Ready Player One: Hra začíná

Z Ready Player One určitě mohla být rozpliznutá katastrofa, jíž se Spielberg obratně vyhnul. Zároveň ale látku adaptuje až moc přísně a vlastně jsem měl pocit, že je v ní málo geekovského blbnutí. Spielberg výrazné pomrkávací radosti ořezal na minimum a jede si hlavně svůj akční blockbuster, který je překvapivě svižný a chvílemi i dost zábavný. Tlukoucím srdíčkem nicméně není Sheridanův hlavní hrdina, ale (podobně jako v Mostu špiónů a Dunkerku) Mark Rylance, jenž tu svůj herecký minimalismus dotáhnul k dokonalosti. Škoda trochu slabšího dění v realitě (hlavně ve druhé půlce) a minima velkých geekovských nirván. I přes tyhle výtky je ale Ready Player One docela výhra, a rozhodně jde o velmi líbivý popcorn, jemuž všechna ta (anti)virtuální moudra bez problému uvěříte. (7/10) (27.03.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

Hustý. Tohle bych od Špilberga nečekal. Doslova splněnej sen všech puberťáků v dospělým těle a čistokrevná popkulturní záležitost. Je fakt, že ze začátku jsem se do toho nemohl úplně dostat, ale pak jsem to přestal řešit a nechal se mlátit odkazy snad na všechno zásadního co tu kdy ve filmech bylo. Film je neuvěřitelně hravej a já jsem při jeho sledování upadal do čím dál tím většího transu a s každou další minutou si ho užíval víc a víc. Taky se ještě bezesporu žádnýmu filmu nepovedlo, tak umně spojit reálný svět s virtuálním. Takže jak jsem se obával, že už je mistr za zenitem a hodně nudná Akta Pentagon mě v tom utvrdila, tak teď už chápu, že tam holt natočil akademickou nudu na objednávku a tady se bohatě revanšoval všem fanouškům i když takový úlet snad nikdy nespáchal. A taky asi Steven navštívil můj profil a zjistil, že jsem si ho odebral z oblíbenců, tak se rozhodl, že mi to vrátí i s úroky. Na čistých 5* to není, ale já je dám, protože ve skvělým loňským roce se nenašel ani jeden film u kterýho bych o tom aspoň uvažoval. No a záporák co se jmenuje Nolan? To nejde nemilovat.95% (29.03.2018)

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Mně ten film proměnil v malý nadšený dítě, děkuji pane Spielbergu vůbec jsem netušil že tyhle pocity ještě můžu mít, to nadšení z každýho záberu, netrpělivé těšení se na další záběr. Ready Player ve mně vyvolal absolutní filmovou euforii, jakou už ani nepamatuji. Přitom to v poslední době vypadalo, že si se Stevenem vůbec nerozumíme, naštěstí čte moje komentáře a vzal si mé výtky k srdci a vznikla tahle jedinečná filmová nádhera. Hravý, zábavný, originální, dělaný s absolutní láskou k filmům, ke snům, k tomu když jsme byli děti a měli svoje světy a těch filmových odkázů, už se novináři nemusí Stevena ptát, který filmy má rád, kteří režiséři ho baví, mimochodem já nevěřím ani tomu, že záporák jménem Nolan je náhodný jméno a koukněte se na Spielberga jak vypadal za mlada a koukněte se na hlavního hrdinu tohoto filmu, ale možná se mně to jen zdá, nevím. Co vím však jistě, že tenhle film mně dal to nejvíc co od filmů můžu dostat, velikou radost. (28.03.2018)