Bába z ledu

Když pominu to, že se ta slepice jmenovala jako já, tak musím říct, že mě tenhle film opravdu zaujal (a nemyslím tím jen tu sexuální scénu). Na tu nefungující a rozvrácenou rodinu nebyl zrovna hezký pohled a hlavní postavy mi bylo líto. Přála jsem jí, aby se to zlepšilo, což mi tvůrci splnili a provázali to s netradičním motivem otužilectví. Nechybí ani kritika současných dětí a jejich užívání moderních technologií nebo rýpnutí si do upjatých a arogantních lidí. 7/10 (17.02.2019)

Občas jsem tento pocit mívala i u starších Slámových věcí, ale tady je to silnější než kdy jindy, a totiž že ten film nedává smysl. Kdyby se věnoval zralé ženě, která se učí rozkvétat a dívat se na svět vlastníma očima, tak proti němu neřeknu půl slova. Jenže tak to není. Soukromé problémy těch synů v takto detailním pohledu tam neměly vůbec co dělat. Absurdní vyhrocenost, nezvládnutí herecké intenzity (hlavně Daniel, Neužil i Tatiana to trochu přeháněli, zatímco Nový mi připadal moc plochý a prázdný na to, jaké nitro se v jeho postavě vařilo) používání dětí jako loutek a nikoli účastníků rodinného provozu, směšná kumulace v čase - už tak film působí uspěchaně, všechno vypadá, jako by se odehrálo během maximálně jednoho měsíce, a ke všemu je to tisíc zvratů, za které by se žádná telenovela nemusela stydět. V podstatě to vypadá jako školácké chybné rozhodnutí, kdy se autor zpracovávající vláčné, meditativní téma lekne, že se tam toho málo děje, a začne si vymýšlet zbytečné blbosti navíc a cpát je tam jednu za druhou. Nedává to smysl, a ačkoliv jsem si přála, aby poslední záběr byl takový, jaký nakonec je, tak díky tomu všemu, co mu předcházelo, je absolutně nezasloužený. (16.06.2018)

Už mi to Slámovo vrtání se v lidském kalu připadá trochu stereotypní. Zde je navíc příběh ohýbán vůlí do podoby toho, jak si autoři představují, že by život podle nich měl jít, až se často vymyká přirozenosti. Stejným problémem na mnoha místech trpí dialogy, které sledují víc to, co autoři právě potřebují říct, a méně, zda by tak život a řeč skutečně mohly plynout. Hvězdu přidávám, ani vlastně nevím, proč. Snad pro tu Zuzanu Kronerovou. (08.07.2018)

Bába z ledu je možná nejkonvenčnější Slámův film, který se třeba divácky oblíbeným filmům dua Hřebejk - Jarchovský blíží zejména přesunem důrazu z vyprávění obrazem na herecký projev a dialogy. Ostatně, podobně jako v hřebejkovinách tu k řadě konfrontací mezi postavami dochází u jídelního stolu. _______ A v nich právě vynikne jeden zásadní problém: Postavy jsou až příliš typizované na to, aby mohly být vnímány jako realistické obrazy skutečných lidí a zároveň je nelze považovat ani za trefné karikatury, protože ztělesňují spíše lidové předsudky a klišé, než reálné charaktery. Paradoxně je tak Bába z ledu mnohem méně výstižná, než třeba neprávem přehlížený Instalatér z Tuchlovic (2016), jehož tvůrce Tomáš Vorel jinak rád sahá pro karikatuře a grotesknosti._______Tak třeba jeden z Haniných synů (Marek Daniel) si hraje na ušlechtilého intelektuála, který okázale pohrdá plebsem, ale jinak je to spíš budižkničemu, jenž se stížnostmi na morální zkaženost doby snaží na něco svést svou neschopnost materiálně zajistit vlastní rodinu. Jeho bratr (Václav Neužil) slouží jako šablonovitý protipól a je tedy bohatým podnikatelem, co si u jídla stěžuje na „nemakčenka“ ve státní sféře, nicméně v jeho životě schází – ó, jak originální - opravdu vřelé citové vztahy. A to jak k jeho přecitlivělé manželce (Tatiana Vilhelmová), která jí jen bio potraviny a tiše pohrdá lidmi, co nemají její vybrané způsoby, tak k malému synovi Ivánkovi, jehož citová odcizenost je ve filmu demonstrována tím, že neustále hraje videohry vydávající iritující „počítačové“ zvuky. _______Zatímco ambiciózní evropské filmy sbírající pozitivní ohlasy na festivalech se buď odráží od životných, bravurně odpozorovaných postav, jež sledují ve zcela přirozených situacích (např. celé rumunská nová vlna) nebo hledají originální, stylizovaný způsob, jak nahlížet na klasická témata (např. Saulův syn), Bába z ledu uvízla v nepříliš podnětném fikčním mezisvětě, který je v principu všední, ale zároveň zřetelně umělý a vykonstruovaný. (23.03.2018)

Nový film Bohdana Slámy mne celkem překvapil, zpočátku jsem měl za to, že jde o ,,soft" Slámu, že tentokráte rezignoval na výrazný umělecký rozměr a natočil žánrovou oddychovou, jakousi romanci třetího věku, jak běh filmu ale postupoval, Bohdan utahoval šrouby a celý ten příběh pokřivených rodinných vztahů a determinace dysfunkční rodinnou minulostí začal být čím dál působivější, psychologicky prokreslenější a autentičtější. Každá z postav je uvnitř nějak porouchaná a ono porouchání má původ ve výchově a v chladu rodinných krbů. Rodinné štěstí je jen předstírané, na venek všechno nějak funguje a fasáda drží, ale uvnitř se už rodinné vazby pomalu bortí, až nakonec vše vyhřezne a množina rodin se začne pomalu rozpadávat. Ani návštěvník zvenku, Hančin nový přítel Broňa, není jiný, i on ve své minulosti pečlivě střeží svou třináctou komnatu. Scenáristicky excelentní. Motiv otužilectví je nosný (a americkému divákovi bude jistě fungovat jako originální exotický prvek typický pro (post)sovětský prostor Východní Evropy - to je aluze k nominaci filmu na americké Oskary) a chytře v sobě schovává leitmotiv chladu rodinných vztahů i citů jednotlivých hrdinů, vizuálem a některými dalšími motivy (veslařský klub, odcizená studená Praha...) mi Bába z ledu trochu připomínala jiný Slámův projekt Život a doba soudce A. K., má to takový ,,televizní" charakter; vedení i výběr herců klasicky vynikající (dvorní Slámova herečka Zuzana Kronerová zaslouží absolutorium, jak za herecký projev, tak za odvahu, ona erotická scéna byla možná nejodvážnější v české kinematografii vůbec), jen se mi zdá, že tenhle projekt je až moc skromný, komorní, neokázalý, chybí mi ta podmanivá práce s kamerou (jinak typická pro Slámovy filmy) a trochu více útočení na city...ždímání diváka... Každopádně velmi dobrý, překvapivě jiný, příměstsky velkoměstský ,,Mistrův" film... (21.09.2017)