Sladké starosti

Hrycovy hlody, sladkostí svody, svatební pábení a smutná bokovka ve skladišti na zemi, na matraci. Koňak Debušé - píše se to Debouche, to je důležité vědět - pro jednoho de(chlu)bílka a nebohý kůň, kterému učitelka ukousnula hlavu: „... ale veď to bol Elevátor!!!“ Přeslazený Šimon, tápající a zasněný. A jistě, celé je to jen (ne příliš) lechtivá taškařice, navíc krotká. Ale nenudí a pěkných pár hlášek se taky najde. Od kostek ledu při šizení nápojů, tzv. Baluchadesův zákon: „Teleso ponorené do džúsu je nadľahčované korunkami, ktoré svojím objemom vytlačí...“ až po: „Čo si to dovoľujete! To je môj muž, toho si budem biť sama! :-) (08.05.2014)

Film, který má svůj půvab, řadu vychytaných momentů, kdy se kumulují úsměvné momenty i špičkové gagy. K dokonalosti chybí opravdu jenom kousek. Příběh občas ztrácí na tempu, objevují se moralizující prvky - nutná společenská kritika, bohužel nedotažená, některým vedlejším postavám chybí šmrnc (Irena Kačírková). Přesto jde o kousek, který pobaví a příjemně naladí. (11.11.2015)

Taková typická romantizující, charakterově-vztahová komedie, kterých se ve své době točilo docela dost a nám i Slovákům docela šly. Tradiční problémy doby, tradiční charaktery, tradiční postavy, tradiční rozuzlení. Ale nenudil jsem se, občas se i zasmál a pobavil se u spousty tehdy hodně mladých herců a hereček. Na Herze možná až moc tendenční, ale jak známo, on to s tvorbou neměl zrovna lehké a občas musel natočit něco pro uklidnění rozbouřené vody. K jeho cti se sluší říci, že i v tomto případě se mu to docela povedlo. 3,5* (13.07.2013)

Problémy kolem Straky v hrsti vygenerovaly slavný Herzův barrandovský zákaz, který ovšem neplatil na Kolibě. A Slováci jsou za to dodnes rádi, protože Sladké radosti patří mezi zlatý fond slovenských komedií. A skutečně, jedná se o lehce plynoucí komedii s prvky klasické grotesky. I to, že je zasazená do toho zmaru a šedi 80. let vadí jen pramálo. Nápad na hlavního hrdinu, cukrářského mistra, který je roztomilý a zároveň bezbranný, je příjemný. S přirozeností sobě vlastní tu nástrahami proplouvá Emil Horváth ml. a stejně jako jeho předchůdci v klasickém slapsticku se vyrovnává stejně elegantně s náručemi dívek i překážkami různých portýrů či vdavek chtivých matrón. Není to vybroušený diamant, ale pro orientaci ve slovenském filmu skvělá ukázka a motivace, proč nezanevřít na produkce z východní části naší republiky. Příznivci pouze pražských produkcí zas mohou doplnit bílá místa ve filmografii Kocába, Maškové, Mourkové, Duchoslava nebo Ireny Kačírkové. (04.12.2020)

Sladké starosti po takmer štyridsiatich rokoch vnímam ako Sladké trápnosti. Až som bol prekvapený tým, čo sme si v tej dobe nevšímali, lebo nám to pripadalo takmer normálne. Juraja Herza mám rád, ale v tomto filme sa nevyznamenal a je mi jedno, či to mal byť odpustok za Straku v hrsti alebo iba odfláknutá práca. A už vyložene neznášam filmy, ktoré sa po krátkej dobe v diváckych hlavách zredukujú na šambrovaný bisquit de Bouché. Filmu, ako obyčajne, nepomohla importovaná česká ekipa a neoslnil ani štyridsiatnik Šimon. (07.01.2021)