Upíři

„Srdce občas premýšľa lepšie, ako mozog.“ Neskúsený hororový fanúšik meno ´Lamberto Bava´ nepozná. Skúsenejší pozná (režisér DÉMONOV 1 - 2 či takmer nekonečnej rozprávkovej série FANTAGHIRÓ), no ani on možno nevie, že jeho otec Mario bol svojho času rovnako slávnym talianskym hororovým režisérom, ako neskôr jeho syn. Okrem dnešných UPÍROV Mario Bava režíroval PLANÉTU UPÍROV alebo gotický horor o PREKLIATÍ SMRTI. Pôvodne robil na čierno-bielych UPÍROCH len kameramana, no dnes býva k snímke priraďovaný aj ako spolurežisér. Toľko k histórii a faktom. Vďakabohu, že UPÍRI sú takí krátki, inak by som skapal od nudy. Už tak som takmer omdlel od vyčerpania. Vedie ma to k strašidelnej otázke. Dožijem sa roku, kedy bude PÁD DO TMY vnímaný ako zastaraný horor, Nakatov RINGU ako úsmevná kravina zaseknutá v minulosti a mladí nebudú chápať, čo nás šokovalo v NOCI S NABRÚSENOU BRITVOU? Zostarli UPÍRI? Alebo boli mizerní už v dobe uvedenia do kín? Nie je to Ed Wood Jr., ale nuda bola približne rovnako neskutočná a trpezlivosť trhajúca. Určite by som ale urobil remake s Udom Kierom, Paris Hiltonovou a Colinom Farrellom. (20.07.2010)

Na svojí dobu šlo určitě o velmi dobrý film, o tom není pochyb. Stavba příběhu je velice zajímavá, a to co začíná jako krimi se později přesune skoro až do gotického hororu a vyvrcholí to variací na "krvavnou paní". Bohužel, dnes už tento horor nemá v podstatě co nabídnout a zub času si na něm vybral svoji daň. Mně by akorát zajímalo, jak hodně se na něm Mario Bava podílel.... (26.04.2015)

Škoda, že o horor nejde ani náhodou. A když jsem se smířil s detektivním pojetím, podle jistých indicií jsem zadoufal, že by mohlo jít o nějakého předchůdce gialla, ale taky ne. Je to zkrátka jemňounkou sci-fi líznutá kriminálka, ne nijak oslnivá nebo zábavná, se zajímavým nápadem, ale v poněkud plochém podání. Ale hlavní síla tohoto filmu je jinde: v obrazech. Hřbitov, hrobka, i celý ten vévodkynin strašidelný zámek působí vpravdě bizarně - taková hřbitovní poetika, to není právě obvyklé. Nejsou tu chuchvalce mlhy, není tu špína a hnilobný rozklad, ale jen honosné mramorové mrtvolno... (30.03.2014)

Scénář i samotný děj jsou hodně zajímavé, ale po shlédnutí tohoto filmu se spíše přikláním k názoru, že se o horor jedná jen okrajově. Detektivní podstata filmu se přehlédnout nedá a skoro celý film se točí jen v duchu hledání důkazů a postupného odhalování proč mizely nebohé dívky. Za celý film neuvidíme nic nadpřirozeného, žádnou krev ani samotné upíry. Jediné o čem by se tak dalo uvažovat byla proměna vzhledu samotné vévodkyně.Atmosféra filmu není ani děsivá, ani mrazivá jen spíše docela napínavá. Tak jak to u správných detektivek bývá. Samozřejmě nelze upřít, že probíhající děj dokáže upoutat divákovu pozornost, ale to spíš proto, že každý čekal obrovské finále které se ovšem nekonalo. Nejlepší na celém filmu je samotná hudba. Podmanivé tóny italského orchestru a famózní zvuk smyčcových nástrojů dokázali divákovi rozproudit krev i ve scénách, kdy se toho zas až tak moc zajímavého nedělo. (05.05.2010)

Spíše kriminální sci-fi s hororovými prvky než horor (v Itálii bylo díky fašistické orientaci točení hororů od 30. do 50. let zakázano). Taková raná italská "wallaceovka", ovšem s dobrou černobílou kamerou Mario Bavy a gotizujícím výtvarnými efekty. Proměna tváře mladé hraběnky (Gianna Maria Canale) v stařenu je na svou dobu výborně zvládnuta, údajně pouze s využitím světla a maskérského řemesla. Tento film ve stylu postviktoriánské gotiky je dnes zajímavý spíše jen z hlediska dějin evropského hororu. (18.05.2012)