Pohádky pro Emu

Obsadit do hlavních rolí téhle vánoční romantiky dva naše nejméně romanticky zdatné herce nepovažuju za zrovna šťastné rozhodnutí. Přitom se zde najdou postavy, kterým se casting trefil na jedničku. Příjemná Anna Polívková nebo naopak pekelně zlá Vilma Cibulková. Aňa se hodí spíše pro nějakou tu mršku a Vetchý ten má přeci svého Jirku Luňáka. Tvůrci se nechali tentokráte nechali inspirovat v zámoří, takže Pohádky pro Emu na mě působí poměrně nečesky. Úplně na škodu to ale není. Když nejsou nápady, je lepší to udělat aspoň kvalitně podle někoho jiného. 65% (12.06.2019)

Už v Zejtra napořád dal o sobě Rudolf Havlík vědět velmi příznivě. V Pohádkách pro Emu pokračuje zdařilou vánoční romkom, která staví na těch nejoblíbenějších - na Geislerce a na Vetchém, přičemž je nejen milým filmem, ale i vkusnou Pragensií. S napětím očekávám další Havlíkovu práci a jsem ráda, že už i s těmi nejbanálnějšími žánry umíme pracovat. Vyčasilo se. (03.11.2016)

Je to až dojemné, jak rozdílně funguje byrokracie ve filmu a v životě. Chtěla bych vidět OSPOD, který by svěřil dítě člověku, jehož označí nějaká umírající žena jako otce. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by otec dostal své vlastní dítě pouze po předložení testu na otcovství. Rudolf Havlík se rád pouští do témat, která zavánějí průšvihem, ne vždy se mu podaří z nich vybruslit. Podezírám ho, že vsadil na oblíbenost u jisté skupiny diváků a docela mu to vychází. (16.11.2021)

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)