naopak. Trabantem do posledního dechu již není jen o opravování motorů a ztrácení pasů, přibylo humoru a lidských příběhů. Velký pokrok je vidět v kameře a střihu, některé záběry člověku vyrazí dech (hlavně dlouhé uzávěrky oblohy). Hodnotím to spolu s dvouhodinovou přednáškou, kterou jsem ihned po skončení filmu měl možnost také vidět a která rozhodně stála za to. Zábavné rozšíření filmu o fotky a nové příběhy, které se do filmu nevešly - za mě lepší než samotný film. (23.03.2016)

Je mi jasné, že v seriálové verzi toho bude daleko víc než v této "ořezané" filmové verzi. Trochu mi vadil odklon od dokumentárního cestopisu k poněkud osobněji pojaté verzi cesty za cestovalským snem. Chyběla mi mapka, více faktů o projížděných lokacích a přeci jen i nějaká ta podrobnější představovačka nových členů žlutého cirkusu. Celý dokument je zkratkovitý a chvílemi i chaotický, takže ti méně zaujatí se mohou právem cítit poněkud ochuzeni o vydatnější dokumentární zážitek. (17.09.2016)

Předchozí dva filmy se mi moc líbili svojí zábavností a poměrně obsáhlou vypovídající hodnotou. U tohoto jsem měl ale trošku problém v tom, že první půle v Austrálii byla vlastně jen o situacích, kde se snad skoro každý člen výpravy přizabil na cestě. Jednou Dan Přibáň skončil v roští s roztrhlými zády, po druhý se Dominika namázla na štěrku. A takhle to bylo celou polovinu filmu. Vypovídající hodnota víceméně žádná jen s tím rozdílem, že přijeli k posvátné hoře Uluru, kde jedna polovina skupiny respektovala Aboridžince a na horu nevstoupila, zatímco pan Šlovák neváhal, aby na horu vylezl a následně všem do světa vyřval, že Bánská Bistrica je stejně lepší. V tomto momentě mě to opravdu mrzelo, protože do té doby jsem k ním vázal respekt, ale počínaje tímhle mé sympatie notně klesly. Aboridžinci mají co dělat, aby sami přežili a neuchlastali se. A tím, že jim na posvátnou horu poleze nějaký štáb, tomu rozhodně nepomůžou. Nehledě na to, že my, bílí, jsme ti, kteří jednou tento národ z jejich rodilého místa na dobro vypudíme. Škoda. Nicméně druhá část v Timoru mi náladu okamžitě zvedla. V tu ránu jsem z filmu cítil náladu předchozích dílů a koukalo se mi na zbytek dokumentu daleko snadněji. (08.09.2017)

Za mě se moc předváděj, jsou úplně prvoplánově sprostý a nedozvěděl jsem se ale lautr nic. Ať si řiká kdo chce co chce, tak mezi čé-té-důchodcovskym "zajeli jsme se podívat i na místní vyhlášené trhy, kde jsme ochutnali mnoho exotických lahůdek" a mezi timhle "kurva, píča, bláto, auu, je to urvaný, se na to vyseru" stylem existuje i něco, co by mě bavilo a třeba bych si z toho i něco odnes. Asijská část to aspoň trochu zvedla. Btw. místní ubrekánci můžou slavit, protože na tu skálu se za našich životů už nikdo legálně nevyšplhá. (65%) (17.11.2019)

Cestování je fenoménem dnešní doby. Bodejť by ne, když máme tu demokraciju, tak si klidně i Němci můžou pozvat na školu v přírodě pár Syřanů. K dokumentu mohu za sebe říci, že čím víc jsem těchto domácích videí viděl, tím více mě přestávají bavit. Ze začátku to byl odvážný nápad projet Afriku a pak už se to stala téměř rutinní záležitost, která nepřekvapí. Pochopitelně je tuzex zajímavé sledovat záběry z kapoty vozu trabantu, ale spíše to potěší ortodoxní fanoušky těchto vozů než-li diváka. Jakmile se banda kolem Dan Přibáně dostala z Aussie do Asi yeah (nebo není?), tak už to vytratilo dobrodužnou povahu. No každej máme jinou představu o dovolené, někdo se válí u móře, někde jen honí nesmyslně kilometry, někdo má od obojího trochu. Každopádně nelze autorům upřít, že inspirovali mnohé Čechoslováci k bizardním vyjížďkám po světě. A díky svobodě internetu tyto cesty můžeme vesele dotovat a pak můžeme sledovat podobné "filmy".. (07.09.2017)