Svět pod hlavou

Smutná Dagmar je smutná. Čekala jsem, jak se autoři vypořádají s příběhem o ze zásady pasivním hrdinovi - nemůže nic dělat, protože je vyroben z mlhy. Bohužel se s tím nijak nevypořádali. Kromě povinných psycho scén a rutinního připomínání výchozí situace se propojení mezi minulostí a současností příliš netematizuje a tak nemám dojem, že by ten časový rámec byl vůbec potřeba. Hrdina si neprošel žádným očistcem, celou dobu dělá pochybná rozhodnutí a na konci není ani moudřejší, ani dospělejší. Alespoň z mého úhlu pohledu. A smutná jsem proto, že díly Smrt špiona a Rodinná záležitost mi přišly povedené. Žel, v kontextu velkého plánu nebo spíš absence velkého plánu zaniknou nad rozčílením z mdlého a nepropojeného vyústění. Přijde mi, že bylo mnoho prostředků vyčerpáno na to, aby to vypadalo přesně jako osmdesátá léta, a příliš málo na plán, o čem to má vlastně být. (07.03.2017)

Ivan Trojan umí velmi dobře zahrát cokoliv od potrhlého anděla až po hláškujícího Vébáčka, který nejde pro ránu daleko. Nevím, ve které roli ho mám radš. Každá mu totiž spolehlivě sedne. Budaře budu pro změnu zase chvilku nenávidět. To byl ale slizák. Britskou předlohu neznám, takže nemůžu porovnávat, co je lepší. Považuju tohle za moc dobrý nápad pro retro seriál a hlavně zase trošku originální. Než jako kriminálka, mě tohle bavilo jako výborná studie o člověku, který leží v komatu. Vždyť nikdo nedokáže říct a popsat, co se takovému člověku děje v hlavě. Skutečně jenom leží napojen na přistroje nebo řeší zásadní věci do té doby nedořešené, které má v sobě ukryté jako ve třinácté komnatě aoni díku tomu vyplují na povrch? Mozek je prostě jeden velký neprobádaný vesmír. Mimochodem, sledování Majora Zemana mi přišlo hodně vtipné. To si budu z celého seriálu pamatovat nejvíc, jo, a pak taky kapela Sloky, ta ve mně zanechala fakt hluboký dojem. (10.04.2017)

Zábavný seriál o tom, jak to v socialismu nebylo. 1) Prostý nápad vrátit se časem asi 30 let nazpět (viz anglický Life on Mars (2006)) zhodnocuje východoevropské obohacení - návrat do socialismu (viz ruská Obratnaja storona Luny (2012)). Tím lidské příběhy dostávají nový, velmi atraktivní, rozměr._____ 2) Je příznačné, že nejnadšenější fanoušci jsou mezi těmi, kteří uvedenou dobu nezažili. Karikaturní zkratky je oslovují více, než nás, kterým přibarvení esenbáci připadají spíš jako z komiksu, než jako živé postavy. Hrůza, smím-li to tak označit, tehdejší doby totiž netkvěla v podobných týpcích, ale ve všeobjímající šedi, všednosti, vládě průměru a bezútěšnosti._____ 3) Na druhé straně je symptomatické, že komentátoři, kteří označují seriál za odpad nebo ho hodnotí jednou hvězdičkou, se, jak je z jejich příspěvků zřejmé, často hlásí k ideologii minulého režimu a vůči současnosti jsou velmi kritičtí. Komenty pak více vypovídají o politické orientaci svých pisatelů, než o díle samém._____ 4) Seriál není úsměvné hřebejkovské ohlédnutí za minulostí. Postupný přechod od směšna v prvních dílech do mrazivého dusna v dílech posledních vnímám s odstupem jako úspěšně naplněný dramaturgický záměr. Až sem je všechno dobře._____ 5) Problémy nastanou s určením žánru. Komedie snad ano, ovšem mysteriózní prvky jsou místy zcela nesrozumitelné a psychologii vidělo dílo z tryskáče. Neuspokojivý konec završuje mnoho logických lapsů. Drobné historické nepřesnosti v této souvislosti jsou pak už jen úsměvné ("sovětská zmrzlina")._____ 6) Naštěstí je tu vynikající 53letý Ivan Trojan (Filipův spolupracovník, npor. Martin Plachý), na jehož vystoupení jsem se vždy těšil a 38letý Václav Neužil (do minulosti přenesený por. Filip Marvan), kterého mám velmi rád._____ 7) Výstižný koment: gudaulin*, OldBeast (odpad)._____ 12.9.2023 - Druhé zhlédnutí mi plně objasnilo ony nesrozumitelné mysteriózní prvky. Sledoval jsem dílo s chutí a tak s požitkem přidávám jednu hvězdičku. (26.05.2017)

