James White

Oukej, jméno Christopher Abbott si zapisuju do kolonky se štítkem "sledovat". Na podobnou mizérii musí mít člověk náladu, ale když se mu to trefí do toho správného mentálního rozpoložení, vsákne ho to jako houba. Scéna v koupelně je top. Na tenhle znepokojivý kousek budu vzpomínat ještě nějakou dobu. Skvěle zahráno i nasnímáno. (25.01.2017)

Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý už... Jen další nahlédnutí pod pokličku poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené rodině s evidentním pochybením v matčině výchově, to snad všichni víme, máme to denně na očích... a že nakonec hošíček vzbudil nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka! Když už se chce někdo probírat morálním marastem, který nám zbyl z primární jednotky společnosti, ať tedy předloží relevantní příčinu následků, namísto bezpředmětného rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu - sice úplně netuším, jakým směrem se bude nesympatický James ubírat, ale role milujícího otce v pařížském bytě jeho cílem určitě nebude (leda by měla matka hodně vysokou pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen do osidel svého mizerného životního stylu. Ohledně zpracování - kamera vlezlá až obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala skutečně věřit. (23.06.2016)

Az po filmu jsem zjistil, ze kameru delal Matyas Erdely (Sauluv syn) a vsechno to zacalo davat vetsi smysl. Klaustrofobni snimani v makrodetailu na oblicej protagonisty s rozostrenym okolim ale dobre funguje i tady a od zacatku (famozni uvod v klubu) dava filmu nervni, intenzivni feeling. Navic rada dejovych motivu, kterym by jine filmy venovaly samostatny zaostreny zaber, jsou tady resene jen tak bokem, coz odmenuje pozorne sledovani. Na druhou stranu se to zda byt jako Simon Killer revisited, ale Borderline kolektiv si podle me jen dal buduje nezamenitelny tvurci rukopis, v jehoz stredu stoji rozervani mladi muzi dneska. James White navic urcite neni Simonovou kopii, neni to vylozene slaboch nebo vycuranek; lze s nim snadno soucitit. Oproti Camposovu filmu je to bohuzel mene ucelene, nakonec to vyzni do ztracena jako takova narusena, glitchova etuda, ale do pameti se vryje raz dva. Misty to ma velkou energii, kterou dnes na indie scene malokdo umi. (20.03.2016)

Film o nevyrovnanom mladíkovi, ktorý balansuje medzi nezodpovedným flákaním sa a zodpovednosťou k ťažko chorej matke, to znelo celkom sľubne. No napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať to všeobecné nadšenie z tohto filmu. Proste mi to prišlo celé príliš chladné a bezemočné. Nie som síce žiadny milovník presladeného klišé, ale ani úplného emočného chladu. Ale jedno sa mi predsa len páčilo, a síce tá zmena Jamesovho charakteru, ktorý sa v závere tak pekne o trápiacu mamu postaral. Ale inak po dejovej stránke dosť bieda. Za mňa ani len na hranici priemeru. (06.12.2016)

V podstate som prežil niečo podobné, čo James White, paradoxne však práve táto paralela s osudmi rodičov ma od neho vzdialila a to čisto subjektívne preto, že som skrátka iný človek ako James. Ide o vydarený nezávislý film, kde mi ale na konci chýbala nejaká tá skutočná katarzia. Taktiež je od začiatku zrejmé, kam film smeruje, čo ale nemusí byť na škodu veci, od začiatku je totiž jasné, že na melodrámu sa tu nikto nehrá. Dilema s hodnotením, vzhľadom na hore uvedené subjektívne dôvody dávam za silné tri. (02.08.2020)