Zádušní oběť

Těšila jsem se, že půjde o drama těžkého kalibru, které mě dostane do kolen a budu u něho nucená použít mozkové závity. Nestalo se tak. Měla jsem při sledování pocit, že jsem se vydala všemi směry najednou a to není v lidských silách možné. Hustá atmosféra to neměla šanci sama utáhnout. Herecké obsazení bylo exkluzivní (Kňažko, Töpfer, Josefíková a Vilma Cibulková), ale bylo trestuhodně nevyužito. Konkrétně Vilma Cibulková to byla jako proč? Význam její postavy mi nějak unikl. Celé toto dílo mi přišlo jako chaotický pilot k televiznímu seriálu. Co mě dostalo, bylo to záverečné poselství v titulkách. Ty, vo..e, to byl kýč jak bič. To celý film rozsekalo na padrť. (10.04.2017)

Neděle večer, víkend končí, člověk je nasranej, že jde za chvíli zase do práce, tak se chce aspoň podívat na teoreticky velmi zajímavý film, aby zapomněl na svoji tísnivou situaci, jenže místo toho dostane tenhle paskvil, kterej nasranost prohloubí do tý míry, že pak už nepřichází ani ten osvobozující spánek. (17.04.2017)

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

Jako detektivka slabé. Kdo by mohl být vrah, to diváka napadne poměrně brzy, ale doufá, že autor zvolí rafinovanější rozuzlení. Jenže ne, vrahem je opravdu ten nejpodezřelejší. Je mi jasné, že Körnerovi šlo hlavně o myšlenkové poselství, ale to taky není nijak originální. Že lidi pořád válčí a nikdy nepřijdou k rozumu, to je jasné každému. Trochu zamrzí to plýtvání dobrými herci: Neužil, Hádek, Hájek, Bareš a další jsou tu využiti prakticky jen jako kompars. A herci v hlavních rolích toho moc nepředvedli. (10.04.2017)

Příběh filmu je zajímavý, herci mohli hrát trochu lépe, ale celkem to ušlo, akorát ta atmosféra. V průběhu sledování jsem cítil jemné náznaky pokusů o její navození a místy jsem dostával pocit, že tu vidím možnou Českou obdobu Hercula Poirota, či Sherlocka Holmese, ale bohužel se nestalo, z atmosféry starých detektivních filmů mě neustále vytrhávala kamera z ruky, která se k tomuto tématu prostě nehodí, také jak se tu již někdo zmínil mi vybraný soundtrack ke konci trhal uši a celý konec příběhu mi přišel zbrklý. (03.01.2018)