Mimořádně vydařený počin, na české poměry přímo neskutečně. Vzorem byla britská série Life on Mars, která čerpala napětí z rozdílného přístupu k ženám a menšinám v současnosti a ve čtyřicet let staré minulosti. Česká verze nabízí drtivější rozdíl, i když doba, do které český hrdina putuje, je nám časově bližší. Změna režimu má mnohem silnější dopad na příběh i charaktery. A je to moc dobře, ukazuje hodně z toho, na co někteří zapomínají: policejní zvůli, zločiny, u kterých se musíme ptát: tohle vážně někdy bylo trestné?, /ne/vypořádání se s minulostí (moment, když najdou na pozemku chaty kostru s prostřelenou lebkou, evidentně pozůstatek z raných poválečných let: „Náš region má slavnou minulost.“/._____ Hrdinovo pátrání po minulosti vlastní rodiny je mnohem životnější a pro něj zásadnější, než je tomu v britské předloze. Výborně napsané charaktery, po dlouhé době jsem v české tvorbě viděla chlapy a ne nějaké utrápené chudinky, co se furt nimrají ve svých mindrácích. A to včetně záporných postav, které jsou sice hnusné, ale chuděrkami by je nikdo nenazval. Obstojí i detektivní linie. Perfektně jsou zvolené kostýmy i hudba.___ Ivan Trojan je samozřejmě klasa jako vždy, ale překvapivě dobře utáhl svoji postavu i Václav Neužil (mimochodem, vlepil tam jeden z nejvíc sexy polibků, které jsem v českém filmu viděla). SPOILER Možná mohli mysteriózní rovinu trochu víc znejistět, lépe by vyznělo, kdyby zůstalo nejasné, jestli se hrdinova pouť časem neodehrává jen v jeho mozku. (07.07.2017)

Těsně před koncem, po devátém dílu, mi dává smysl sem napsat. Totalitní past Světa pod hlavou je před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Okamžiky, kdy mi připadalo, že se příliš uměle tlačí na atmosféru nebo hledá prostor, kam umístit nezbytnou hlášku, jsou zapomenuty, respektive je to tak, že i atmosféru se podařilo vybudovat, konstituční prvky si s divákem dohodnout, vpravit mu rozmezí normality, v níž se pohybujeme, a nechat ho přivyknout. Estetika je akceptovaná. Logika je však nevývratná od samého počátku, sbírá se a zhodnocuje všechno založené a vývoj spěje samospádem ke smrtícímu úderu. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, důsledně zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *** Zvláštní poznámkou oceňuji, jak se jim podařilo, aby se v jednotlivých dílech vedle Případů majora Zemana odrazil a v novém světle zreflektoval a připomněl i žánr české normalizační televizní kriminálky, sám o sobě děsivý kombinací moralizační tendenčnosti a záměrně vyvolávané hrůzy z existenciální nahoty a civilnosti brutální smrti a vraždění zbavených patosu i jakéhokoli vyššího smyslu (Smrt stopařek, Na kolejích čeká vrah, Vrah skrývá tvář atd.), ať už v dílech o uprchlém bláznovi, který se mstí systému, v případu Orchideje na smetišti nebo paní Martičky, až po vraždu kolegy a pokusy o útěk přes hranice. *~ (02.03.2017)