Na střeše

Mádl má před sebou ještě kus cesty. Po jeho skvělé přijaté prvotině působí Na střeše jako krok zpět. Někdo zřejmě chtěl za málo peněz hodně muziky, když je takový talent, ale tak to samozřejmě nefunguje. Má to pár silných momentů, ale dialogy, na kterých to celé stojí, nejsou tak působivé, jak si možná všichni slibovali. (09.03.2020)

Když jsem před 8 lety viděl Mádlův film Pojedeme k moři (2014), tak jsem si říkal, že budu zvědavý na příští Mádlův film. Po zhlédnutí filmu Na střeše (2019), opět musím konstatovat, že je podle mě Jiří Mádl mnohem lepší režisér než herec. Námět zmíněného filmu je neotřelý a herecké výkony hlavních představitelů jsou přesvědčivé. Děj filmu nešetří překvapeními a dějovými zvraty. Líbila se mi i kamera. Jediné, co ve filmu dost dobře nechápu, je přítomnost čůracích scén. Osobně si myslím, že by se film obešel i bez nich. (21.09.2023)

Coby herci jsem Jiřímu Mádlovi nikdy nefandil, ale jako režisér si u mě tímto počinem získal pozornost a jeho příští autorský film si příště určitě mnohem lépe „pohlídám“, bude-li možnost navštívit ho v kině. Na střeše je malý velký film, který by v zahraniční konkurenci možná lehce brzy zapadl, ale v současné české kotlině představuje nevídaný zázrak. Smysluplný příběh plný pocitově pestrých chvilek jako ze života obdaroval Mádl nápaditou režii. Ten film má svou duši, serióznost i vtip, a současně dobře zvolené tempo i způsob vyprávění. Bavilo mě sledovat postupný vznik a vývoj vztahu mezi dvěma lidi náhodnně sešlými... Vietnamec, ilegálně přebývající v Praze a kriminálník v jedné osobě + starý morous, před rokem '89 aktivní komunista, k němuž se téměř všichni staří známí dávno otočili zády. Ti dva měli spočátku společné snad jen pohlaví a město pobytu, přesto jim nakonec osud dopřál prožít spolu nezapomenutelné společné chvíle. Těch je ve filmu poměrně dost, možná škoda, že to úplně nelze říct i o dialozích (s výjimkou jednoho, kdy se Rypar mladého Songa ptá, jaké je to představit si, že jste nemohoucím staříkem...), které ve srovnání s režií možná občas pokulhávají. Ale jinak jsem byl velmi spokojen, včetně hereckých výkonů. Aloise Švehlíka jsem měl spojeného především s televizním filmem „Píšťalka pro dva“ (1974), který znamenal jeho první hlavní roli před kamerou. Teď si jeho jméno budu takyhodně pojit se skvělým výkonem ve filmu „Na střeše“, v němž se dočkal velké a skutečně úctyhodné role možná naposled. Jak symbolické...80% (27.10.2020)

Pamätám sa, ako sme s MontymBroganom boli na predpremiére prvého Mádla. To bol asi trochu silnejší zážitok, pretože aj keď tu zahral Švehlík toho Eastwooda skvele (my liberáli sa radi rehoceme sami na sebe), ten film sa až do konca nezdramatizuje. Je asi otázkou vkusu, či to vadí, aj takto je to príjemný film, zasmial som sa dosťkrát.  A aby som to bol ja, musím pochváliť, že jediní robotníci, ktorí sa vo filme objavia, sú sťahováci iných postáv (stredná trieda, vitaj späť), a dedinu navštívime len v putovnom vtipe o domove dôchodcov. Takto sa mi páčia moderné české filmy; máme tu aj mestá! 🙋🏻‍♂️ (25.08.2022)

Přirozené a uvolněné, stejně jako u prvotiny Jirky Mádla Pojedeme k moři. Tehdy výtečně střídal žánry, byl osobitý a velmi hravý. Na střeše je něco jiného. Ač platí zmiňovaná nekřečovitost a uvolněnost, výhradně se zaměřujeme na vztah mezi nerudným bývalým učitelem a vietnamským imigrantem. Zatímco první žije v zakonzervovaném systému a do konce svých dnů nehodlá nic měnit, druhý pláchl před policií z pěstírny marihuany a netuší, co bude zítra. Cynický komunista-důchodce mladíkovi nakonec pomůže. A ten zase nevědomky pomáhá z bubliny jemu. Oživením jejich „pouta“ (a pro mě osobně příjemné zpestření v uloudané první polovině) je pak klukovská hra se sympatickou sousedkou, která právě vykopla svého milého. Mádl pracuje s prostými motivy, nijak neexhibuje, dává vyniknout herectví Aloise Švehlíka, několika detailům i poměrně milému humoru. Ale ani nic nikam moc neposune (příběhově nebo myšlenkově), to si musíme zase na rovinu přiznat. (22.09.2019)