Modelář

Po delší době český film, o kterém (a se kterým) mě opravdu baví přemýšlet, jakkoli bych jej označil spíš za inspirativně problematický než výjimečně zdařilý.___Z hlediska klasického vyprávění je Modelář nevybalancovaný, má klopýtavý rytmus, tonálně komíhá mezi kámošskou komedií a politickým thrillerem a propojení některých situací je dost krkolomné (zároveň není natolik „anti-narativní“, abych v tom hledal záměr a součást Zelenkovy snahy obcházet a podvracet systém). Jednoduchá, tentokrát vcelku přímočaře podaná zápletka i neurčitý, lehce autistický hlavní hrdina (který zejména odráží, jak se chovají a co si myslí druzí) ale slouží hlavně ke kladení otázek, ke zkoumání různých příčin nespokojenosti se systémem a rozmanitých forem reakcí na něj (od práce pro neziskovky a volební štáby přes uměleckou performanci à la Ztohoven až po akty násilí).___ Na české poměry jde o nezvykle politický film, který se velmi přímočaře a bez obalu vztahuje k politicko-právní a ekonomické realitě dneška. Snaha o aktuálnost je místy trochu křečovitá a film kvůli ní asi zestárne stejně rychle jako třeba Kancelář Blaník. Frustraci z boje proti zkorumpovanému systému a z neschopnosti něčím pohnout, kterou vnímám za jejím vznikem, jsem ale rozuměl a je mi sympatické, že se někdo do něčeho podobně unikavého a divácky ve výsledku nepříliš uspokojivého, co připomíná ze všeho nejvíc sérii politických disputací a prohlášení, pustil. ___Kvalita hereckých výkonů i dialogů kolísá (Jiří Mádl se nicméně úspěšně vyhýbá tomu, aby jeho bezzubý rapper vyzněl jako karikatura), ale některé momenty patří k tomu lepšímu, co Zelenka napsal a nedivil bych se, kdyby pár hlášek časem zlidovělo (-Jedna věc je zbraň vyrobit, druhá použít. -Myslíte, že se vyrábí, aby se nepoužily?). 75% (10.02.2020)

Petr Zelenka tematicky opět rozehrává univerzální a obecněji platný příběh, což je velmi sympatické, formálně se ale nemůžu zbavit pocitu, že jde zase jen o ,,český" film, ta formální provinciálnost ke globálně srozumitelnému tématu nesedí (záběry z dronů to opravdu nezachrání), což je škoda, ovšem téma je opravdu originální, střet jedince se systémem, který má v sobě obsaženy totalitní prvky, a Petr Zelenka to dokáže podat tak, že to není směšné, ale naopak jím vyprávěný příběh slouží k hlubšímu zamyšlení a reflexi nejen reality Česka, ale obecněji západní společnosti a jejího status quo. Zajímavé je, že Zelenka natočil čiré filmové politikum, jak to v americké kinematografii dělával třeba Alan Parker (konceptem to připomíná třeba Život Davida Galea), což v našich končinách není příliš obvyklé a odráží to ne úplně dobrý stav věcí veřejných, který právě v České republice panuje. Autor přivádí na scénu dva rozdílné lidské typy - levicového naivku a idealistu, jehož protiamerickost vede až k extremizaci, a pragmatického oportunistu posedlého penězi, což je zajímavá generační sonda do generace dnešních mileniálů, ale obecněji jde i o dva univerzálně platné typy lidí, jak je známe třeba i z dob komunistické totality - a osobně se stále táži, kdo byl vlastně tehdy horší a škodlivější - zda zapálený komunista, který uvěřil komunistickým ideálům a ideologii a aktivně tak pomáhal totalitě, nebo oportunista, který s totalitním systémem kolaboroval jen kvůli vlastnímu prospěchu a potřebě mít se dobře bez ohledu na to, komu sloužím, ať už je ,,pantáta, od kterého vedou dráty" rudý bolševický zločinec, nebo dnešní oligarcha, hlavně že to sype...Burešovy ,,koblihy" by mohly vyprávět...a třeba takový soudruh Telička se taky jistě poznal...a bohužel podobných typů jsou plné korporáty i politické strany... (14.08.2020)

