James White

Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý už... Jen další nahlédnutí pod pokličku poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené rodině s evidentním pochybením v matčině výchově, to snad všichni víme, máme to denně na očích... a že nakonec hošíček vzbudil nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka! Když už se chce někdo probírat morálním marastem, který nám zbyl z primární jednotky společnosti, ať tedy předloží relevantní příčinu následků, namísto bezpředmětného rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu - sice úplně netuším, jakým směrem se bude nesympatický James ubírat, ale role milujícího otce v pařížském bytě jeho cílem určitě nebude (leda by měla matka hodně vysokou pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen do osidel svého mizerného životního stylu. Ohledně zpracování - kamera vlezlá až obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala skutečně věřit. (23.06.2016)

James White má na víc než na klasický cancer-plot, ačkoli i ten ovládá s bravurou a v druhé polovině jím otevírá záběr i pro druhého člověka, skrze což demonstruje svou coming-of-age proměnu. Bezchybným tahem bylo zlanaření kameramana Saulova syna, který formálně zpracovává podobnou psychologii protagonisty, tedy uzavření se před světem, který je pro něj příliš hostilním, nepochopitelným a opovrženíhodným. Což je asi docela depresivní, kdy jeden z těch filmů se odehrává v Osvětimi a druhý v současném New Yorském Upper Eastu. Klíčová je pro to úvodní scéna, ve který se vyřízený James motá po klubu, kde se snaží překrýt agresivní rap sluchátky, ve kterých mu prozpěvuje Ray Charles, nicméně jakkoli v tom na chvíli najde klid, rap se začne opět vracet s vyšší intenzitou a přebrat kontrolu. Stejně jako James White, žijící ve světě, hledající klid sám v sobě, neustále pod útokem vlivů vnějšího světa. Tahle realistická verze Henry Chinaskiho pro 21. století bez sympaťáckého bonvivánství, neustále doprovázená únavou, pokašláváním a agresivní apatií si zaslouží více pozornosti. (06.08.2016)

„Bylo mi 10. Chci jet na dovolenou jako dospělý.“ - „Aha, jako dospělý. Dospělý bez peněz, bez práce, bez bydlení.“ - „O čem to mluvíš? Mám peníze.“ - „To pojištění není nijak závratné.“ - „Jen říkám, že potřebuju vypadnout. Musím odtud vypadnout.“ - „To se shodneme. Musíš dospět a vypadnout z mého gauče.“ Zcela zásadní u tohoto filmu je budování si vztahu diváka s problémovým Jamesem. Se sympatiemi k jeho chování je to složité, v podstatě jako na houpačce, každou chvíli jinak. Na jednu stranu ho chápete, litujete a fandíte mu, na druhou jen těžko snášíte, jak se s tou či onou situací vyrovnává, kdy ubližuje sám sobě a všem ostatním kolem (což je ještě umocněno jeho značnou impulzivností…i když třeba reakci na přehrávání svatebního videa jsem se vůbec nedivil). Tak či onak, je skvěle zahraný (stejně jako jeho matka) a bavilo mě si na něj pozvolna přetvářet názor. Navíc tu je úmyslně „nepříjemná“ kamera, která navozuje větší autenticitu, stísněnost a napomáhá ještě k větší divákově zúčastněnosti. Vidím to na solidní 4*. (21.04.2018)

James je komplikovaný chlapec. Buď vplyvom okolností, v ktorých vyrastal, alebo to má skrátka v povahe. Do života mu prídeme na malú chvíľu, práve keď sa všetko ešte viac komplikuje, topí sa v tom, odmieta pomoc ... veď on je OK, zvládne to. Chvíle medzi Jamesom a jeho matkou Gail boli fantastické, boj s chorobou bol veľmi skutočný ... nemám, čo by som vytkla, nádherne smutná a naozajstná vec s priliehajúcou hudbou! A Abbott? .. nechce sa mi veriť, že je to Jeremy z Hello I Must Be Going - ohromný posun vpred. (30.05.2016)

Když vám umírá osoba blízká, není to jednoduché sledovat. Právě s tím se potýká hrdina, který celý život žije s matkou, fláká se, i když by měl na víc. Jednoduše ale není schopen najít tu správnou cestu. Dobře zahráno, s celkem silnou depresí, ale tak nějak máte clu dobu pocit, že tohle může život přinést. (17.04.2017)