Souboj pohlaví

Buď scénáristům rapidně ubývá nápadů nebo jsou prostě jen pohodlnější a daleko častěji než dříve sahají po příbězích, které posléze opatří zaklínadlem PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI. Takže sledujeme jeden hodně sledovaný historický tenisový duel mezi pohlavími a vyjasňujeme si sexualitu Billie Jean Kingové. Nebudu prozrazovat jak tenisový duel dopadne. Herecké výkony kromě hlavních představitelů jsou dosti průměrné a celé to působí spíše televizním dojmem. 50% (03.09.2018)

On jí před zápasem přivítal obřím lízátkem, ona mu věnovala kvičící sele jako symbol mužského šovinismu. Byla to událost. Pochopitelně nejen sportovní. Billie Jean King vyhrála během své kariéry téměř vše, o čem může tenisová hráčka snít. Tenhle mač byl ovšem speciální. Na druhé straně kurtu stál muž – bývalá mužská světová jednička, nyní velká huba, která upozorňovala na bezednou propast mezi mužským a ženským tenisem. A i když se po samotném klání leccos změnilo, o platových rozdílech v odměnách se hovořilo ještě před pár lety (iniciativa sester Williamsových). Problémem je, že snímek má (a musí mít) jednoznačný průběh, takže sledujeme další z plejády rozvleklých „životopisných“ kousků, navrch na téma, na které je aktuálně leckdo alergický. Rozhodně to chtělo větší tah na bránu a pevnější režijní uchopení, od tvůrců Malé Miss Sunshine bych očekával výrazně jízlivější a nápaditější podívanou. Palec nahoru za dobovou atmosféru a výběr herců. (05.03.2018)

Konečně je to venku. Sakra, chlapi, ženský jsou taky lidi. Vypuštění filmu mělo dokonalé načasování. V období kampaně MeToo, která potvrzuje, že minimálně 50% žen bylo v životě znásilněno a případné finanční kompenzace jim už nepomohou, jde o pověstnou vodu na mlýn všem feministkám. Já jim samozřejmě fandím. Pokud tedy nevypadají jako Billie Jean. Není nic horšího než mužský šovinismus! (03.02.2019)

Dvouhodinový životopisný film, který zpočátku nenabízí zajímavou dějovou linii. Skoro hodinu jsem nechápal, proč jsem si film nahrál, proč Steve Carell nijak neposouvá děj, ale objevuje se na scéně po Billy Jey skoro nejčastěji. Druhá polovina už byla naštěstí filmovější a konečně také nabízela ty souboje pohlaví. Některé dialogy k tématu byly zajímavé, ale to je také tím, že do té doby moc zajímavého k vidění nebylo. Jestli jsou některé detaily podle skutečnosti, jsme rád, že jsem film viděl a udělal si obrázek o době a prosazování žen ve sportu a společnosti. (25.06.2019)

Když se vás obludná babochlapská lesba rozhodne vyklepnout v tenise jen proto, aby se zrovnoprávnilo postavení štěrbin v potravním řetězci a ty se konečně v tom hnusném šovinistickém světě dostaly od plotny a žehlení na všechny ty emancipačně vytoužené pozice jako hornice, slévačka, zednice nebo kovářka, nenaděláte ani hovno, i kdybyste byl Federer. Přes síť proti vám totiž stojí nasupená kníratá estrotestosteronová mašina a feminitenistka s bobrem po pupek, sveřepě odhodlaná chcát ve stoje, tavit ingoty, rubat sbíječkou na čelbě nebo, jak my, našyncy, řykame, „zrobiť z Emana cypa“, která na tom kurtu radši pojde, než aby si nechala přišít čuráka a pokračovala v šikanování žen v týmu pánů tvorstva. Tudíž nám to lehkomyslný Robert tenkrát dost posral, a proto teď metrákoví bratři Williamsovi mohou sytým barytonem hekat při bekhendech a ponižovat všechny ty ruské a ukrajinské modelky na turnajích WTA, a jestli to takhle půjde dál, počítám, že my ostatní zkurvení šovinisté budeme záhy muset začít i kojit, aby se naše předražené polovičky mohly hned po porodu svobodně seberealizovat vrtáním na ropných plošinách či ručním porážením dobytka na jatkách. Každopádně je z těch temných událostí retromilý, svižný a pěkně natočený návod, jak si nemuset holit nohy, zejména pro kluky na mateřské a holky, co si za všech okolností poradí i bez chlapů jen za pomocí rukojeti tenisové rakety. Rovněž musím s hrůzou a pachutí zkažených krevet na jazyku konstatovat, že se jedná o historický první dokonalé obsazení Kamenné Emy. Ta ostatně byla jedinou možnou volbou, protože na tak slizkou ropuchu, jakou byla Bilydžín, by vhodnější kandidátku nenašli snad ani prohrabováním kontejnerů potratových klinik. Ema se tak konečně našla a byla v roli natolik autentická, že svou přirozenou ohyzdností překonala i předobraz, až mi z ní samovolně hnisala televize a já si musel co půl hodiny brát Kinedril, abych si náhodou znechucením spontánně nepoblil ovladač. (30.10.2018)