„Od pantáty vedou dráty“. Petr Zelenka je úkaz. Solitér, který znovu dokazuje, že je jedním z nejoriginálnějších českých režisérů a scénáristů. Jak jsem zdůrazňoval u jeho předchozího kousku Ztraceni v Mnichově, buďme rádi, že takové tvůrce u nás pořád máme. Popichovačné autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Zelenka rýpe i tentokrát, vytahuje několik kostlivců a je u toho zatraceně zajímavý a přitažlivý. Tedy zhruba první polovinu. Možná si totiž vzal až moc věcí, které přitom narušují a odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího: střet nespokojeného jedince se systémem. Anebo je to možná tím, že varuje před tempem a přeinformovaností dnešní doby? Jeho hrdina se vrací po traumatickém zážitku v Izraeli. Až nezdravě věří v absolutní spravedlnost. Evidentně je inteligentní, ovšem hodně nečitelný. Chce vrátit Česko na mapu světa tím, že k soudu dopraví mezinárodní případ zločinů proti lidskosti, jenž se táhne až ke špičkám americké politiky. Zkoumá morální stránku věci, svým způsobem se ale v mnohém hledá. Přijde mu vhod, když si na něj vzpomene dávný kamarád ze školy s nabídkou spolupráce: natáčení pomocí dronů. Paradoxně se díky nim dostává blíž ke svému cíli. Kryštof Hádek a Jiří Mádl (ne vždy jsem mu bohužel rozuměl) jsou příjemně civilní, lidé za kamerou si své rovněž odmakali na jedničku. Nápadité a jiné. A to se cení. (12.06.2020)

Zelenka asi točí tie najoriginálnejšie filmy spoza hranice, respektíve s tými najzaujímavejšími námetmi, ktoré dokonca pôsobia dojmom, že nemôžu dávať zmysel. Ale dávajú a sú aj husto ambiciózne. Modelář akosi mimochodom aj výborne vyzerá, stále svieti slnko, zákutia Prahy, obrovský interiér Pavlovho príbytku a tak podobne. Uberá sa to taktiež zaujímavými smermi, má to netradičných hrdinov a cieľ potencionálneho atentátu vyznieva buď ako od Monthy Python, alebo ako z veľkorozpočtového thrilleru zaoberajúceho sa islamským terorizmom. Zelenka vyjadril svoj politický svetonázor, za čo ho možno viacerí premúdrelí pokrytci odsúdia, ale doporučujem mu, aby mu to bolo úplne ukradnuté. (26.02.2021)

Stačí mi vidět, že do kin přichází nový film Petra Zelenky, víc neřeším a vím, že na něj jdu. Maximálně jednu upoutávku si dovolím, ale víc už ne, nečtu rozhovory, nic si nezjišťuji, chci být překvapený.... A pak taky pokaždé překvapený jsem. Modelář je další důkaz toho, jak skvělý tvůrce světového formátu Petr Zelenka je. Vezme téma, které se ho silně dotýká, promíchá realitu s důmyslnou fikcí a stvoří svět, do něhož diváka doslova vtáhne a pak ho v něm nechá se dívat a dělat si názor. Modelář je přesně takový - uvěřitelný a přitom překvapivý. Český film, ale se světovým rozhledem i přesahem, který se toho prostě nebojí. Petr Zelenka nedělá kompromisy a točí tak, jak točit chce, a jsou-li diváci na stejné vlně, užijí si se vším všudy tenhle pochmurný, ošklivý příběh o tom, že když o něco jde, má člověk vlastně jen dvě volby (což v komentáři krásně vystihla Lenka.Vílka). Ten příběh je stejně smrtelně vážný, jako je absurdní, je stejně bezútěšný, jako je plný naděje, je v něm stejně vykřičníků, kolik v něm je otazníků. V kině mi bylo líto diváků, kteří se bavili tím, že "Mádl divně mluví" a "Hádek je divnej", chytali se každého náznaku vtipu (ve skutečnosti pěkně cynického úšklebku), aby se mohli konečně zase zasmát, a při závěrečných titulcích odcházeli a kroutili hlavami. Škoda. Ve filmu se řeší mimo jiné to, že české soudy se nemohou zabývat světovým problémem, protože do toho ještě nedorostly. A s Modelářem je to úplně stejně - nedorostlé diváky neosloví. Škoda a zároveň dobře jim tak. (21.02.2020)