Jánošík - Pravdivá historie

Jestli byla tohle PRAVDIVÁ Jánošíkova historie, tak se divím že neskončil na háku daleko dříve, než po pár letech zbojničení, když podle této "pravdy" měl sice dost mužnosti na píchání s kdejakou courou všech váhových kategorií a barev vlasové pokrývky (čemuž se snímek věnuje měrou více než vrchovatou, až otravnou) a přitom postrádal koule i na to odkrouhnout byť jen prokazatelného a usvědčeného zrádce, který mu šel po krku už nejednou a Juro mu vždy velkomyslně (nebo spíš dementně) udělil milost. Loupení a vůbec násilí i akce tu vypadá jak z vánočních pohádek ČT a tak za něco stojí leda krásné slovenské exteriéry a v roli bezcharakterního lumpa můj oblíbenec Michal Žebrowski, proti jehož charismatu se ukňouraný Jiráček může jít klouzat. (31.12.2017)

Další z filmů, který zabíjí předlouhá stopáž a lpění na nepodstatných detailech. Tohle má ještě návdavkem nevhodně zvoleného hlavního hrdinu, kterého jsem si živě dokázal představit jak hopsá na pódiu coby člen chlapecké kapely, ale jako zbojník působil směšně. Filčík tak zůstává stále nepřekonán. Navíc mám neodbytný pocit, že v této formě měla Angnieszka Holland vsadit na mytologii a nebát se použít všechny ty legendy, které se o Jánošíkovi tradují vč. víly s kouzelnym opaskem. Na druhou stranu to na mě nepůsobilo tak průserově, jak se o tom leckdo zmiňuje a v porovnání s Bathory je Jánošík balzámem na duši. 55% (08.05.2010)

Výrazně lepší než Bathory... přesto žádná výhra. Na rozdíl od Jakubiskova velepočinu to ale aspoň vypadá jako historický film a ne úplná fraška, v níž se motají komparsisté. Je fajn, že režisérská dvojka umí využít přírodní scenérie, hudbu a dobové nádobíčko ve svůj prospěch. Jenže romantická zbojnická idylka sama o sobě 140 minut neutáhne a nadabovaní herci se svými písničkami a strnulými promluvami občas evokují nějaké výukové vystoupení ve skanzenu, které si děti ze školní družiny užijí těsně před odpolední svačinou. Jedinečnou kapitolou je pak ukníkaný Václav Jiráček, jenž má k charismatickému a mýty opředenému velikánovi asi tak daleko jako já k Vinu Dieselovi. (08.09.2009)

Trvalo mi to přesně do půlky filmu, než jsem Jánošíkovi Agnieszky Holland přišla na chuť. Každý hrdina, který vstoupil do lidského povědomí začíná po smrti žít svým vlastním životem - stává se totiž legendou. Přestává být Jurou, jeho skutečný život se stává příliš banálním. Prostý lid vždycky toužil mít před očima hrdiny, ke kterým by mohl vzhlížet, kterého by mohl obdivovat. O Jánošíkovi šli zvěsti už za jeho života, po smrti si každý ještě něco přidal. V předchozích zpracováních byl vykreslený právě jako legenda a lid jásal, měl svého hrdinu. Agnieszka se pokusila o zpracování jiné, její Jánošík je hrdina/nehrdina, není tak charismatický, jako jeho předchůdci. Není mužný, je spíše chlapecký, žije normálním životem. Raelistické zachycení prostého života chudých lidí s jejich tradicemi je to, co dělá snímek zajímavým. Není tím, jak to doopravdy bylo, ale to mohlo být. Kreativní kamera umocňuje celkový dojem. (08.01.2018)

Juraj Jánošík je klasická, zidealizovaná legenda, ktorú stvorili slovenské dejiny. Ľudový hrdina, čo bohatým bral a chudobným dával. Charizmatický zbojník. V jeho prípade ma nezaujíma nejaká pravdivá história. Chcem svojho mocného, kladného hrdinu, tak ako ho zahral a neskôr aj zrežíroval Paľo Bielik. To bol Jánošík tak ako ho chcem vidieť. Nie som zvedaví na podivný experiment poľskej režisérky, nechcem vidieť coolového, českého Jánošíka pri orálnom sexe, ani pri mimozmyslovom bodyjumpingu, nechcem tam žiadne samoúčelné holotinky, rúhavé spodobnenia panny Márie, nepáči sa mi nadržaná, promiskuitná Anička, či trapné prdy do zapálenej sviečky. To mi ku tejto téme naozaj nesedí. Veľmi mi vadili aj tie hlúpe dialógy. V podobnom štýle sa rozprávajú zahnojení burani niekde na disco zábave. Tento film nezapôsobil na mňa dobrým dojmom. Je rozťahaný, nudný, nezáživný. Škoda. ** (12.11.2011)